Pokud okrádaný člověk usmrtí zloděje, jde o vraždu a ne o mírněji trestané zabití. V novém stanovisku to uvedl Nejvyšší soud. Prostá krádež majetku podle soudu není podnětem k silnému rozrušení, a nemůže být tedy polehčující okolnost. Okradený člověk, který svůj majetek brání, páchá podle soudu zločin. Podnětem k tomuhle stanovisku byl případ Karla Bašty, který předloni dvakrát vystřelil na auto, ve kterém ujížděli zloději s lupem z jeho sběrny surovin. Při posledním projednávání u Vrchního soudu dostal pan Bašta šest let vězení za pokus o vraždu.

Svým způsobem měl pan Bašta štěstí. Kdyby v autě seděli místo bílých tři Romové (nebo Japonci), mohl dostat dvakrát tolik za rasisticky motivovaný pokus o vraždu. Taky nemusel mít zbraň a parta ho mohla ukopat k smrti. Nestálo by to za to. Sběrnu už mu předtím čtyřikrát vykradli, a tak v ní už moc cenného nemohlo zůstat.

Samozřejmě, dá se na to pohlédnout jinou optikou - vím, že mě některá média zítra možná označí tentokrát za populistu, ale nedá mi to, abych neocitoval některé z názorů k tomuhle šalamounskému rozsudku. Pokud totiž "prostá krádež, ačkoli je zavrženíhodným skutkem, není důvodem k silnému rozrušení" pak "slavný Nejvyšší soude, důvodem k silnému rozrušení jsou mimo veškerou pochybnost Vaše podobná rozhodnutí. Opatrujte se, ať někdo nezabije Vás..."

"Dejte si milí soudci také pozor, aby si někdo Vaše tvrzení nešel prověřit krádeží Vašeho majetku. Každopádně by Vás to nemělo rozrušit. "

Je také na zváženou, zda úraz či úmrtí zloděje při výkonu "povolání" není normální "pracovní úraz“. Nejvyšší soud by měl v tomto ohledu donutit zdravotní pojišťovny, aby podobné lapálie zařadily do pojistných úhrad. Říkám si ale, jestli nebude levnější nařídit rovnou okrádaným povinnost uvařit zloději kafe a pak mu cennosti na cestu úhledně zabalit. Kafe raději bez kofeinu. Protože kdyby zloděje po kafi trefil šlak, asi byste z basy nevylezli.

Když vezmeme případ vážně - a to bychom měli - pak rozsudek nad panem Baštou nelze logicky zdůvodnit. Vražda je plánované chladnokrevné usmrcení člověka. Pan Bašta si ráno zabíjení neplánoval. Abych ho nehájil příliš, zřejmě zabíjet chtěl, nejspíš nějaké divoké tvory v lese.

V každém případě nebylo jeho úmyslem běžet do své firmy a tam vraždit nevinné oběti. Varovná SMS mu nahlásila narušení objektu. Šel ho zkontrolovat - a objevil tu opilé zloděje. Ti i s lupem začali ujíždět. A on se pokusil střelbou auto nacpané jeho materiálem zastavit. Ať zvedne ruku ten, kdo by v daném okamžiku neudělal to samé? Vlastně, co má člověk v takové situaci dělat?

A tohle že má být pokus o vraždu? V nejlepším případě to je vážný pokus soudu zabít jakýkoli zdravý rozum a spravedlnost.

Na ochranu majetku nám dává právo naše ústava. Ta je nadřazená jakémukoli zákonu. A jakémukoli zloději. Alespoň jsem stále toho naivního názoru. Pokud to nezvládá policie, nesmí nikdo bránit, abych si majetek chránil sám. Případ šesti let natvrdo za zranění dvou zlodějů mj. srovnal novinář Jakub Hájek s případem, kdy opilý řidič zranil chlapce, tátu a zabil jedenáctiletou dceru. Pachatel neměl řidičák - za opakované řízení v opilosti už mu ho dřív policie zabavila. Auto nemělo ani techničák. Recidivista dostal 3 roky.

"Vítejte zkrátka v zemi, kde oko zlodějky má větší hodnotu než život jedenáctileté dívky."

Převzato z Okamura.blog.idnes.cz se souhlasem autora