Nespravedlnost světem vládne, napadne každého, kdo si přečetl rozsudek nad bývalými primátory Bohuslavem Svobodou a Tomášem Hudečkem v případu Opencard. Spolu s dalšími dvěma radními a šéfem odboru informatiky byli odsouzeni ke dvěma až třem letům trestu vězení podmíněně s odkladem na tři roky. O nespravedlnosti rozsudku jsou přesvědčeni i oni sami a velmi pravděpodobně se odvolají.

Obecný názor zní, že to je špatný verdikt. Svoboda s Hudečkem se jen pokusili napravit z pohledu hlavního města Prahy nevýhodný stav, kdy se za provoz tramvajenky Opencard platily nekřesťanské peníze.

Přitom museli prodloužit smlouvu s dodavatelskou firmou Haguess a navýšit tak dosavadní kontrakt o 74 milionů. Učinili tak v jednacím řízení, tedy bez soutěže. Nic jiného jim však nezbývalo, protože jinak by karta přestala fungovat.

Je sporné, jestli zákon o veřejných zakázkách tehdy něco takového povoloval, ovšem bylo to v zájmu dobré věci, a tak mohlo nanejvýš jít o kavalírský delikt, když se nikdo dohodou z Haguessem očividně neobohatil. Jenže právě za tento kavalírský delikt byli exprimátoři a jejich kolegové odsouzeni.

Pocit nespravedlnosti vyplývá z toho, kdo vlastně byl odsouzen. Vznik Opencard se obvykle spojuje se jménem primátora Pavla Béma, za jehož vlády byla karta zavedena. Před volbami v roce 2010 se dočkal kritiky, že zakázka je moc drahá, což v tehdejší atmosféře protikorupčního boje okamžitě vedlo ke spekulacím, že šlo o podvod a k policejnímu vyšetřování.

Žaloba kvůli přejmenování karty

Už tehdy se rozhodlo, že případ Opencard zůstane bez vysvětlení zřejmě navždy. Namísto seriózní analýzy o návratnosti investovaných peněz se případu chopili populisté, kteří se historii Opencard snažili vymalovat co nejčernější barvami, až vzbudili dojem, že jde o jeden z nejstrašnějších korupčních případů nedávné historie.

K tomu přistoupilo policejní vyšetřování, které se muselo logicky omezit na zkoumání, jestli byl porušen trestní či jiný zákon. Tady už byl efekt o mnoho menší. Předloni byl na tři roky do vězení odsouzen šéf informačního odboru Evžen Seyček, a o jeho vině se dá pochybovat mnohem úspěšněji než v případě exprimátorů.

Udělal jenom to, že na zadání městské rady rozšířil zakázku o parkovací aplikaci za 11 milionů. Opět to bylo v jednacím řízení. Fakt, že spolu s ním nebyli odsouzeni radní, dnes vede k dalším spekulacím, že justice podlehla politickým tlakům.

Bilance tažení proti Opencard je tedy tristní. Veřejnost má pocit, že se vlastně nic nezjistilo a že pokud byl někdo odsouzen, tak to nebyli ti skuteční viníci. Boj s dědictvím Opencard zůstává doménou populistů.

Pražský magistrát kartu vyžívá nadále, pouze byla přejmenována na Lítačku a její provoz stojí minimálně stejně jako dříve. Praha se ovšem bude muset před soudem vypořádat s žalobou, že kvůli přejmenování karty a předání její správy jiné firmě odcizila původní software.

Celé je to nespravedlnost. Pokud ovšem nebyla hlavní chybou protikorupční hysterie roku 2010, která celý projekt zamlžila a nakonec přivedla dva primátory do kolize se zákonem.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus