Jak si vede takzvaná Koroporadna, která je Čechům po jarní vlně k dispozici znovu od podzimu, a kde pomáhají desítky odborníků s různorodými dotazy?

Problémy druhé vlny se zásadně liší od vlny první. V první vlně loni na jaře byla řada lidí zmatená a potřebovala rychle reagovat na zákaz vycházení a omezení pohybu. Viděli jsme, že mnoho lidí si vůbec neví rady, nedokáže se přizpůsobit situaci. Nejčastěji se nás tazatelé ptali na střídavou péči, zda mohou rodiče s dětmi opustit město a jak má za mimořádných opatření probíhat styk s dětmi. Současná etapa je v mnohém odlišná. Více se řeší odlišné pohledy na nemoc, její rizika, na očkování. Citelněji se projevují výpadky příjmů. Očekáváme proto, že na jaře se začnou objevovat žádosti o snížení výživného.

Původně vás bylo padesát lidí z různých oborů. Na podzim už 70. Kolik vás je nyní? A všichni pracují zdarma?

Podobně jako na jaře, i nyní všichni odpovídáme na dotazy zaslané do Koroporadny zdarma. Pro čtenáře je to možná překvapivé zjištění, ale pro advokáty, terapeuty, zdravotníky i další zapojené profese je to běžný denní chleba. Nikdo nespočítá, kolik rad a konzultací všichni celý den poskytujeme bezplatně, žádné statistiky a všechny ty bezplatné minuty nejsou schopny poskytnout. Jenomže v tom je podstata pomáhajících profesí – své povolání jsme si vybrali zejména proto, že jsme chtěli pomáhat lidem.

Stále platí, že současné dotazy se na rozdíl od počátků stáčejí spíše k psychice a duševnímu stavu volajících?

V druhé vlně jsme zodpověděli přes tisíc dotazů, s návalem na jaře se ovšem naše činnost nedá srovnat. Dnes se právní dotazy v Koroporadně objevují spíše výjimečně, například když se tazatelé ptají na kompenzační bonusy. Přetrvávají odlišné pohledy na pandemii, roušky, epidemiologická opatření a nově na očkování. Například jeden rodič trvá na pravidelných antigenních testech svého dítěte, druhý je odmítá provést. Nebo jeden chce dítě co nejdříve naočkovat, druhý se bojí vedlejších účinků vakcíny a chce počkat až do podzimu.

Stále častěji se objevují psychická selhání a depresivní stavy nejen u rodičů doma vyučujících děti a partnerů. Zdá se, že trpělivost seniorů oddělených od rodin, střední generace bez pohostinství i mladých lidí bez spolužáků překročila svou hranici. Část tazatelů chce začít rebelovat, další potřebují akutní duševní podporu a hroutí se už i takzvaní držáci – optimisté, kteří celý rok ostatním zvedali náladu a pomáhali. Pokud se v blízké době něco nezmění a vláda nepřijme opatření pro praktický a bezpečný život, dají se čekat trvalé následky a velká nespokojenost.

Rozšířili jste tím pádem tým o další psychology a podobně?

Ano, spolupracuje s námi deset psychologů, terapeutů a rodinných poradců. Také advokáti poskytují tazatelům i svým běžným klientům duševní oporu. Někteří klienti se totiž stále zdráhají vyhledat psychologickou pomoc, zatímco advokát je pro ně přijatelnější. Ukazuje se, že tyto sužby jsou stále žádanější a v zemi je jich akutní nedostatek.

Cítíte tedy z praxe v Koroporadně, že se psychický stav lidí horší? Tedy, že lidé mají opatření a izolace jednoduše řečeno už dost?

Jednoznačně to pociťuji nejen u klientů, ale i ve svém okolí a koneckonců i sama na sobě. Omezení trvají už příliš dlouho, k úzkosti přispívá i fakt, že pandemie je stále hlavní téma ve všech médiích. Doporučujeme je méně sledovat a více žít. Jistě, je to složité s dodržováním všech omezení, ale mnozí už ztratili rok života. Je proto nejvyšší čas zaměřit se na jiné věci. Potlačit úzkost, hledat drobné radosti, plánovat. A zejména vypnout televizi a sociální sítě.

Zmínila jste seniory, kteří se cítí osamělí, nikam nemohou a den jim vůbec neutíká. I ti k vám volají. Jak se jim snažíte pomoci?

Sociální izolace seniorů je pro jejich duši devastující. Mé mamince je 86 let a tvrdí, že uplynulý rok byl horší než válka. Ve válce sice občas padaly bomby, ale mezitím se lidé radovali, sportovali, setkávali se, cestovali, seznamovali se a normálně žili. Mnohé vrstevnice mé maminky jsou celý rok zavřeny v jedné místnosti. Nikdo nemyslí na to, že my můžeme plánovat život za rok či za dva, ale seniorům běží čas jinak. Oni žijí teď, protože zítra tady nemusí být. Pro mou maminku a její kamarádky je sociální izolace horší než nákaza a smrt.

Je to všechno důvod, proč jste na konci minulého roku vydala knihu Jak přežít krizi v rodině?

Knihy jsou velkým pomocníkem do dnešní doby, jejich čtení i psaní. Využila jsem prvního jarního nouzového stavu a sepsala 10 + 1 nejčastějších rodinných právních komplikací. Nedokážu jen tak sedět a nic nedělat, tak jsem si řekla, že by řešení rodinných komplikací mohlo čtenářům přijít vhod.

Dá se říci, že vás k napsání inspiroval covid-19, tedy jarní vlna?

Inspiruje mě život, problémy mých klientů a fakt, že lidé mají v životě různé komplikace, ale nejvíce je zasáhnou a bolí právě rodinné problémy. Rodinu tvoří naši nejbližší, považujeme to místo za bezpečné, a když selže, zasáhne nás to mnohem víc, než když nám ublíží cizí člověk.

Co čtenáři v knize naleznou? A komu je určena především? Rodičům?

Čtenáři v knize Jak přežít krizi v rodině najdou příběhy, které se nejčastěji objevují v mé rodinné advokátní praxi. Rodiče se hádají o dítě, otec se chce domoci styku s potomkem, matka chce po otci výživné, zemře jeden z nesezdaných partnerů, manžel je nevěrný a podobně. Příběhy obsahují i právní doporučení a pak pohled v uvozovkách moudrého starce, profesora Maxe Kašparů, který knihu napsal se mnou.

Jaký je váš pohled na to, jak si česká vláda a politici vedou v posledních deseti měsících?

Nejspíš dělají, co mohou. Proti nim však hraje čas. Lidé jsou společenští tvorové a vždycky se budou družit. Omezení pohybu a kontaktu budou respektovat jen omezenou dobu, pak jim společnost začne chybět. Jako advokát mám hluboké pochopení pro lidské touhy a potřeby. Někdo se straní, protože se bojí o život. Ale velká část společnosti potřebuje lidskou společnost a tato potřeba je silnější než obava z nákazy i než restrikce. Moudrý vládce, který rozumí svým občanům, této části společnosti umožní pospolitost, protože ví, že jinak se jeho lidé začnou bouřit a restrikce nebudou respektovat. A zákon, který velká část společnosti nerespektuje, není dobrý zákon.

Jak se změnil váš život od počátku pandemie? A jak se stíháte věnovat i své právní praxi?

Můj život se změnil naprosto zásadně. Zůstala advokacie, kterou z poloviny vykonávám online, po telefonu, přes Skype a tak dále. Spolupracuji s Českou advokátní komorou v oblasti vzdělávání, ve které pandemie zrušila osobní výuku. Přešli jsme na distanční formu, která však nahradí tu prezenční jen z jedné třetiny. Uzavření škol znemožnilo pokračování projektu Advokáti do škol, proto nyní pracujeme na pandemické verzi. Nemůžu pořádat autogramiády, besedy se čtenáři, pořádat setkání rodinných advokátů. Nemůžu do divadel, do kin, do kaváren. Přizpůsobila jsem se, ale můj starý život mi chybí.

Nakolik zasáhl covid právě vaši práci advokátky?

Do mé oblasti zasáhl velmi významně. Nemám sice existenční starosti, klienti se stále ozývají, většina má zájem se sejít se mnou osobně. Dalším poskytuji konzultace po telefonu nebo přes různé elektronické platformy. Opatrovnické a rodinné věci se ovšem soudí omezeně, což má velký dopad na strategie a časové plány. Na druhé straně většina lidí je rozumných, dohodne se nebo si soudní cestu rozmyslí, což platí v celé občanskoprávní oblasti. Soudy evidují pokles běžné civilní agendy přibližně o třetinu, což je v každém případě pozitivní trend. Je ovšem otázkou, zda ten, kdo akutně potřebuje soudní pomoc, má v době restrikcí a omezení šanci se jí dovolat.

Ptala se Zuzana Koulová, PL, 22.1.2021