Vlk je zpět. Nemá cenu se dohadovat o tom, zda ho někdo na Šumavu „řízeně“ vypustil z vlčí obůrky či ne, jisté je, že se jeho populace během několika posledních let rozrostla na čtyři smečky s celkem několika desítkami dospělých jedinců. Zatímco však například na Altaji se vlk k člověku nepřiblíží než na půl kilometru, na „malé“ Šumavě plné lidských pachů vlk ztrácí plachost a množí se případy, že byl spatřen v obci či že odnesl ze zahrady slepici. Situace s medvědy na Slovensku, kteří v poslední době napadají turisty či běhají po městě, otevřela debatu o situaci vlka v Česku. Mluvíme zatím pouze o vlkovi a pevně doufám, že ochranáři nemají v úmyslu vrátit na Šumavu také medvěda.

Minulý týden se na Šumavě uskutečnila první velká debata mezi vedením Národního parku, chovateli hospodářských zvířat a místními politiky. Národní park eviduje každoročně desítky útoků vlka, ať již na ovce, ale i na daňky či jeleny chované v ohradách, či na telata volně se pasoucího skotu. Chovatelé si stěžují nejen na byrokracii při získávání náhrad za usmrcený dobytek, ale i na značné finanční ztráty, protože z mrtvého telete už nikdy nevyroste kráva. Řada chovatelů po těchto zkušenostech již ukončila činnost. A je potřeba poznamenat, že ochránci vlka velkoryse přehlíží, že potrhaná zvířata umírají v obrovských mukách i mnoho hodin. Viz. „Program péče o vlka obecného“ vydaný Ministerstvem životního prostředí v roce 2020.

S tím, jak se vlci přibližují k lidským obydlím vzrůstají i obavy lidí. K uklidnění situace nepřispívají rádoby vtipné hlášky městských odborníků, že „jediný člověk, kterého kdy vlk napadl, byla Červená Karkulka“. Než byl vlk na Šumavě v devatenáctém století zcela vyhuben, je v šumavských kronikách zapsána řada příběhů, kdy vlčí smečka usmrtila i několik lidí najednou. Jak na setkání komentoval starosta malé šumavské obce: „Nemáme v obci hospodu, krám ani školku, ale máme vlka!“ Nebezpečí ztráty plachosti a možného útoku na člověka si myslím uvědomuje i vedení NPŠ a zřizuje systém kontroly podezřele se chovajících jedinců.

Z minulosti známe případy, kdy se z přísně chráněných živočichů stala lovná zvěř. Příkladem budiž kormorán, za jehož odstřel se dnes naopak platí. Na kahánku to má i bobr, jehož populace působí stále větší škody. Jakkoli je vlk co nejpřísněji chráněn, pohybuje-li se po obci, je to jedinec, který ztratil plachost a měl by být likvidován. Jsem si jist, že za tento návrh budu napaden ochránci přírody tvrzením, že vlk na člověka nikdy nezaútočí. Vážení ochránci, prosím, veřejně takové tvrzení podepište. Ale až dojde k tragédii, neomlouvejte to tím, že útočila smečka „hybridů“, tedy kříženců vlka a psa, kteří například na Slovensku již existují.