V několika dnech se na veřejnost dostaly dosti šokující informace. Napřed se nějaká asi padesátikilová dívka vrhla na záda zasahujícího policisty, který právě poutal jejího nevinného přítele. Nejdříve byla odsouzena, pak osvobozena. Nyní dva policisté za dohledu ozbrojených vojáků poutají na zemi dredatého kluka, který jim nechtěl ukázat občanku. Na facebooku a jinde se vynořují další a další příběhy o frustrovaných policistech, kteří bez důvodu napadají neformálně oblečenou nebo alternativně se chovající mládež, jsou hrubí a útoční na jiné. Také jste je jistě četli. Kam až policie zajde ve svém násilí na bezbranných a nevinných spoluobčanech? To se opravdu vracíme do roku 1989, kdy vás mohli sebrat na ulici a odvést do lesů a v noci pohodit vedle silnice neznámo kde v lesích?

Otázka, kde je hranice policejní zvůle, je velmi na místě. Ale stejně na místě je i otázka, kde je hranice respektu vůči policii. Jak to, že se dívenka začne prát s policistou, to přece není normální. S policistou se rve zločinec v béčkovém trháku. Proč spící dredatý mladík po probuzení ve veřejném prostoru nadává policistům? To je normální? Pamatujete na tu paní ve videu v autě, která se evidentně dopustila dopravního prostředku a odmítala dát policistovi doklady, odmítala vystoupit z auta a řvala, že ji policista ubližuje, když po ní ty doklady prostě chtěl? Veřejné mínění musí být na první pohled na straně té ubohé paní, kterou rve policista od volantu a ze dveří auta a ona ječí a drží se volantu a nechce ven z vozu. Co myslíte, jak by dopadly tyto příběhy dejme tomu v New Yorku?

Odmítám poněkud černobílé hodnocení všech těchto událostí, kde na jedné straně vystupuje většinou mladý muž alternativního vzhledu nebo útlá dívka a na druhé straně strašný, neoblíbený nebo alespoň velmi urostlý policajt, který nakonec použije svou fyzickou převahu a vynutí si pokyn, který zazněl již dříve. Dovedu si představit větší míru empatie u jednotlivých policistů, kteří z neznalosti, ze strachu z nadřízených nebo třeba i z pusté blbosti si vynucují autoritu násilím i tam, kde evidentně nemusí, a chovají se k pokojné společnosti hrubě, neurvale nebo nepřiměřeně. Na druhé straně mám ale stejný požadavek na každého z nás, kdo se potká s policistou. Prostě policista je veřejně chráněnou osobou a nikoliv neoblíbený soused odvedle, na kterého můžu přes plot pokřikovat. S policistou zcela jistě můžete jednat, nesmíte mu ale odmlouvat a násilně odporovat. Pokud by to totiž bylo možné a dokonce normální, pak policii mít nemusíme a skončíme v anarchii nějaké uliční domobrany. Prostě se musíme smířit s tím, že policajt na ulici má nějaká práva a může také zakročit a použít sílu k vynucení svých práv.

Takže žádná dívka bez ohledu na to jestli váží 50 nebo 100 kg nemůže skočit na záda policistovi a povalit ho na zem. Pokud to udělá, musí následovat trest. Žádný policista si ale nesmí vymýšlet, že po pádu na zem způsobené muší vahou měl dlouhodobé zdravotní problémy. Až bude před vaším vchodem do domu pospávat neupravený bezdomovec (pardon, alternativní mladík) a vy se nedostanete přes něj z baráku, tak budete chtít, aby vám policie umožnila vyjít z domu a toho individua před vchodem vás zbavila. Nejste zvědaví na diskuzi mezi takovým mužem a policistou, jestli smí nebo nesmí polehávat u vás před dveřmi, a ani na názory občanské společnosti na svobodu lehnout si na ulici kamkoliv. Až vjedete do jednosměrky, přejedete plnou čáru nebo uděláte jiný přestupek, tak se bude hádat s policistou jenom hlupák, na druhou stranu až uvidím tři auta Pomáhat a chránit, jak se zašívají na konci slepé ulice a vesele spolu rozpráví a svačí, tak je odsud také vyhodím a nafotím si jejich čísla.

Žádám veřejnost, aby nepřistoupila na demagogii některých ideologů, že policista je bezcitný grázl, který si nezaslouží žádnou úctu. Takový přístup by nás v první řadě stál naši svobodu. Žádám ale i policisty, aby v práci používali hlavu více než svaly a byli s námi na silnicích i v parcích trpěliví.

Autor je komunální politik ODS