PRÁVO: Zastřel svého exekutora?
Pomiňme zákon a řekněme si, jaká práva by měl a neměl mít podle prostého selského rozumu. Dluhy, tj. částky určené soudem, by měl vymáhat jen po dlužnících. Praxe je ovšem taková, že majetek exekutoři zabavují bez ohledu, čí je. Záminkou je obvykle společná domácnost s dlužníkem. Podle zákona je postižený (nevinně okradený) povinen doložit vlastnictví majetku. To je v mnoha případech nemožné - já sám schraňuji doklady pouze na věci v záruční době nebo v majetku firmy. Tato praxe odporuje principu římského a současného evropského práva, které říká in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a z něhož vychází i další princip presumpce neviny. Presumpce neviny je uvedena v Listině základních práv a svobod (dále Listina) v oddílu Právo na soudní a jinou právní ochranu. Tato Listina, jako součást ústavy, je nadřazená veškerým zákonům. Není povinností občana dokazovat svou nevinu (ani třeba dokládat vlastnictví), ale je to povinností státu či jím pověřených orgánů. Je těžké vymoci dluhy, ale exekutor si to nemůže ulehčovat na úkor nevinných lidí.
Porušování domovní svobody
Poslední úprava zákona umožnila exekutorům vstoupit do obydlí dlužníka, a to bez účasti policie. Úpravu tehdy zákonodárci do zákona vkládali s bohulibým úmyslem ušetřit státní kase za policejní asistenci. Zákon nemá logiku - exekuci před vykonáním musí nařídit soud - i ten stojí peníze a nikoho nenapadlo soudy vyloučit. Tedy, pravda, "lobbisty" spojené s exekutory to už napadlo, ale takové šílenství zatím neprošlo. V každém případě se soudní líčení připočte k nákladům exekuce a je to. Stejně tak je možné případnou účast policisty na exekuci zaplatit z majetku dlužníka. Domovní svoboda je ústavně zaručené právo plynoucí z článku 12 Listiny práv a patří mezi nejzákladnější lidská práva a svobody. Podle nálezu Ústavního soudu je možné domovní svobodu porušit "jen a pouze v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných". Do téhle kategorie rozhodně nespadá exekuce uvalená na majetek jiné osoby.
Jen pro ujasnění:
Každý má povinnost platit své dluhy.
Věřitel má vždy právo je vymáhat.
Exekutor pověřený soudem může mít právo je vymáhat.
Nikdo nemá ovšem právo v rámci vymáhání dluhu zabavovat majetek kohokoli jiného než dlužníka. Je samozřejmě na soudu, aby v případě, že dlužník převede majetek na jinou osobu, takový převod zrušil. Ani soud ovšem nemůže nařídit a schválit zabavení majetku, který není, ani nebyl v držení dlužníka. A nikdo nemůže po nikom chtít, aby na své náklady a navíc o své újmě někde dokazoval, že jeho majetek je jeho. Tady bych vyjmul povinnost - u nás neexistující, ale žádoucí - doložit případně legálně své příjmy v případě podezření, že majetek je nabytý nelegálně. Nikdo nemá právo porušovat domovní svobodu toho, kdo není dlužníkem, navíc bez asistence orgánu, který by kontroloval jednání exekutora. Exekutor nemůže být všemocný lovec lidí s pravomocemi, které nemá ani policie, ale dokonce ani soud.
Dluhy a jiné dluhy
Dlužníci v ČR jsou vůbec zajímavé téma. Ti, co dluží deseti- a stamiliony, žijí a zřejmě dál budou žít spokojeně. Stát jim v mnoha případech dlužné stamiliony odpouští. Podle některých ekonomů jen v devadesátých letech takhle stát přišel o bilion korun. Jde hlavně o nesplacené půjčky velkých firem, ale také třeba o neplacené sociální odvody za zaměstnance a podobně. Mirek Topolánek a jeho firma si vypůjčili třikrát po sobě u tří bank. Ani jednou dluh celý nesplatili. Za poslední dluh ručili čtyři společníci včetně Topolánka osobními směnkami. Přesto dlužných asi 16 milionů po nich nikdo nechtěl. Dluhy v podstatě převzala konsolidační banka a v poslední kauze odepsal asi 10 milionů pražský magistrát. V důsledku je zaplatili daňoví poplatníci. Za údajný prodej neziskové zadlužené firmy VAE si pak Topolánek ještě koupil byt, namísto aby z prodeje uhradil dluhy. Přesto se takový notorický dlužník stal premiérem za "konzervativní a pravicovou" stranu. Pak je tu sorta malých dlužníků. Jedna jízda načerno stála před deseti lety 400 Kč pokuty pro Dopravní podnik v Praze. Za její vymožení si monopolní právník Dopravních podniků pan Sokol účtuje 2 500 Kč. Jde samozřejmě o vymožení v uvozovkách. Sekretářka jen odešle nakopírovanou žalobu soudu. Soud si v případě bezdomovce za určení adresy naúčtuje 25 000 Kč. Celkový dluh za jednu černou jízdu pak činí asi 28 000 Kč.
Znám kluka, který byl před deseti lety dočasně bezdomovec a za asi osm pokut má s odměnou exekutorovi platit přes 300 000 Kč, slovy tři sta tisíc. Dnes je z něj štvanec. Připomínám, že z oněch 300 000 dostane Dopravní podnik jen 3 200 Kč. O případech, kdy exekutoři sami kradou, není třeba hovořit - kauzy, kdy si exekutoři účtovali fingované a předražené cestovné v řádu deseti až statisíců, už médii proběhly. A také kauzy, kdy si navzájem přihrávali levně nemovitosti nebo vyvolávali uměle konkurzy a exekuce ve spolčení se soudci a správci konkurzních podstat a okrádali nevinné lidi. Důvodná podezření z podobných machinací byla i vůči předešlému dlouholetému šéfovi exekutorů Podkonickému. Dost hrozivé informace o podvodech a zločinech exekutorů jsem našel na www.aktualne.eu v rubrice Exekutoři.
Něco tu není v pořádku
Dluhy si plaťme - bez toho nemůže fungovat ekonomika. Nemůže ani fungovat, když malé dlužníky budeme doslova ruinovat. V praxi to totiž znamená, že takový dlužník oficiálně nikde nepracuje - to proto, že celou výplatu by mu exekutor zabavil. Bere podpory, pracuje načerno, a stát tak o další peníze přichází. Exekutoři musí začít respektovat ústavu a měl by jim to nařídit také zákon - v tuhle chvíli je problém, že s některými exekutory je spojený také současný ministr spravedlnosti (viz info na výše zmíněném webu). Jím navrhované zákony posilující pravomoce a libovůli exekutorů pak dostávají logiku. Zákon by měl naopak posílit šance na spravedlivé vymožení dluhu. Tady si umím představit institut nucených prací pro dlužníky, kdy většina výdělku půjde na splátky dluhu. Představte si expremiéra Topolánka, jak kope u vás v obci plyn. Není to hezká představa? A vedle v tílku zpocený Kočárník, Kalousek se Sobotkou a další, kteří mají na svědomí dluhy celého státu. Haškův Feldkurát Katz říkal: "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou." Jde jen o to, aby velcí dlužníci přestali hodovat, malí se přestali schovávat a všichni začali splácet.
(tento komentář jsem napsal pro server Podnikatel.cz)
Převzato z Okamura.blog.idnes.cz se souhlasem autora
