Spolek Milion chvilek vyrazil po českých městech s akcí nazvanou Štafeta pro demokracii. Potřebuje česká demokracie štafetu?

Česká společnost potřebuje pozitivní obrazy a vzory, nikoliv prohlubování příkopů a zastrašování. Žijeme v krásné zemi a v nejlepší, nejdemokratičtější a nejbezpečnější době. To bychom si měli každé ráno opakovat jako modlitbu a nevěřit věrozvěstům všech možných katastrof.

Ukázalo se, že na prvním výjezdu v Plzni podal spolek zkreslenou informaci o zaplněném Náměstí Republiky. Naopak tam bylo jen pár stovek lidí, což organizátoři vysvětlili deštěm, ale i to přítomní popřeli fotografiemi. O čem to vypovídá?

Já jsem v tu dobu byla v Praze, nemohu tedy podat osobní svědectví. Lidé velmi často upravují realitu tak, aby vyhovovala jejich záměrům. Jako advokát a spisovatel mám velké pochopení pro slabosti druhých.

Spolek protestuje proti zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem, který byl zvolen demokraticky. Jedni tvrdí, že právě tím demokracii nerespektují právě chvilkaři, druzí zase, že právě jejich protesty jsou projevem demokracie. Kde je ona hranice?

Svobodná společnost unese každý názor. Pluralita názorů je rysem demokracie, na rozdíl od totality, která odlišné názory nepřipouští a trestá. Lidé mají navíc tendenci hledat viníka, když věc nedopadne podle jejich představ. Označení viníka zbavuje nutnosti přemýšlet a podporuje přirozenou tendenci ke mstě. Stanislav Křeček je v tomto případě hromosvodem, který tyto tendence hezky ukazuje. Na druhé straně součástí demokracie je také respekt k výsledku volby, i když nedopadne podle mého.

„Stojím také v čele jednoho spolku – Unie rodinných advokátů. A tak vím, že spolek může vyvíjet a organizovat rozličné aktivity. A také může vydávat prohlášení, komentovat, mít vlastní názor, stejně jako mít pravdu, nebo mýlit se,“ řekla jste mi minule s narážkou právě na Milion chvilek. Mýlí se tedy jeho členové? V čem?

Pravda je mimo exaktní obory otázkou interpretace. Ráda ponechám Milionu chvilek jejich úhel pohledu, pokud oni budou respektovat ten můj a váš. Křičet, že jen můj názor je tím správným, je poněkud infantilní. O věcech názoru nerozhoduje hlasitost argumentace, ani nelze jiný názor přehlasovat. Můžeme jeden druhého přesvědčit v diskusi, pokud se budeme poslouchat. Problémem dnešní doby však je paralelně probíhající komunikace, v níž se strany navzájem překřikují, namísto aby se poslouchaly. Možná je to způsobeno tím, že nemají o druhou stranu a její pohled zájem. Mylně se totiž domnívají, že spolupráce není zapotřebí. A kdo se dohodnout nechce, ten se nedohodne. Kde je vůle, tam jsou prostředky, kde není vůle, nerozhodne ani síla.

Spolek Milion chvilek pro demokracii změnil stanovy, zatajil druhý bankovní účet a odmítá prozradit platy organizátorů demonstrací, které putují z tohoto účtu, zatímco Mikuláš Minář tvrdí, že se cítí být osobou veřejnou… Co si o tom myslíte?

Mikuláš Minář může zajisté tvrdit, co uzná za vhodné, koneckonců počet účtů zákon nijak neomezuje. Veřejnost nejspíš sama posoudí, zda jedná transparentně, nebo nikoliv. Každý jednotlivec má vliv na vytváření obrazu sama sebe i své společnosti. A každé společenství je takové, jaký je člověk, jenž stojí v jeho čele.

Jak jsou na tom podle vás Češi s politickou korektností oproti zahraničí? A představuje přílišná korektnost problém, který nám brání pojmenovat problémy? Nebo jde o přehnanou rétoriku?

V České republice existují ojedinělá místa, která si na politické korektnosti zakládají. Zbytku země jsou ovšem poněkud pro smích. Naše země naštěstí není touto nemocí nijak zasažena a nezdá se, že by virus politické korektnosti byl tak virulentní jako některé chřipkové viry. Žiju na vesnici, do Prahy jezdím vlakem, po městě metrem a tramvají, všude mluvím s lidmi a poslouchám jejich hovory. Politická korektnost je jim naštěstí pro smích, ať už je to českou náturou, historií, nebo geografií naší země.

Nakolik ovlivnila politická korektnost současnou situaci s migranty v Evropě? A jak ji vnímat v kontextu nových například učebnic, knížek, kde je Romeo černochem, nebo se v pohádkách objevují muslimové, černoši? Panenky Barbie mají „hyperkorektní“ řadu a u Simpsonových skončil dabér Inda Apua, který je po třiceti letech existence v seriálu terčem kritiky kvůli stereotypnímu zobrazování Indů v Americe…

Má-li terminologie zastřít realitu, je to lež. Jak říká Ayn Randová v knize Atlasova vzpoura, slova mají svůj přesný význam. Měli bychom je tedy v tomto významu i používat. Přehnaná citlivost a podlézavost vůči menšinám způsobuje překrucování historie a faktů, tím spíš, že tyto menšiny se nechovají recipročně. Mimochodem většina lidí je schopna politickou korektnost rozpoznat na první poslech, realitu přefiltrovat a dál ji nereplikovat. Zdravý gen je tedy v naší populaci jednoznačně rozšířen.

Kdy je naopak politická korektnost namístě?

Nikdy a nikde! Na místě je slušnost a asertivita, nikoliv submisivní jednání a strach.

Vyjádřila jste se kriticky k celé kampani MeToo, která má upozornit na sexuální obtěžování a násilí. Slavný producent Harvey Weinstein čelí žalobě a hrozí mu roky vězení. Proč je kampaň podle vás škodlivá?

Kampaň poskytla skvělou příležitost ke zviditelnění řadě lidí, mě nevyjímaje. Dnes už přece každý ví, že sexuální násilí je nepřijatelné a jeho pachatelé mají být potrestáni. Jinak je to se sexuálním obtěžováním či s lidským chováním vůbec. Komu se chování druhého nelíbí, ten se má ozvat hned. V životě totiž mnohdy druhou šanci nedostanete. Jenomže pochopení tohoto principu je součástí dospívání a dospělosti. Dospělý člověk přijímá odpovědnost za své chování i za své chyby. Jistě, že mě může štvát, že jsem v minulosti pochybila. Po čtvrtstoletí je ovšem velmi těžké shromáždit důkazy, jak se vše odehrálo. Obvinit někoho je jednoduché, prokázat, že se něco nestalo, je po delší době vyloučeno. Jak říkají kriminalisté, po stopě je třeba jít, dokud je teplá. Stopy v případě Harveyho Weinsteina jsou už nejen vychladlé, ale zapadané prachem. Na paměť se nedá spoléhat, objektivní záznamy neexistují. Celá aféra tak pomůže k penězům či pochybné slávě několika odkvétajícím ženám, ublíží však mužsko-ženské komunikaci, která už dnes těžce úpí vlivem sociálních sítí a obecného odcizení. Muži se začnou kontrolovat, separovat a stranit žen. První náznaky vidíme kolem sebe. MeToo za to nemůže samo, je to jen další krůpěj padající do poháru.

Ptala se Zuzana Koulová, PL, 3.3.2020