Pozitivní svobodu v republice, ne negativní svobodu v demokracii

Tento týden vyšel 400. článek na stránkách české verze Gatestone Institute, jejíž vznik jste v září 2016 inicioval pro obohacení „veřejné a konstruktivně-racionální diskuse“ o svobodách islamizací ohrožených. Od té doby se na těchto „samizdatových“ překladech podílelo přes dvacet dalších dobrovolných překladatelů a vznikly i původní české články překládané nejen do angličtiny. Očekával jste tehdy tak silný mediální dopad?

Zní to až neuvěřitelně, co vše se za tu dobu povedlo. 400 článků které jsou prakticky pro český mediální svět stále aktuální. Publikování jak mých původních anglických článků, tak anglických překladů článků Václava Klause, Mirka Topolánka, Jiřího Payna a Jana Kellera, které natolik zaujaly i obdobné překladatele v jiných zemích, že byly přeloženy nejen do němčiny nebo francouzštiny, ale i do dánštiny, hebrejštiny, holandštiny, indonéštiny, švédštiny, španělštiny, portugalštiny nebo řečtiny. A to vše podtrhuje skutečnost, že bývalý předseda Gatestone Institute John R. Bolton přešel v dubnu 2018 na pozici Trumpova poradce pro národní bezpečnost USA nebo že se do překladů zapojili i lidé z Českého spolku přátel Izraele.

Samozřejmě pokud by se někdo ze čtenářů chtěl stát součástí a pomoci s překlady i jen několika článků, může se ozvat na adresu libor.popovsky@atlas.cz současnému koordinátorovi českých překladů Liboru Popovskému.

Co vás za těch dva a půl roku nejvíce překvapilo?

Když to odlehčím, tak rychlost České pošty. Když mi jen pár dní před Vánocemi zasílal knihu s odkazy na zdroje Jan Keller, dorazila z Frýdku-Místku do Prostějova již druhý den. A když jsem mu ji zasílal mezi Vánocemi a Silvestrem zpět, tak ji držel v ruce snad za dvacet hodin, než jsem mu stačil napsat email, že jsem mu ji zaslal.

Obecně mě ale stále překvapuje opožděnost a nevyzrálost českého mediálního mainstreamu. Když Gatestone Institute publikoval článek o čínském totalitárním nástroji „sociálního kreditu“ v září 2018, s českým překladem v říjnu 2018, tak obdobu publikovaly například Lidové noviny až v březnu 2019, protože o tom den předtím psal britský Guardian. A takových příkladů jsou desítky. Nedivím se Zemanovým názorům na české novináře, úpadku „tradičních médií“ a růstu obliby tzv. „alternativních médií“. Jak říkal Joseph Pulitzer: „Naše republika a její tisk budou stoupat nebo upadat společně.“ Každý, komu jde o dobro naší republiky, musí být vůči současnému mediálnímu mainstreamu kritický a především vůči České televizi v čele s Václavem Moravcem. Jinak čest výjimkám jako Neviditelný pes nebo Parlamentní listy.

Proč jste jmenoval právě Václava Moravce?

Vnímám jej jako ztělesnění byrokracie. Slovy Karla Havlíčka Borovského: „Něco jiného je úřednictvo a něco zcela jiného byrokracie, úřednictvo musí být v každém dobře řízeném státě, byrokracie je neštěstí každého.“

Moderátor má pro mě funkci jako úřednictvo. Usměrňovat diskutující a v diskusi se má hledat pravda na trhu myšlenek. Ne že je současný konformismus obhajován moderátorem se svébytným výkladem závazných pravidel a diskutéři omezení tím, že dostávají tendenční otázky s omezeným prostorem na reakci. Například 28. dubna měl v pořadu o délce 61 minut se třemi hosty časový prostor cca 18 minut, což je cca 30 procent, a to není výjimkou. Ano, může mít i 50 procent v logice otázka-odpověď, ale mě zajímají ti hosté a očekávám prostor moderátora mezi 15 a 20 procenty. Proto je pro mě Václav Moravec ztělesněním přebujelé „byrokracie“ à la EU, a ne pokorného a úslužného „úřednictva“.

Na druhou stranu jsem byl podobně věcně kritický v září 2014, když jsem udělal obdobné měření u debaty ČT, kde jen jeden z diskutujících – Andrej Babiš – měl 31 minut z pořadu o délce 91 minut, a podal jsem stížnost RRTV, že jde o „ANOkalypsu“. V tomto případě bych udělal příměr, že úřednictvo selhalo nezaručením rovné soutěže myšlenek, což byla individuální hrubá chyba. Nicméně u Moravce je to chyba již systémová.

Co považujete za současný konformismus, za jehož obhájce jste Václava Moravce označil?

Například abychom neoznačovali za fašisty, rasisty a xenofoby ty, kteří se zodpovědně řídí pravidly nulové tolerance k bezpečnostním rizikům.

Mluvil jste o opožděnosti a nevyzrálosti českých mainstreamových médií v souvislosti se „sociálním kreditem“ v Číně. Máte i příklady, které se týkají Česka?

Například když v květnu 2018 publikoval Gatestone Institute článek o čínském vlivu v Afghánistánu a jak by k tomu měly USA přistupovat s doporučeným stažením vojsk USA a NATO. V České republice pak mediální servilitu porušil snad jen v srpnu 2018 Václav Klaus mladší s obdobným věcným pohledem a po ohlášení vyjednávání USA a Tálibánu se už všeobecně v únoru 2019 akceptovalo, že se vazalsky stáhneme také.

Vy se také přikláníte k tomu, že by bylo rozumné stažení českých vojáků z Afghánistánu?

V současné době je na listu zahraničních teroristických organizací USA 68 subjektů, z nichž má 52 spojitost s islámem, tedy 76 procent teroristických organizací má dnes spojitost s islámem. V roce 2010 byl na něm zapsán jen pákistánský Tálibán. S afghánským Tálibánem je to složitější. „Tálibán“ znamená v překladu „studenti“, tzn. nejzanícenější studenti islámu. Srdcaři a legální opozice, mající patriotické ambice a bojující s cizími a zahraničními silami včetně Islámského státu, sovětů a NATO i s podle nich loutkovou a kolaborující vládou v Kábulu.

V afghánské 249 členné sněmovně parlamentu jsou prakticky jen islamistické strany a západní hodnoty hájí nyní jen okrajových 9 zastupitelů Republikánské strany Afghánistánu. Prezidentem se dle ústavy afghánské islámské republiky z roku 2004 může stát jen muslim. Vojáci armády ČR tak bojují v souladu s jejich ústavou a umírají za Alláha, džihád a islamismus. Jsem od roku 2016 jednoznačně pro jejich stažení a využití na účelnějším a smysluplnějším bojišti než navíc v konečném důsledku dělat černou práci pro Čínu, která tam má ekonomické a mocenské zájmy a směje se zpovzdálí, jak už na to i několik jiných článků Gatestone Institute upozornilo a Číny si všímají stále více.

Dá se to podle vás interpretovat, že když jde o ochranu svobod jednotlivce, tak se Gatestone Institute odklání od upozorňování na hrozbu islamizace a přiklání se k upozorňování na čínskou hrozbu?

Sám vnímám články Gatestone Institute, že spíše ukazují trend, že největší hrozbou je de-westernizace Západu a opuštění hodnotového rámce, který nás utvářel a který dominoval světu. Dokonce svým způsobem vnímám kulturní kastraci současné generace multikulturních ústupnických mileniálů relativizujících cokoli. Euro-unijní reprezentanti mi pak připomínají pozici dobrovolných „EUnuchů“ sloužících v harémech islámského světa, tzn. žití v osobním blahobytu na úkor pokračování rodu, započaté v 70. letech.

Západ už nicméně vznikem a růstem tzv. populistických stran v čele s Trumpem začal určitou reconquistu a změnu trendu a podle mě se může i přiučit jak z civilizace islámské, tak z čínské. Sám se o to pokouším svým projektem Republikáni 4.0. Je třeba začít s tím, že republika není demokracie. Že to, zda lidé v ní chtějí svobodu pozitivní, nebo negativní, je na každé generaci a že toto rozhodnutí musí být vždy předáno generaci další. A že pak my musíme předat tento pomyslný štafetový kolík svobody generaci „post-mileniální“, která by měla být přirozeně cyklicky více zodpovědně pro-konzervativní než nezodpovědně svévolně liberální.

Jste tedy pro pozitivní svobodu v republice, a ne negativní svobodu v demokracii, čili to, co řekl Cicero: „Jsme podrobeni zákonům, abychom mohli být svobodní“?

Ano, a už v říjnu 2016 jsem se musel jednoznačně vymezit proti výzvě „Týdny občanského neklidu“ Dyka a Bartošky. Svůj postoj bych popsal jako kybernetický občanský humanismus. Tedy republikánství s postupy ze současné technické praxe, které humanitní obory ještě nepřejaly, a neumí proto pojmenovat ani hrozby, takže ani možnosti řešení.

Republikánství se přiklání k pozitivní svobodě, což je svoboda mít a vlastnit majetek, schopnosti a prostředky pro splnění vlastních cílů – více než k negativní svobodě, což je svoboda od zasahování ostatních lidí, charakteristické pro liberalismus. Republikánská svoboda je založena na „ne-nadvládě“ – zatímco liberální svoboda je založena na „ne-zasahování“. Liberalismus považuje svobodu jako jakousi přirozenou volnost, zatímco klasické republikánství vidí pravou svobodu jako produkt společnosti a jednání v rámci pravidel a zákonů, na jejichž utváření se můžeme sami podílet. Pozitivní a negativní svoboda jsou dvěma stranami jedné mince svobody jednotlivce s nepřímou úměrností. Možnosti – pozitivní svoboda – jedněch představují potenciální ohrožení jistot – negativní svobody – ostatních, a naopak jistoty představují omezení možností všech.

Jaká je podle vás ideální míra svobody?

Podle mě měla svoboda ve 20. století ideální míry dekád 90-60-90. Jaké například v 19. století zatím nevím, ale překvapivě jsem nedávno zjistil, že mám prakticky obdobné postoje jako zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, který už v roce 1870 v díle Mohamed a nauka jeho trefně popsal islám a jak k němu přistupovat včetně pozitivního náhledu na jeho mystickou část súfismus.

Lze vaše slova chápat tak, že současní i historičtí Češi mají světu a Západu nyní opravdu co nabídnout a že neplatí ani ono „Češi si neumí vládnout“?

Říkejme radši „Češi si umí nevládnout“ a chápejme to, že preferujeme ne-nadvládu a ne-zasahování vůči sobě samým. Aspoň o to se snažím tím zmiňovaným projektem Republikáni 4.0 a byl bych rád, kdyby se u nás našlo podobných cca šest a půl tisíce lidí jako já s technicko-ekonomickým vzděláním a s filozoficko-společenskými zájmy, ročníků 1965 až 1995, a vytvořili bychom jak ne-kariérně a ne-ziskově idealistický, tak i pracovně praktický pozitivní vliv a dopad v České republice i ve světě.

Autor pracuje jako strojírenský technik v železničním průmyslu. Čtyři roky byl členem Svobodných, jejich olomouckým krajským předsedou a lídrem kandidátek pro krajské volby 2012 a sněmovní volby 2013. Absolvoval několikatýdenní dobrovolnické mezinárodní programy SAR-EL v izraelské armádě. Překladatel a autor článků – o ohrožení svobod – amerického Gatestone Institute. Od roku 2013 rozvíjí myšlenku „občanství 4.0“ jako datově řízené správy občanských a veřejných služeb s metodami z technické praxe a tuto vizi „kybernetického občanského humanismu“ shrnuje na webu Republikáni 4.0.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 18.5.2019