Představte si, že by do prvoligového fotbalového teamu přišel nový hráč, navíc z konkurenčního klubu, a hned by se stal kapitánem, a to i když v mančaftu jsou hráči sedm nebo i devět let. Jistě se to v praxi také děje, ale jde o stav nepříliš žádoucí, to nám potvrdí každý jen trochu zkušenější sportovní psycholog.

Na český soud soudů, tedy do Brna na Joštovu ulici, přišli počátkem června tři noví „hráči“ – mezi nimi i zkušený správní soudce Josef Baxa. O kterém se veřejně silně spekuluje, že by měl v srpnu zasednout rovnou na uvolněné předsednické křeslo po legendárním Pavlu Rychetském.

Tedy po necelých třech měsících na ústavním soudU. Není to málo? Nabízí se otázka, proč by se předsedou neměl stát někdo ze déle na ÚS sloužících soudců – například dnešní místopředseda Vojtěch Šimíček nebo osm let na soudě působící Jaromír Jirsa nebo neméně ústavní zkušený soudce a vysokoškolský pedagog Josef Fiala.

Argument, že tito soudci, za dva roky končí svůj mandát, a pak by se musel logicky zvolit předseda soudu nový, neobstojí. Dva roky jsou dlouhá doba, a dá se za ni hodně udělat.

Ostatně obdobný model se nedávnou uplatnil u Nejvyššího správního soudu, kde byl předsedou jmenován vážený pan doktor Michal Mazanec, soud úspěšně vedl v letech 2018-2021. I tehdy se ozývaly nepřející hlasy, že je zbytečné ho jmenovat na pár let.

Ale zpátky k systémovějším otázkám. Nepokládám za vhodnou dnešní „rozklíženou“ ústavně-právní úpravu, kdy jednotlivé soudce jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu, ale předsedu soudu jmenuje prezident sám.

Smysl této právní úpravy, chápe dnes asi jenom málokdo. Nabízí se zákonitě dvě řešení, buď aby jak předsedu, tak i řadové soudce jmenoval prezident bez souhlasu Senátu, anebo obě varianty byly shodně realizovány se souhlasem horní parlamentní komory.

Nicméně autor tohoto komentáře přichází s třetí možností. Co kdyby de lege ferenda (budoucí právní úprava) ukotvila, že předsedu si ústavní soudci volí ze svého středu sami? Prostě toho, kdo se prozatím nejlépe osvědčil, odborně tak i lidsky, a ke komu mají největší důvěru.

Koneckonců ani dnes nemá prezident mnoho na výběr, je třeba si řádně uvědomit, že vybírá (maximálně) z patnácti soudců, navíc někdy je jich tam jmenováno dočasně méně.

Návrh, aby si soudci ústavního soudu vybírali svého předsedu sami, by i parciálně posílil soudcovskou nezávislost, o které často mluví Evropská unie. Z formálně-právního hlediska nutno dodat, že by zde byla nutná změna české ústavy, což není jednoduché, ale současně ani neuskutečnitelné. Ostatně přímá volba prezidenta také kdysi prošla ústavní legislativní mlýnicí.

(modifikovaně vyšlo v Právu, 14. 5. 2023)