22.4.2024 | Svátek má Evženie


PRÁVO: „Kladně“ hodnocený soudce nebo ostuda české justice?

2.9.2022

Velký rozruch, a to na pokračování, vzbudilo rozhodnutí ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka nejmenovat novým místopředsedou pro trestní úsek Krajského soudu v Brně soudce Mgr. Aleše Novotného. Jedním z argumentů ministra Blažka byla skutečnost, že řada rozhodnutí senátu 46 T, jehož předsedou je navrhovaný místopředseda soudu Mgr. Aleš Novotný, byla vyššími soudy zrušena jako nezákonná a proto musel stát, za který jedná Ministerstvo spravedlnosti, za jeho nezákonná rozhodnutí vyplatit poškozeným osobám odškodnění ze žalovaných cca 468 milionů korun, prozatím ve výši přibližně 4 milionů korun. A nejedná se o částku konečnou, neboť některá odškodňovací řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. ještě dále probíhají.

V roce 2020 také udělil tehdejší předseda Krajského soudu v Brně JUDr. Milan Bořek soudci Novotnému výtku za to, že nebyl schopen ani za 19 měsíců písemně vyhotovit rozsudek a mnohokrát, opakovaně žádal o prodloužení lhůty k jeho písemnému vyhotovení.

Vyrojila se řada překvapivých reakcí nátlakových skupin, a to i profesních, jako je např. Soudcovská unie nebo Unie státních zástupců, která argumentovala tím, že se údajně jedná o zásah do nezávislosti justice, že proti soudci Novotnému pro jeho nezákonná rozhodnutí nebyla vedena kárná řízení, a že všechna ministrem zmiňovaná rozhodnutí byla učiněna senátem a hlasování senátu je tajné. Ministr proto přece nemůže vědět, jak dotyčný soudce hlasoval.

Teprve v reakci na zveřejnění informace o udělení výtky soudci Aleši Novotnému v roce 2020 začal prezident Soudcovské unie váhavě mírnit svoje předchozí veřejné prohlášení. Prý kdyby to Soudcovská unie věděla dřív, pak by údajně ministra za jeho rozhodnutí nekritizovala.

Potom je ovšem otázkou, proč se Soudcovská unie vměšuje do rozhodnutí ministra spravedlnosti a kritizuje ho za rozhodnutí, jehož přesné důvody nezná. Právo být jmenován soudním funkcionářem (tedy předsedou nebo místopředsedou soudu) není základním lidským právem, ba není na něj podle zákona vůbec právní nárok. Podle řady rozhodnutí Ústavního soudu se soudní moc tradičně dělí na složku jurisdikční (která zahrnuje rozhodování soudců) a složku správní (která zajišťuje správu a chod justice). Rozhodnutí o nejmenování navrženého soudce na funkci místopředsedy soudu proto z podstaty věci nijak neohrožuje nezávislost justice a do její nezávislosti nijak nezasahuje.

Naopak, do nezávislosti justice mnohem více zasahují tito hlasití křiklouni ze Soudcovské unie a Unie státních zástupců.

A mimochodem, proč se ke hlasitému křiku připojila také Unie státních zástupců? Jako by nestačila jiná její dřívější veřejná vyjádření, která jsou na pováženou. Vadí snad Unii státních zástupců, že byl ministrem kritizován právě soudce Aleš Novotný, který opakovaně nadržoval obžalobě a nerespektoval nálezy Ústavního soudu, podle kterých trestní soudy nesmějí být pomocníkem orgánů veřejné žaloby a jsou povinny věci projednávat a rozhodovat zcela nestranně?

Pokud za nezákonná rozhodnutí nebylo proti soudci Aleši Novotnému dosud vedeno žádné kárné řízení, pak jenom proto, že nikdo z předchůdců žádný takový návrh na jeho zahájení nepodal a v současné době je jeho kárná odpovědnost již promlčena.

A pokud jde o peníze vyplacené státem poškozeným účastníkům trestních řízení za nezákonná rozhodnutí vydaná senátem 46 T pod vedením soudce Aleše Novotného, pak tyto peníze jdou z peněz daňových poplatníků, tedy všech (výdělečně činných) občanů tohoto státu.

Stát má sice podle zákona č. 82/1998 Sb. možnost vymáhat škodu po úředních osobách, které škodu způsobily, to však jenom do výše čtyřapůlnásobku měsíčního platu, a v případě soudců a státních zástupců jedině za podmínky, že bylo o jejich vině pravomocně rozhodnuto v kárném řízení.

Taková podmínka je v praxi nesplnitelná, protože kárné návrhy proti soudcům nebo státním zástupcům za jejich nezákonný postup podávány nejsou, a pokud už se tak zcela výjimečně stalo (u dvou státních zástupkyň v kauze „Postoloprty“), mezitím se kárná odpovědnost promlčela (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kárné věci sp. zn. 12 Ksz 7/2019).

Ostatně této možnosti domáhat se regresní náhrady stát vůbec nevyužívá a doslova tak plýtvá penězi z veřejného rozpočtu, tedy penězi od daňových poplatníků.

A také tvrzení, že nikdo nemůže vědět jak který člen senátu pod vedením Aleše Novotného hlasuje, představuje pouhé zdání a iluzi pro laickou veřejnost. Přísedícími soudci v senátních věcech jsou totiž osoby z jiných profesí či důchodci, tedy nikdy ne soudci z povolání. Tomu také odpovídá úroveň jejich právního vědomí (či spíše bezvědomí), kdy obvykle jsou pasivně přítomni za soudcovskou katedrou v jednací síni, jenom „do počtu“, ale jinak při jednání neprojevují žádnou aktivitu, ba obvykle ani nepředstírají opravdový zájem o projednávanou věc. Není neobvyklé, že při jednání v jednací síni spí.

Jak vyplývá z příspěvků našeho bývalého kolegy a člena, který monitoroval různá mimoběžná jednání senátu 46 T, za posledních sedm let (!!) žádná z přísedících nikdy nikomu z vyslýchaných osob při jednání nepoložila žádnou otázku. Byl to naopak předseda senátu Mgr. Aleš Novotný, který své rozsudky, zejména při jejich ústním odůvodnění, velmi agresivně a často za hranicí soudcovské etiky obhajoval tak, že je vyloučeno, že by snad byl svými přísedícími – dámami v pokročilém důchodovém věku přehlasován. Podobná prohlášení nátlakových skupin jsou zcela odtržena od skutečné reality a od osobní znalosti práce senátu 46 T, a jsou jednou z ukázek dysfunkce české justice.

Spolek Šalamoun monitoroval čtyři různé mimoběžné případy, které rozhodoval senát 46 T pod vedením předsedy Mgr. Aleše Novotného. Máme důvodnou obavu, že tyto čtyři monitorované případy jsou jenom špičkou ledovce. Proto pochybujeme, že se jedná o náhodu – ve skutečnosti se totiž může jednat nejenom o jednotky, ale spíše o desítky podobných případů nebo ještě více.

V rámci objektivity a ověřitelnosti si dovolujeme na několika konkrétních případech přiblížit rozhodovací činnost a kvalitu práce senátu 46 T pod vedením jeho předsedy Mgr. Aleše Novotného.

Případ první

Ing. Alena Vitásková a Michaela Schneiderová Médii často zmiňovaným je případ A. Vitáskové, která byla právě senátem 46 T Mgr. Aleše Novotného odsouzena k 8,5 rokům odnětí svobody nepodmíněně. V totožné věci byla napřed pravomocně odsouzena i Michaela Schneiderová, která dokonce strávila více jak 7 měsíců ve výkonu trestu. Teprve následně byly obě dámy v plném rozsahu zproštěny obžaloby. Osobní újma, která vznikla zejména právě M. Schneiderové, která jako nevinná byla vězněna 7 měsíců ve výkonu trestu a která měla zásadní vliv na její osobnostní integritu, je prakticky finančně nevyčíslitelná. A to včetně mnohaletého mučení další „sprosté obviněné“ Aleny Vitáskové, i když ta měla to „štěstí v neštěstí“, že jí výkon nezákonného trestu odnětí svobody těsně minul.

Případ druhý – Jan Eliáš

Na základě rozsudku senátu 46 T rovněž za účasti soudce Mgr. Aleše Novotného, byl J. E. po šesti letech od činu odsouzen k 13 letům za údajnou vraždu. Se znalostí celé věci, spisového materiálu a osobní účasti při soudním jednání je nepochybné, že konstrukt senátu 46 T je hodný procesu z 50. let, avšak v demokratickém právním státě, za který se Česká republika prohlašuje v článku 1 Ústavy, nelze obžalovaného J. E. považovat za jakéhosi za „třídního nepřítele“ a zacházet s ním z pozice presumpce viny. I přes tyto fatální vady celého řízení strávil J. E. ve vazbě a výkonu trestu více než 3,5 roku, než teprve po zásahu Ústavního soudu a následných rozhodnutí byly rozsudky nad J. E. všechny zrušeny, jeho trestní stíhání bylo zastaveno a ten byl propuštěn na svobodu. Tři a půl roku života stráveného ve věznici mu však nikdo nevrátí. A skutečnost, že pachatel tohoto ohavného trestného činu stále běhá na svobodě, nikoho nezajímá.

Případ třetí

Martin Novák. V roce 2013 odsoudil senát 46 T za předsednictví Mgr. Aleše Novotného k 15,5 rokům odnětí svobody M. N. za pokus o vraždu (který měl spáchat vybdržďováním jiného vozidla). Následně Vrchní soud v Olomouci, a to i na základě návrhu intervenujícího státního zástupce, překvalifikoval trestný čin a snížil trest o těžko uvěřitelných 9 let. I přes tuto skutečnost obžalovaný M. N. tento stav neustál, nesmířil se s tímto nespravedlivým a nezákonným rozsudkem a před rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku u Nejvyššího soudu a s blížícím se nástupem výkonu trestu, zemřel na vyčerpání organismu (či řízenou sebevraždu). Dodnes jsou ve veřejném prostoru elektronické stopy, které poukazují na skutečnost, že se sám od sebe neupil, ale odrovnal jej soudce, kterým nebyl nikdo jiný Mgr. Aleš Novotný. Rodiče M. N. podali na soudce Mgr. Aleše Novotného trestní oznámení, protože dle jejich názoru uložil nesmyslně a nezákonně vysoký trest a tím jejich syna dohnal k sebevraždě. Podnět samozřejmě nebyl úspěšný a soudce Aleš Novotný je za smrt mladého člověka nadále neodpovědný.

Případ čtvrtý –

„příběh policisty“ Dne 23. 12. 2021 Spolek Šalamoun publikoval „příběh policisty„. I s naprostým respektem k ochraně práv poškozené můžeme s lítostí jen konstatovat, že i tento případ (opět podivně a nelogicky) posuzoval senát 46 T jemuž předsedal Mgr. Aleš Novotný. V mediálním výstupu předsedy senátu Mgr. Aleše Novotného je elektronicky zaznamenáno jeho vyjádření, že (údajně) „nahrávka byla klíčovým důkazem a je tam jednoznačně vidět jednání obžalovaného“. Již dnes můžeme prozradit, že senát spících přísedících senátu 46 T pod vedením Mgr. Aleše Novotného znovu pochybil, protože podle znaleckého posudku z odvětví forenzní biomechaniky, jsou laické závěry předsedy senátu Mgr. Aleše Novotného zkreslené a nepravdivé. Brzy totiž předložíme veřejnosti důkazy o tom, že klíčový důkaz byl hrubě zmanipulován a že soudce Mgr. Aleš Novotný znovu selhal.

Proto považujeme rozhodnutí ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka za naprosto legitimní a správné.

Podle našeho názoru i při dysfunkčních kontrolních mechanismech české justice, které ve skutečnosti reálně vůbec nefungují, by totiž Mgr. Aleš Novotný na základě jeho otřesné rozhodovací činnosti vůbec neměl působit ani jako soudce (natož jako místopředseda soudu).

Jenom na námi čtyřech monitorovaných případech tento soudce odsoudil k drakonickým trestům tři nevinné osoby a má na rukou krev mladého muže, který se nesmířil s jeho krutým a exhibicionistickým rozsudkem.

Bohužel i to je reálný obraz o stavu (či spíše dysfunkci) současné české justice. Typickým znakem je pak neodpovědnost konkrétních soudců a státních zástupců, která je motivuje k tomu, aby nad důsledky svých nezákonných rozhodnutí vůbec nepřemýšleli a „radostně“ doufali v kariérní postup.

za Spolek Šalamoun:

John Bok, česný předseda

Václav Peričevič, předseda

JUDr. PhDr. Miroslav Špadrna, Ph.D., místopředseda

Mgr. Šimon Mach, místopředseda