Lidé jsou odedávna ovládáni strachem, obvykle těmi kterým pocit strachu chybí díky jistým chybějícím spojením v jejich mozku. Toto jsou absolutně amorální jedinci, kteří také postrádají jakoukoliv empatii a lidi kolem sebe s chladnou vypočítavostí zneužívají a využívají. Jsou mistři v přetvářce a dovedou se svému okolí zalíbit a z nich se zpravidla rekrutují různí vůdci či vůdčí osobnosti. Stačí se ohlédnout do historie a nebo i rozhlédnout kolem v současnosti jaké kreatury jsou ve vládách různých zemí, Kotlinky nevyjímaje. https://www.sciencedirect.com/topics/biochemistry-genetics-and-molecular-biology/urbach-wiethe-disease

Toto povídání by šlo rozvést i na strašení v historii, třeba peklem, čertem, belzebubem a nebo satanem, hladomorem a nebo celou řadou regulérních strašidel bydlících na hradech, zámcích a nebo v lesích a tůních. Prostě každá doba měla svá strašidla aby prostý lid byl poslušný a nezlobil.

Ať už ti, kteří vládnou světu globálně, a nebo jen regionálně, tím myslím jednotlivé státy a nebo jejich části, používají k ovládání lidstva vnesení pocitu strachu do populace. A to jakýmkoliv způsobem. Strach z nemoci, na příklad COVID 19, strach z válečného konfliktu, strach z násilí a nebo strach z pronásledování či šikany.

Račte si všimnout, že když kterákoliv vládní garnitura kdekoliv na světě potřebovala prosadit a nebo zavést osobní svobody omezující opatření tak vždy jakoby zázrakem před těmito opatřeními bylo zinscenováno strašidelné divadlo pro masy aby vznikl pocit strachu. Dovolím si uvést 3 příklady.

Příklad 1.

Až do poloviny let devadesátých minulého století bylo držení střelné zbraně k lovu či obraně v Klokánii přirozeným právem každého občana. Shooters permits – střelecké průkazy byly vydávány přes pult na každé policajtovně všem netrestaným a plnoletým občanům na požádání. Obchody se zbraněmi i střelivem jen kvetly a na venkově se prodávaly i v místním koloniálu jako předměty každodenní potřeby

Zemi ve které je téměř každý občan vyzbrojen se velice špatně politikům vládne. Ti musí být velice opatrní a hodní. Zbraně vlastněné občany fungují jako bezpečnostní zpětná vazba. Politici se sice snažili vlastnictví zbraní občany omezit a nebo je zcela odzbrojit ale nedařilo se. A tak najednou se stal hororový scénář. Oficiálně osamělý, mentálně labilní střelec v krátké době v roce 1996 postřílel v na Tasmánii v Port Arthur 35 lidí a 23 jich zranil. Ovšem vzdálenosti a přesnost letální střelby, druh zbraně, střeliva a samotného „střelce“ spíše odpovídají zkušenému ostřelovači a nebo střelců několik. Nastalo prudké mlžení vyšetřování a nakonec byla občanům předložena oficiální pohádka, tak jak je uvedena na Wikipedii. https://en.wikipedia.org/wiki/Port_Arthur_massacre_(Australia) Nikdy před touto smutnou událostí a ani po ní se podobná jatka v Klokánii nekonala.

Toto byla voda na mlýn politiků a tito, jak už je jejich zvykem zneužili strachu obyvatel a zavedením nových drastických zákonů o kontrole zbraní populaci prakticky odzbrojili.

Vážení, stojí za povšimnutí, že celé toto divadlo se stalo pouhých 6 týdnů od podobného masakru ve Skotsku. Dunblane massacre, ve kterém zahynulo 18 osob, žáků a učitel školy. Pochopitelně následovaly změny v zákonech omezující držení zbraní ve Velké Británii. Vypadá to na to, že v Klokánii scénář pouze upravili místním poměrům. Jinak to zopakovali bezchybně.

Příklad 2.

Události na Středním východě jsou smutné. Od počátečních zvěrstev palestinského Hamasu v Izraeli až po dnešek, kdy to bublá i v Rudém moři a přilehlém okolí. Zrovna tak i invaze Ruska na Ukrajinu a tamní válečné události. Toto vše moc optimismu do nálady obyvatel nepřidá a navíc vládnoucí garnitura hochštaplerů zneužije nálady strachu a začne omezovat přirozené lidské svobody. Jako stěžejní svobodu projevu a přesvědčení. Lidé se dnes bojí svobodně projevit své myšlenky aby nebyli označeni za desinformátory a nebo i hůře. Říkám si proč ne hned „válečné štváče“ ale to bychom lezli do zelí politikům ve vládě, že ano.

Příklad 3.

Jako poslední, třetí příklad, bych uvedl nedávnou smutnou událost a to střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na odkazu je opět oficiální pohádka předkládaná občanovi. Střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy – Wikipedie (wikipedia.org) Jak průběh události tak i modus „vyšetřování“ mě připomíná události zde u Klokanů v roce 1996 popsané výše. O události na univerzitě se šířit nebudu, jsou na to jiní a povolanější. Já jen čekám na finále, kdy vládnoucí politici opět zneužijí momentu strachu a začnou změnou zákonů společnost odzbrojovat.