2.12.2022 | Svátek má Blanka


ŠAMANOVO DOUPĚ: Hnusný to bejt může

19.10.2022

Hnusný to bejt může

Současnost versus středověk

V květnu roku 2018 se v brněnském divadle Husa na provázku dávala naturalisticky hnusná inscenace Naše násilí, vaše násilí. V ní se odehrává scéna, kde (prý symbolický) Ježíš Kristus (prý symbolicky) znásilňuje (prý symbolickou) muslimku. Reálně pak herec se staženými spoďáry a vytrčeným holým zadkem přiléhá zezadu na podobně (ne)oděnou herečku. Tato scéna vzbudila v české (a zejména moravské) společnosti silný odpor. Hlavně křesťané silně protestovali. Ale snad jen jeden se šel sám na to představení podívat, aby věděl, voco gou. A pak napsal:

„Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran a navíc reagovali na něco vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. ‚prostí věřící‘ tak jistě činili z dobré vůle, mysleli si, že tím brání údajně napadané křesťanství, na jejich svědomí – jak radil už svatý Pavel – bychom měli mít ohled; ti však opravdu na taková představení nemají chodit a nikdo je ostatně k tomu nenutí.“

Tento nečekaně rozumný názor pronesl Tomáš Halík. Zato jiný katolík, ‚prostý věřící‘ kardinál Dominik Duka podal prostřednictvím svého právníka na divadlo žalobu kvůli „zásahu do svých osobnostních práv“. Zjevně nechtěli použít § 356 Občanského zákoníku o Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, protože nešlo o podněcování nenávisti proti křesťanství; ona hra vyvolala nenávist zejména vůči lidem a institucím, které se na ní podílely. Kauza skončila minulý týden až u Ústavního soudu, který žalobu odmítl s poukazem na „svobodu slova“ - a „uměleckého projevu“. Ano, obě svobody jsou Listinou práv a svobod (potažmo českou Ústavou) zaručeny. Ale rovněž omezeny - nesmí se například vyvolávat náboženská, národnostní, etnická atd. nenávist. Ona „svoboda slova“ končí u pomluv, zveřejňování návodů na výrobu bomb a navádění k vraždám.

Ale hnusný to bejt může. Ostatně i naturalisticky provedená inscenace Nadsamce (Alfred Jarry, 1902) by byla hnusná.

Před časem jiní rozhořčení lidé, kteří nerozuměli „drsnému jazyku postmoderního umění“ vystříleli redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo. Faktem je, že tento list si dlouhodobě zakládá na svém protináboženském charakteru. Dělá si nekorektní srandu ze světských i náboženských papalášů. A uvedený obrázek s Boží trojkou si nic nezadá s onou divadelní scénkou. Kvůli jinému podobnému obrázku, tentokrát s Prorokem, vraždili však muslimové, nikoli křesťané.

Kdyby Charlie Hebdo vycházel v Rakousku, pak by jeho redakce byla nejspíše odsouzena k vysokým pokutám, možná i vězení. Nevěříte?

Stalo se ve Vídni před třinácti lety. Jistá paní Elizabeth Sabaditsch-Wolff zde vedla třídílný seminář o islámu pro Institut svobodného vzdělávání (což je spolek spojený s proklínanou Svobodnou stranou Rakouska). Seminář měl celkem dvanáct hodin. V rámci živé diskuse padla provokativní otázka z publika: „Šestapadesátiletý a šestiletá? Jak jinak to nazvat, než pedofilie?“ (Mohamed si vzal za manželku Ajšu, když jí bylo jen šest nebo sedm let. Avšak pravda je, že ji „konzumoval“ až v jejích devíti.) Přednášející na to odvětila něco jako „ja, selbstverständlich“.

Tím se dopustila pomlouvání náboženské víry „právně uznaného náboženství“, urážky představitele světové socialistické soustavy a schvalování atentátu na Heydricha. Ta potvora nenávistná ženská porušila § 188 rakouského trestního zákoníku, a byl jí vyměřen trest 480 eur nebo alternativní trest 60 dnů vězení. Plus měla zaplatit náklady soudního řízení. Nepomohl odkaz na svobodu slova, proneseného na specializovaném semináři. Soud takto rozhodl v únoru 2011. Stalo se v Rakousku, státu, který byl stovky let vysloveně náboženský, klerikální a trpěl pod katolickou šaríjou. Například zákon, podle kterého padl onen rozsudek, fakticky vychází z Trestního zákona o zločinech, přečinech a přestupcích ze dne 27.5.1852! Jde konkrétně o § 122 (Rušení náboženství). Tento zákon platil i v českých zemích, jeho poslední novelizace byla zveřejněna v československé sbírce zákonů 162/1949 Sb. (Načež v následujících letech právně vyšuměl.)

ES-W se odvolávala, až nakonec kauza skončila u Evropského soudu pro lidská práva. 25. října 2018 tento soud vynesl konečný rozsudek, kterým postup rakouských soudů schvaluje. V odůvodnění se vyskytuje zvláštní právnická figura: Státy mohou omezit práva svobodného projevu, pokud by taková řeč „mohla vyvolat náboženskou nesnášenlivost“ a „mohla by narušit náboženský smír v zemi“. Usvědčená zločinkyně se tedy dle evropského práva dopustila rouhání vůči Alláhovi. Ještěže u nás dosud islám není „právně uznané náboženství“!

Well, Duka by to tedy mohl ještě zkusit u Evropského soudu pro lidská práva. Ale asi by to bylo zbytečno. Pokud už, pak ta hra uráží křesťanství a to se v nové pokrokářské Evropě může. Běda však, když se někdo jen otře o Proroka! A jak se ta zrůdná Eližběta Sabatistka-Vlková otřela? Vpodstatě schválením informace z Koránu!

No, ve středověku byly časné sňatky časté. Nejen v islámu, i křesťanští vládcové tak činili. Třeba Největší Čech Karel IV. si bral francouzskou princeznu Blanku, když jí bylo také šest let a jemu jen o rok více. Formální svatba byla „konzumována“ až po dalších sedmi létech. Dnes by to bylo trestné pro oba - není už středověk! Máme přece světově používaný občanský rok 2022! Jenže islám se brodí teprve rokem 1444. Ano, různé křesťanské církve upálily v průběhu dějin desetitisíce rouhačů i usvědčených čarodějnic - ale upálili by katolíci za rouhání někoho – DNES? Ne, dnes podávají žaloby. A když DNES muslimové reálně znásilňují Evropanky, pak to policie utajuje a ani se o tom nemá psát - abychom náhodou násilníky a vrahy neurazili v jejich náboženském přesvědčení...

Dnes tedy katolíci neupalují, jenom se soudí. Pro někoho překvapivý rozsudek Ústavního soudu (i soudů nižší instance) byl nejspíš dán i kontextem, ve kterém ona hra vznikla a kdo ji hrál. Hra proběhla v rámci festivalu Divadelní svět Brno 2018. Předvedl ji slovinský soubor Mladinsko pod vedením chorvatského režiséra Olivera Frljiče. A zřejmě je inspirována válkami na území bývalé Jugoslávie, kde v té poměrně nedávné době skutečně vládl středověk a (pravoslavní) křesťané znásilňovali (bosenské) muslimky. A jistě i naopak. Naše chorvatské - vaše srbské násilí. Rozruch ta hra nejspíše vyvolala i v zemích svého vzniku - stejně jako dodnes u nás vyvolávají rozruch díla (zejména českých) režisérů z poválečné doby, které se spíše zabývají heslem „Naše násilí“, kde se bičujeme českými „gestapismy“ na našich nevinných Němcích...

Toto není primárně psáno kvůli střetu mezi křesťanstvím a islámem nebo nějaké hnusné hře, ale kvůli zachování svobody slova. Ať už se nám líbí nebo nelíbí. Píšu o tom, že náboženské právo (katolické, židovské, muslimské, zelené nebo jiné) nesmí být v Evropě nadřazeno právu obecnému. Toto není náboženská nenávist, ale trvání si na základech demokracie, tedy na rovnoprávnosti před zákonem, nikoli na nadvládě jakéhokoli náboženství. Náš Ústavní soud tak jenom dal přednost současnosti nad středověkem.

Který, bohužel, začíná v Evropě vítězit - alespoň u evropských soudů...

Psáno během Svátku stánků roku 5783