19.4.2024 | Svátek má Rostislav


PRÁVO: Novinářská čest na prodej

28.12.2022

Trestní stíhání manželů Novotných, o němž jsem od r.2017 psával jako o „zlínském justičním hororu“, ukončil dne 14. prosince 2022 Vrchní soud v Olomouci zamítnutím odvolání státního zástupce Petr Matouška proti zprošťujícímu rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu v Brně z 16.února 2022, podle něhož se žalovaný skutek nestal.

Tento proces je trestněprávní větví sporu mezi bývalými společníky, z nichž pan obžalovaný Jaroslav Novotný je v postavení věřitele a pan poškozený Pavel Buráň v postavení veledlužníka. Jde o ohromnou částku v řádu stamilionů. Podle mého soukromého názoru poslat věřitele do vězení by byla dlužníkova bezva finta, kdyby ovšem vyšla.

Podle obžaloby pan obžalovaný měl vydíráním s pomocí čtyř „falešných policistů“ přimět pana poškozeného k podpisu listin, jimiž se zhoršilo jeho postavení dlužníka.

Obě strany očekávaly rozhodnutí vrchního soudu s nervozitou. Pro Novotné by vyhovění odvolání znamenalo vrácení věci nalézacímu soudu s úkolem nechat jiný senát napravit vady rozsudku senátu Radomíra Koudely. Po letech monitorování procesu a se znalostí spisu si troufám tvrdit, že řízení by znova dospělo k zprošťujícímu rozsudku, pouze by obžalovaní museli žít dalších několik měsíců v nejistotě. Naděje Pavla Buráně na uvěznění věřitele by se nenaplnily, protože navzdory usilovným pokusům předsedy senátu Radomíra Koudely nezbylo, než postupně zprostit obžaloby obžalované ze sehrání role „falešných policistů“. Dodnes není jasné, na základě jakých poznatků je policie soudu podsunula. Mimo Pavla Buráně je nikdy nikdo neviděl, ale bez nich nebylo možné žalovaný skutek provést.

Pravomocné zproštění Novotných je pro Pavla Buráně značně nepříjemné. Proti zprošťujícímu rozsudku se sám nemohl odvolat. Proto se snažil ovlivnit myšlení soudců odvolacího soudu s pomocí nákladné desinformační kampaně, o které jsem psal již v článku Nákup mediálního obrazu a částečně v následujícím Konec zlínského justičního hororu.

Investice do desinformační kampaně byla velmi špatná, protože k požadovanému cíli nevedla. Z prostředí účinkujících následně unikly informace o neobvykle vysokých nákupních cenách za novinářskou čest. Ze stejného prostředí se ale šíří také „zaručená“ zpráva, že Novotní podplatili moravskou justici částkou 100 milionů Kč a narazil jsem dokonce na zmatence, který tvrdí, že ví, kdo a kolik dostal. Jsem zvědav, zda jako řádný občan půjde se svými poznatky na policii. Není to nic nového: předpokládatelný nezdar je třeba nějak odůvodnit a podplacení justice je pro věci neznalou veřejnost přijatelné vysvětlení. Já ostatně také přemýšlím, proč mi soudce Radomír Koudela řekl, že je nešťastný z toho, že musel vynést rozsudek ze 17.prosince 2019. Proč musel ?

Ani v tomto případě žádné překvapení: od počátku trestního řízení koluje mezi zlínskými policisty pověst, že Pavel Buráň vyčlenil na motivování místních orgánů činných v trestním řízení 30 milionů Kč. Pověst nikdo neprověřoval a nikdo nebyl usvědčen z přijetí úplatku a podle mého to je aspoň zčásti „kachna“.

Vracím se k desinformační kampani, protože jsem dříve podhodnotil významnou změnu v chování veledlužníka Pavla Buráně. Najednou začal tvrdit, že vydírání bylo neoprávněné již proto, že vlastně nic nedluží, dlužníkem je jakási firma. A jeho klam ochotně převzali i někteří novináři. Je skutečností, že společníci se na návrh Pavla Buráně při rozchodu dohodli, že jeho závazek bude formalizován jako pohledávka Jaroslava Novotného za společností Auto Games Group a.s., jejímž byl Pavel Buráň předsedou představenstva a majoritním akcionářem. Obsahem pohledávky byla nevyplacená část kupní ceny za polovinu firmy, znalecky oceněné na 1 mlrd. Kč. V průběhu řízení Pavel Buráň osobně nebo prostřednictvím dalších osob dával najevo, že si je vědom osobního závazku. Ještě před podáním obžaloby se pokusil prostřednictvím jakéhosi Konstantina Erina přimět Jaroslava Novotného k podstatnému snížení pohledávky příslibem odměny v podobě zastavení trestního řízení. Konstantin Erin o tom vypovídal jako svědek „pod přísahou“ před senátem Radomíra Koudely. Kriminalisté z Uherského Hradiště vyhodnotili tento počin jako pokus o podvod. Vyšetřování provedla ale zlínská policie, která sice potvrdila, že k popsanému jednání došlo, ale vyhodnotila je jako neškodný pokus o narovnání obchodněprávního sporu. Zejména se vůbec nepídila po způsobu, jakým mělo být zastaveno trestní řízení, když legální cestou by to zjevně nešlo. Proč vůbec proběhlo takové jednání, když dluh neexistuje? Pavel Buráň se před soudem vyjádřil osobně jako „svědek pod přísahou“ o dluhu jako o osobním závazku a vysvětloval, proč dosud nezačal splácet. Stejně se vyjádřil při jiném stání jeho zmocněnec, advokát Petr Dítě st. U obou vyjádření jsem byl přítomen a zvukové záznamy jsou v mém archivu. Ve vyjádření pro soud o svých majetkových poměrech Pavel Buráň uvedl, že od r. 2014 nabízel Jaroslavu Novotnému odkoupení pohledávky ve výši 366 234 321,57 Kč za 150 000 000,- Kč v měsíčních splátkách, ale Jaroslav Novotný skvělou nabídku odmítl. K tomu mám k disposici různá vyjádření, z nichž plyne, že se mu do splacení dluhu nechce: cena firmy klesla, nemá peníze (na stamilionové akvizice ovšem ano), dluh ještě není splatný aj. Pokud vím, dosud nezačal splácet.

Přiznám se, že podezírám Pavla Buráně, že již od začátku plánoval ošizení společníka. Uplatnil své předkupní právo a „přeplatil“ jiného zájemce. Vložení pohledávky jako závazku do akciové společnosti byl jeho nápad a bylo pro něj výhodné: stačilo by přivést společnost k úpadku a dluh by zmizel.

Malá poznámka na okraj: najatí novináři dramaticky hovoří o únosu. Nevšimli si, že obžaloba byla podána pro trestný čin vydírání. Únosce viděl jen Pavel Buráň. Naopak svědkyně, která čekala na manžela v autě před vilou Novotných a Pavla Buráně nezná, viděla příjezd a vstup do domu muže, kterého nikdo nedoprovázel, jehož popis odpovídá vzhledu Pavla Buráně. Státní zástupce Petr Matoušek ji chtěl stíhat pro křivé svědectví.

Pecunia non olet. Pach peněz byl v případě této desinformační kampaně tak silný, že zmátl i jinak bystré novináře.

Na závěr humorné prvky příběhu:1) K vydírání nestačila hlaveň pistole, přiložená k hlavě poškozeného. Pojistkou pro případ selhání zbraně bylo přiložení ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou kapalinou. 2)Neexistující „falešní policisté“ tak vyděsili obra Pavla Buráně (hmotnost 120kg-170 kg), že se nechal neozbrojenými Novotnými donutit k nadměrné konzumaci tvrdého alkoholu s následným padáním do trnitého křoví.

===========================================================

skudci

Knihu ŠKŮDCI V TALÁRU jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz