V článku Na liberecký soud se žene bouřka jsem připomněl vznik a vývoj letitého trestního procesu, vedeného u Okresního soudu v Liberci proti bývalému libereckému okresnímu řediteli PČR Miroslavu Dvořákovi. Nebudu se již vracet k minulým událostem, pouze připomenu, že odvolacímu senátu Krajského soudu v Ústí n.L. předsedy Jiřího Malinovského se podařilo vytvořit v řízení zvláštní situaci: odvolacím rozsudkem pravomocně odsoudil obž. Miroslava Dvořáka k podmíněnému trestu za část skutků, napadených obžalobou. Odsouzený již trest vykonal. Zbytek kauzy vrátil odvolací soud k novému rozhodnutí Okresnímu soudu v Liberci, tedy senátu předsedy Richarda Skýby, který pana obžalovaného rovněž odsoudil k podmíněnému trestu. Odvolací soud rozsudek potvrdil.

Následně vstoupil do hry Nejvyšší soud ČR, který jedním usnesením prohlásil odposlechy, používané v této kauze, za nezákonně nařízené a dalším jeden z rozsudků odvolacího soudu zrušil, protože dokazování spočívalo právě na jejich použití. V této věci proběhne nové hlavní líčení. Druhý rozsudek odvolacího soudu tomuto osudu ušel a Miroslav Dvořák podal návrh na obnovu řízení, protože trestní řízení bylo zahájeno na základě poznatků z nezákonně nařízených odposlechů. Veřejné zasedání k návrhu na povolení obnovy procesu proběhlo dne 19. července.

Případ bývalého policejního důstojníka se k soudu dostal obžalobou již v červnu 2010 a jak je zřejmé, do definitivního ukončení má ještě dosti daleko. Miroslav Dvořák je houževnatý a nehodlá se vzdát.

Časté setkávání obžalovaného a předsedy senátu okresního soudu Richarda Skýby po dlouhou dobu má nedobrý vliv na jejich vzájemné vztahy. Miroslav Dvořák nevěří v nestrannost pana předsedy. Jeho nedůvěru k němu posilují různé jeho kroky, které lze chápat jako projevy svévole nebo nadřazenosti nad obžalovaným, jako například bezdůvodné zadržování mobilního telefonu nebo křiklavé zanedbání povinnosti bez průtahů uvědomit pana obžalovaného, že byl odposloucháván a má právo požádat Nejvyšší soud ČR o přezkoumání zákonnosti nařízení odposlechů, používaných v této kauze.

Není proto divu, že častou součástí agendy procesu jsou podněty k vyloučení pro podjatost někdy předsedy, jindy celého senátu. Většina soudců a státních zástupců považuje „podjatost“ za sprosté slovo a nikdy nepřipustí svou podjatost, ani v situacích, v kterých by dle judikatury Ústavního soudu se měli z řízení vyloučit. Stejně tak Richard Skýba se nikdy nenechal z řízení zapudit.

Řešení podjatosti soudce Richarda Skýby přispělo k oživení veřejného zasedání dne 19. července hned na jeho začátku. Došlo k jevu zcela nevídanému: obhájce a státní zástupce se shodli v názoru na vhodnost odročení veřejného zasedání. Obhájce je navrhl s odůvodněním, že další vývoj řízení je nejistý. Byl totiž podán návrh na vyloučení předsedy senátu pro podjatost, jemuž napadený samozřejmě nevyhověl. Proti jeho rozhodnutí podal obžalovaný stížnost, z jejíhož vyřízení se vyloučili soudci odvolacího soudu a její řešení je v rukou Vrchního soudu v Praze. Jeho rozhodnutí bude mít pro další průběh procesu zásadní význam a odročení je vhodné, aby účastníkům řízení nevznikly zbytečné náklady opakováním jednání. Státní zástupce se kupodivu připojil k návrhu obhajoby. Dojemná shoda stran ale neměla úspěch: předseda senátu je upozornil, že námitka podjatosti se týká druhé části věci Miroslava Dvořáka, takže na toto řízení nemůže mít vliv. Je zřejmé, že přímí účastníci řízení se ztrácejí v uspořádání řízení, které svým rozhodnutím navodil senát Jiřího Malinovského. Obhájce se ale rychle zorientoval a vyzval předsedu senátu, aby se z řízení vyloučil. Senát ovšem jeho požadavek odmítl a dá se očekávat, že obhájce jeho rozhodnutí napadne stížností.

Jako laik soudím, že v tomto případě je námitka podjatosti na místě, protože sotva lze uvěřit v nepodjatost soudce, jenž si je vědom toho, že čelí podnětu ke kárnému řízení, který podal pan obžalovaný. Není to pro něj příjemná situace, i když z analogie s jinými kauzami může předpokládat, že předseda Krajského soudu v Ústí n.L. Luboš Dörfl jako kárný žalobce se jej zastane stejně jako jiných chybujících soudců, jejichž poklesky v nedávné minulosti řešil.

Paradoxní na postoji předsedy senátu je skutečnost, že vyloučením pro podjatost by se zbavil kauzy, v které je spíše neúspěšný (viz odpadnutí části bodů obžaloby a zproštění naprosté většiny obžalovaných), jejíž konec je v nedohlednu a lze počítat téměř s jistotou, že návrhy na vyloučení a na zahájení kárného řízení se budou v budoucnosti opakovat.

Po nezdařeném pokusu stran o odročení veřejného zasedání již jednání probíhalo obvyklým způsobem. Po seznámení s dosavadním průběhem řízení, které provedl předseda senátu, přednesl Miroslav Dvořák svůj návrh. Podstatnou část vystoupení věnoval výkladu o svém personálním vývoji až do postavení ředitele nejlepšího okresního ředitelství PČR v republice a vážného uchazeče o funkci ředitele krajského ředitelství PČR v Liberci, jehož založení se připravovalo. Argumentoval, že trestní stíhání bylo vyvoláno za účelem jeho vyřazení ze soutěže a skutková zjištění, na jejichž základě bylo zahájeno, byla opatřena prostřednictvím nezákonných odposlechů, takže podle teorie ovoce z otráveného stromu bylo jejich použití rovněž nezákonné. Předseda senátu tentokrát trpělivě naslouchal a nepokoušel se vodopád nepříjemných úvah zastavit, na členech senátu bylo po určitém čase vidět, že se nudí.

Státní zástupce samozřejmě s vývody Miroslava Dvořáka nesouhlasil. Namítal, že odposlechy neměly význam pro vedení trestního řízení, neboť soud jej usvědčoval i bez nich. Navrhl zamítnutí žádosti.

Senát předsedy Richarda Skýby návrh na obnovu procesu zamítl. Nedal ale za pravdu ani jedné, ani druhé straně. Za rozhodující důvod zamítnutí označil skutečnost, že povolení obnovy je možné pouze v případě, jsou-li k disposici nové důkazy, zpochybňující důvody k odsouzení, jež nebyly soudu dříve známy. Odposlechy takovým novým důkazem nejsou, pouze se změnila jejich povaha. Takové odůvodnění zamítnutí je chytré. Je ovšem otázka, jak by je vyhodnotil Ústavní soud, pokud by se na něj obhajoba obrátila.

Státní zástupce byl spokojen, proto se vzdal práva stížnosti. Naopak obhájce podal na místě stížnost, kterou písemně doplní po doručení usnesení z veřejného zasedání.