Poslanci schválené ústavní právo na držení zbraně je zbytečnost. Snad ho Senát odmítne

Poslanci schválili ústavní právo nabývat, držet a nosit zbraně k naplňování úkolů při zajišťování bezpečnosti státu. Před volbami i zásadní diskuse o vnitřní bezpečnosti může vypadat jako fraška. Propojení nízkého a vysokého, vážného i komického, volební tanečky i strategické úvahy a vše přeexponované. Přesně jako nejklasičtější Ladův obrázek hospodské rvačky.

Ozbrojená část českých občanů možná dostane nová ústavní práva a povinnosti. Poslanci schválili novelu ústavního zákona o bezpečnosti. Ta na jedné straně ústavně posiluje právní pozici oprávněných držitelů zbraní, ale zároveň nově otvírá otázku jejich povinnosti podílet se na zajištění bezpečnosti státu. Obojí je problematické. Bezpečnost státu primárně musí zajišťovat profesionálové. Psát do ústavního zákona právo na držení zbraně je zase nadbytečné, je to dobře upraveno v zákonech.

Zájem ozbrojenců

Diskuse ve sněmovně byla bouřlivá a nepochybně bude pokračovat i na půdě Senátu. Dá se předpokládat, že hlasování bude těsné kolem potřebné ústavní třípětinové většiny přítomných senátorů. Senátoři mohou návrh nejen odmítnout, ale také vrátit s úpravami, které nemohou poslanci přehlasovat. Věc je tedy stále otevřená.

Lavina e-mailů, která se týdny valila na poslance od majitelů zbraní, se nově nasměřuje na senátory. Zástupci zhruba 300 tisíc držitelů zbrojních průkazů pochopitelně prosazují svoje požadavky a hájí svoje zájmy, proti sobě nemají žádnou protiváhu ve veřejnosti. Jejich hlavním a tradičním odpůrcem je pouze stát, jak český, tak i Evropská unie, kteří se snaží obchod a držení zbraní regulovat. Pro regulaci jsou samozřejmě dobré důvody z hlediska veřejného pořádku a bezpečnosti. O podobě regulace lze vést nekonečné diskuse. Aktuální česká úprava je jak domácími, tak zahraničními odborníky považována za solidní a postačující. Kritici návrhu přehánějí rizika spojená s držením zbraní, které je bezesporu základním lidských právem a má být omezeno vyváženě.

Evropská unie na popud Francie (po teroristických útocích) schválila v tomto roce směrnici, která výrazně zpřísňuje regulaci obchodu a držení zbraní. Česko vystupovalo nejostřeji proti této nepovedené směrnici, ale svůj boj v hlasování prohrálo. Podobně jako u kvót na přerozdělení uprchlíků došlo k dojemné shodě mezi politiky všech stran, že Brusel to přehnal a že máme hledat cesty, jak se bránit proti rozhodnutí, se kterým nesouhlasíme, všemi možnými prostředky. Nikdo nezpochybňuje, že schválený návrh nemá žádný dopad na naši povinnost zapracovat směrnici.

Připomeňme fakta. Ze 168 hlasujících poslanců pro změnu ústavního zákona, kde je třeba minimálně 120 hlasů, hlasovalo pro 139 poslanců ze všech stranických klubů i většina nezařazených, zdrželo se 20 poslanců, proti jich bylo devět, především z klubu KDU-ČSL. Zjednodušeně politicky za návrhem stojí ČSSD, ANO, ODS, KSČM proti většině lidovců, Starostů a vedení TOP 09, proti byli nebo se zdrželi i jednotlivci v ČSSD, ANO a KSČM.

Zastánci i odpůrci se překvapivě shodovali v tom, že návrh aktuálně nic neřeší a jde o symbolické gesto. Symbol čeho to má být, už bylo jasné méně. Část poslanců mylně předpokládá, že schválením normy vzkážeme „něco“ orgánům Evropské unie. Hm, co jako? Jiná část poslanců uvažuje úzce předvolebně, občané, voliči, myslíme na vás a budeme vás hájit proti zlému Bruselu. Zajistíme vaši bezpečnost proti všem. Fajn, ale vždyť se nic nezměnilo. Na to je odpověď, že ústavní zákon je jen rámec a další změny mohou a mají přijít.

Obcházení řádného legislativního procesu

Dopřejme si pohled úzce právní a ústavní. Přestože má vládní koalice pohodlnou sněmovní většinu, důležitá norma je předkládaná jako poslanecký návrh. Není to zdaleka poprvé. Snad nejvíce odstrašujícím příkladem praxe obcházení řádného způsobu přípravy a projednání zákonů touto vládou je služební zákon. Ten byl slepen jako poslanecký, poté koaliční, posléze kompromisní mezi koalicí a částí opozice, když ministr Dienstbier odpovědný za jeho vytvoření se od konečné podoby distancoval. Tento „právní skvost“ účinný od 1. ledna 2015 byl již 12krát novelizován. Zde také jde o návrh formálně poslanecký, ale psali jej na ministerstvu vnitra a vnitro už také pracuje na doprovodných předpisech. Jeho zaměstnanci už před jeho schválením připravují projekt „branných spolků“, něco obdobného jako jsou aktivní zálohy navázané na Armádu ČR. Ministr Chovanec obchází vládu a její legislativní postupy. Zásah do ústavního zákona je dvojnásob závažný a opět nebyl řádně projednán uvnitř ministerstva, ve vládě, koaličně.

Návrh je nadbytečný a ve své nejednoznačnosti zbytečný. Bylo by lepší, aby jej senátoři odmítli, ale i v případě schválení se nic zásadního neděje. Měli bychom však trvat na tom, aby strany, které návrh podpořily, jasně formulovaly další kroky. Kdo má zajistit naši bezpečnost? Různé složky integrovaného záchranného systému (policie státní i obecní, hasiči, vojáci, zdravotní služba), anebo i ozbrojená veřejnost?

Autor je právník a politolog

LN, 30.6.2017