24.5.2024 | Svátek má Jana


PRÁVO: Předzvěst konce justiční šikany Zemků ?

19.12.2022

Od r.2014 sleduji trestní a správní soudní řízení proti podnikatelskému klanu Zemků, související s jejich podnikáním ve fotovoltaickém byznysu. Podporoval jsem obhajobu předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) Aleny Vitáskové a její podřízené Michaely Schneidrové, které zlomyslný státní zástupce Radek Mezlík „přihodil“ k obžalovaným ve věci Zemkových chomutovských fotovoltaických elektráren, ač v době vydání údajně podvodně získaných licenci pro jejich provoz ještě netušily, že někdy budou pracovat v ERÚ. O fotovoltaickém byznysu jsem na počátku téměř nic nevěděl a tu část jednání, která se týkala údajného licenčního podvodu, jsem sledoval téměř jen jako zvukovou kulisu. Ale postupně mě začala související věcná a právní problematika zajímat a zájem mě přivedl k velmi podrobnému seznamování s jejím obsahem.

Nepamatuji si, že by justice od r.2014 až do současnosti vydala nějaké rozhodnutí ve prospěch Zemků. Až 15.prosince 2015 jsem se mohl seznámit s ústavním nálezem III. ÚS 1420/22, jímž Ústavní soud senátem předsedy Vojtěcha Šimíčka vyhověl ústavní stížnosti Zdenka Zemka st. ve sporu s obecnými soudy kvůli „přihození“ k rozsudku o dohodě o vině a trestu dodatečného požadavku na úhradu škody státu ve výši 18 mil. Kč. Soud s ním tento požadavek neprojednal, ale navíc žádné řízení o vzniku škody a její výši neproběhlo.

Vrchní soud v Olomouci bude muset o věci znova jednat a rozhodnout.

Zpráva, kterou o této záležitosti pohotově vydala Česká justice, obsahuje přídatné informace včetně nepravdivých klišé, např. tvrzení, že Zdenek Zemek st. spáchal zvlášť závažný zločin podvodu, neboť „jeho solární elektrárna VT-Sun na Chomutovsku získala licenci 31. prosince 2010, kdy nebyla plně dokončená. Na poslední chvíli si tak vydobyla nárok na vyšší výkupní cenu elektřiny“.

Z mého laického pohledu má spor, k němuž se vyjádřil ÚS, velmi zajímavé pozadí. Zemkovi vybudovali v chomutovském areálu dvě pozemní a jednu střešní elektrárnu, které vlastnily tři holdingové společnosti s ručením omezených. Hlavním hybatelem projektu byl Zdenek Zemek st., který byl jednatelem společnosti, vlastnící střešní elektrárnu, u dvou pozemních byli jednateli jeho synové. Trestní řízení proti jednatelům pozemních elektráren vyvolal v r.2011 bývalý místopředseda ERÚ. Obžalobu podal státní zástupce Radek Mezlík a jejího projednání se ujal senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu Brno, který s oblibou rozdával drakonické tresty. Zdenek Zemek st. se musel vyrovnat s uvězněním synů.

Trestní oznámení kvůli střešní elektrárně vyvolal daleko později ERÚ v rámci „nápravných opatření“, která úřad prováděl po nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ. Trestní řízení soudní vedl opět Krajský soud Brno, tentokrát senát Petra Jirsy, ovšem opět na základě obžaloby státního zástupce Radka Mezlíka.

Přípravné řízení ve věci VT-SUN bylo mimořádně dlouhé a další průtahy vyvolalo vážné onemocnění Zdenka Zemka st. Soud vyčlenil jeho věc do samostatného řízení. Když se pak uzdravil, začal připravovat svou obhajobu. Shromáždil skupinu právníků a různých odborníků, která prozkoumala právní situaci do hloubky a připravila obhajobu pana obžalovaného na uplatnění požadavku na zprošťující rozsudek.

Byl jsem proto překvapen, když Zdenek Zemek st. odjel k soudu vybaven vědomostmi na dosažení zprošťujícího rozsudku, ale vrátil se s uzavřenou dohodou o vině a trestu. Tu ovšem mohl uzavřít jen za cenu přiznání k něčemu, co nespáchal a ani spáchat nemohl.

Domnívám se, že jde o jeden z četných příkladů uplatnění zásady, že svoboda je jen správně pochopená nutnost. Žalobce Radek Mezlík obžaloval pana obžalovaného „v páru“ s Janem Hudečkem, představitelem dodavatelské společnosti. Toho pak nejdříve soudil senát Aleše Novotného v řízení ve věci vydání licencí pozemním elektrárnám a následně senát Petra Jirsy v řízení kvůli vydání licence pro střešní elektrárnu mu vyměřil souhrnný trest 7,5 roku odnětí svobody. Představa, že by senát Petra Jirsy překročil svůj stín a po skvělé obhajobě by zavřel oči a zprostil by Zdenka Zemka st. obžaloby, byla zřejmě nerealistická. Dohoda o vině a trestu byla v dané chvíli rozumným kompromisem.

Překvapení z uzavření dohody o vině a trestu mě vyburcovalo k pečlivému přezkoumání obou obžalob, podaných státním zástupcem Radkem Mezlíkem. Jako laik jsem dospěl k přesvědčení, že obě mají povahu křivého obvinění, neboť popis cesty Zemků k získání licencí hrubě deformují.

Skutkový děj se odvíjel v situaci zločinného rozhodnutí státu o změně podmínek financování fotovoltaických elektráren v listopadu r.2010. Bylo nutné velmi rychlé jednání, neboť budování elektráren bylo zčásti financováno z miliardového úvěru, jehož platební kalendář byl reálný pouze za předpokladu platnosti vyšších výkupních cen za elektřinu. Pokud by holding o výhodu vyšší ceny přišel, hrozila by nezpůsobilost splácet se všemi myslitelnými katastrofickými důsledky. V licenčním řízení bylo třeba prokázat, že žadatelé jsou majiteli zařízení. Všichni tři jednatelé proto v předstihu převzali od dodavatele protokolárně do vlastnictví svých firem zařízení elektráren, ač ke dni podpisu protokolů na nich byly drobné nedodělky. Dne 20. prosince 2010 se dostavila komise pověřených pracovníků ERÚ k přezkumu způsobilosti elektráren pro získání licencí. Zjistila malý rozdíl mezi stavem zařízení a údaji předávacího protokolu. Pro danou chvíli nepovolila vydat licence.

Vývoj šel ale dále. Investoři se dohodli s ERÚ na odstranění zjištěných nedodělků. 22.prosince 2010 posoudili stav elektráren odborní pracovníci distributora a připojili elektrárny k síti. Elektrárny začaly dodávat proud do sítě. Dne 31. prosince 2010 se pak dostavila znova komise pověřených pracovníků ERÚ, které sekundovali různí odborníci, přizvaní investory, mezi nimi expert úvěrující banky. Tato skupina posoudila stav elektráren a uznala je za způsobilé k vydání licencí. Výsledky obhlídky elektráren smazaly rozdíly mezi údaji v protokolech o převzetí zařízení a skutečností. Podle obžaloby ale tato závěrečná část licenčního řízení neproběhla, žalobce ji vůbec nezaznamenal a soudci Novotnému to nevadilo.

Pokud tedy vydáním licencí dne 31.prosince 2010 vznikla škoda, odpovědnost za ni měli nést úředníci ERÚ, kteří uznali způsobilost elektráren k obdržení licencí.

Žalobce uvedl nepravdivě v obžalobě, že ke dni prohlídky nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, což nebyla pravda. Odvolací Vrchní soud v Olomouci tuto formulaci odmítl jako vadnou, ale „křivost“ obžaloby nezjistil, neb nevedl přiměřené dokazování.

Ve vztahu ke střešní elektrárně je křivost obžaloby zvlášť výrazná, protože komise ERÚ při žádné z návštěv areálu na střechu nevystoupila, takže není k disposici přímý důkaz o stupni dokončenosti elektrárny.

Obžaloba je šikanózní i z toho důvodu, že v areálu se nacházejí elektrárny jiných majitelů, jimž ERÚ vydal licence již v listopadu 2010, kdy měly do dokončenosti hodně daleko. Proč orgány činné v trestním řízení napadly Zemky, zatímco majitele jiných nedokončených elektráren nepronásledovaly?

Shodou okolností proběhlo ještě jiné vyšetřování, vedené severočeskou kriminální službou PČR. Jeho výstupem bylo zjištění, že ke dni 31.prosince 2010 všechny Zemkovy elektrárny byly dokončené a naplňovaly podmínky pro vydání licencí. Správnost policejních závěrů potvrdil stejný státní zástupce Radek Mezlík, který na jednatele investujících společností podal „křivé“ trestní oznámení.

Pro úplnost uvádím, že v té době žádný zákon nestanovil, že podmínkou pro vydání licence je úplné dokončení výstavby elektráren.

Zejména v případě Zdenka Zemka st. se zdá být opodstatněné přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Kdyby v době krize, kdy se poptávka po lešenářských trubkách snížila na nulu, propustil několik set dělníků, nemusel mít starosti. Protože pro ně vymyslel náhradní program výroby stojanů k fotovoltaickým panelům a stavění solárních elektráren, musel se dožít uvěznění synů a i on osobně má nepříjemnosti.

Na základě zjištění, že Zemkové a Jan Hudeček byli obžalováni a odsouzeni na základě „křivé“ obžaloby jsem podal dne 24. července 2022 podnět ke stížnosti ministra v jejich prospěch. Brojil jsem v něm zejména proti „křivosti“ obžaloby, upozornil jsem na výsledky šetření severočeské policie, namítal jsem zastření odpovědnosti úředníků ERÚ a v neposlední řadě jsem namítl přehlédnutí skutečnosti, že odsouzení jednali v tísni, vyvolané zločinným zásahem státu.

Dne 23. srpna 2022 mě pan ministr Pavel Blažek přijal ke krátkému rozhovoru. O podnětu ke stížnosti pro porušení zákona z 24.července nevěděl a neznal jména bratrů Lebánkových, na jejichž dopisy ministrovi opakovaně z jeho pověření odpovídaly úřednice. Předpověděl jsem tehdy, že pan ministr mému podnětu nevyhoví.

Skutečně 7. prosince 2022 zamítavé rozhodnutí přišlo. Z jeho textu vyplývá, že jeho autoři mé podání asi vůbec nečetli. Začíná to již tím, že ve výčtu osob, v jejichž prospěch jsem podnět podal, chybí jméno Zdenka Zemka st. Důvody k podání stížnosti ministra popřela již bývalá ministryně Marie Benešová 6.srpna 2021, atd. Zamítavé stanovisko se ale netýká Zdenka Zemka st., o němž se prý ještě bude jednat. To je další důkaz, že úředníci můj podnět nečetli: všechny výtky, v podnětu uvedené, se stejnou měrou týkají všech zmíněných odsouzených. K vyčlenění Zdenka Zemka st. ve vztahu k nim není žádný důvod. Argumentace tohoto dokumentu se mého podání netýká. Je to příznačné pro způsob myšlení ministerských úředníků: jednou, kdysi dávno, se ministerstvo rozhodlo, že Zemci se dostali do vězení právem a na tom se nebude nic měnit. V tomto duchu úředníci vypracují odpověď žadateli a ministr ji bez rozmyslu podepíše. Nemyslím, že toto je způsob chování ministra a úředníků, příznačný speciálně pro působení ministra Pavla Blažka: povrchnost ministerských úředníků a jejich necitelnost k osudům nespravedlivě stíhaných jsou trvalým znakem chování tohoto úřadu. Ve vztahu ministrů k podezření na možné poškozování občanů nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení převažuje lhostejnost k osudům obětí justice, do které občas prosvitne zvýšený zájem. Mezi jednotlivými ministry jsou sice nevelké, ale přece jen rozdíly.

Výše popsaný osud mého podnětu ke stížnosti pro porušení zákona mě vede k opakování již dříve vysloveného názoru, že by se měl změnit název ministerstva. Ministerstvo justice by bylo přiléhavějším názvem, neboť justici v širším pojetí skutečně spravuje, ale se spravedlností nemá co do činění. Spíše než starosti o spravedlnost lze se u něj setkat se zastíráním nespravedlnosti a s ochranou pachatelů bezpráví. Dokladem oprávněnosti návrhu je skutečnost, že z tohoto úřadu nevyšla nikdy legislativní iniciativa k propojení odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, s úpravou kárné odpovědnosti soudců a státních zástupců. Stát dnes vyplácí ročně více než 200 milionů Kč na odškodnění, ale pachatelé zlořádů se ze svých skromných platů nepodílejí.

Úplně na závěr vyslovuji naději, že snad výše zmíněný ústavní nález nebude posledním úkonem spravedlnosti ve prospěch Zemků.

===========================================================

Knihu ŠKŮDCI V TALÁRU jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz