Soudní řízení s fantaskním skutkovým dějem u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně svižně postupuje směrem k rozsudku. Líčení dne 19.října 2017 nepřineslo žádný významný zvrat v objasňování. Obhajoba rozvíjí své úsilí do široka a předseda senátu zatím jejím požadavkům na předvádění svědků vychází vstříc. Proto jednání směřuje hlavně k objasňování vedlejších částí děje, jejichž zkoumání má pro posuzování důvodnosti obžaloby spíše pomocný význam.

Přesto hned na začátku jednání zazněla z úst obžalovaného Jaroslava Novotného nenápadná informace, založená na prostém vytěžení listinných důkazů, získaných policií, která při prvoplánovém výkladu vyvolává otazníky nad popisem přepadení poškozeného Pavla Buráně. Pan poškozený totiž vypověděl, že mu únosci při přepadení mimo jiné odebrali mobilní telefon. Při podpisování listin v domě obžalovaných ho ale již měl u sebe. Překvapivé je proto zjištění, že SMS korespondence, která přicházela z mobilního telefonu Pavla Buráně panu obžalovanému v době, kdy unesený již měl být zadržován v garáži jeho domu, není psána ukrajinským nebo slovenským jazykem, ale v místním nářečí, a signály mobilního telefonu nepřicházely z udaného místa přepadení, ani z domu obžalovaných nebo ze spojnice obou bodů, ale z Uherského Hradiště, z prostoru, v němž se nachází kancelář pana poškozeného.Mezi popisem události Pavlem Buráněm a neosobním záznamem technického zařízení, opatřeným policií, je nepřehlédnutelný rozpor.

Pan obžalovaný navíc přinesl nový důkaz: seznam vozidel, obsloužených na jisté STK dne 8.října 2013, pořízený Ministerstvem dopravy. V ten den se měl na tuto STK dostavit se svým autem svědek Marek Buráň (nezaměňovat za Pavla Buráně), který se zde měl doslechnout od svědka Pančochy o přepadení, nebo opačně měl mu sdělit onu zvěst. V tomto případě si svědci navzájem odporují, takže není jisté, kdo komu co řekl, ale na scéně chybí i mercedes svědka Marka Buráně.

Při následujících výsleších tří svědků jsem nabyl dojem, že se v předsedovi senátu probudila ostražitost nedůvěřivého profesionála proti možným úskokům obhajoby. S tváří hráče pokeru pozorně vyhledával mezery ve svědeckých výpovědích, strefoval se do nich přesně mířenými otázkami a oslaboval dojem z odpovědí.To ovšem samo o sobě nic neznamená. Podstatné bude až vyhodnotí těchto svědeckých výpovědí v rozsudku.

Projednávání svědectví bývalého podřízeného pana obžalovaného dokresluje obtížnost zkoumání časového průběhu děje s použitím odhadu. Svědek navštívil dne 7. října 2013 z pracovních důvodů dům Novotných a odcházel v době, kdy již v garáži měl parkovat automobil s uneseným Pavlem Buráněm, ale zatím se zde nacházelo pouze vozidlo svědkovo a pro jiné ani nebylo místo. Pokud platí pravidlo neprostupnosti hmoty, toto svědectví sice poněkud zpochybňuje výpověď pana poškozeného, zdaleka ji však nevyvrací, protože jak svědek, tak pan poškozený nemuseli běh času odhadnout přesně.

Dostalo se také na výslechy dvojice svědků, kteří tvrdili, že se pokusili zprostředkovat dohodu mezi obž. Jaroslavem Novotným a Pavlem Buráněm o zastavení trestního stíhání Novotných výměnou za snížení pohledávky za Pavlem Buráněm na 150 milionů. Toto svědectví ale pouze potvrzuje, že mezi obžalovaným a poškozeným byl občanskoprávní spor a vyjednávání jako nástroj jeho překlenutí by mohlo vyřešit problémy. Ale ve vztahu k hlavnímu tématu řízení, tedy k násilí, údajně spáchaném na panu poškozeném, je bezvýznamné.

Zajímavější je ale skutečnost, že o schůzce Jaroslava Novotného se svědky věděla policie. Vyplývá to z výpovědí jak jednoho ze svědků, tak vyslýchaného operativce. Oba sdělili soudu, že asi před třemi až čtyřmi týdny spolu o schůzce hovořili. Každý z nich ji ale vykládá jinak: podle policisty se na schůzce měla domlouvat nějaká opatření proti panu poškozenému. Působí to dojmem, že i po podání obžaloby policie dále sleduje obžalované. Podle kuloárových informací rozhovor mezi svědkem a operativcem měl ale nebezpečně připomínat zastrašování.

Výpovědi policistů – zpracovatele případu a jednoho z operativců – nebyly příliš zajímavé a nepřispěly k objasnění skutkového děje. Obhájci se marně pokoušeli vydolovat z nich informaci, jakým způsobem byli identifikováni slovenští svědci, údajní únosci. Přesto jedna velmi zajímavá informace zde odezněla: způsob, jímž se policie vypořádala s úkolem provedení domovní prohlídky v domě obžalovaných naprosto neodpovídá závažnosti oznámeného násilného trestného činu. Skutek se měl stát 7. října 2014, policie požádala o souhlas s provedením domovní prohlídky dne 16. října 2014 a dostala jej 21.října 2014. Ale prohlídku uskutečnila až 11. prosince 2014. To je velmi neobvyklý postup. Liknavost měla závažný následek: na domě Novotných byly bezpečnostní kamery, které ukládají obrazové záznamy na datový nosič. Záznamy se v určitých intervalech přemazávají. V den domovní prohlídky již záznamy z večera dne 7. října 2014 neexistovaly. Kdyby policie byla rychlejší, získala by záznamy, které by potvrdily nebo vyvrátily tvrzení svědkyně, která v ten večer čekala před domem v autě na manžela a údajně viděla přijet Pavla Buráně samotného a svobodně vstupujícího do domu. Místo svědecké výpovědi, kterou se strana žalující snaží zpochybnit, by byl k disposici nezpochybnitelný neosobní důkaz. Nepochybně došlo k hrubému pochybení policie a je na místě otázka, zda se jednalo o nedbalost, neumětelství nebo o záměr předem se zbavit v neprospěch obviněných nepohodlného důkazu. Samozřejmě je na místě také otázka, jak je možné, že takový neobvyklý postup strpěl dozorový státní zástupce.

Zajímavá je i skutečnost, že zpracovatel případu ještě před ukončením vyšetřování opustil na vlastní žádost policejní sbor.

Program líčení doplnily výslechy dvou znalců, z nichž vystoupení znalce z oboru soudního lékařství poněkud oslabilo účinek vystoupení jeho předchůdce, nepříznivý pro obžalované.

Hlavní líčení bude pokračovat dne 26. října 2017. Zdá se, že podle představ předsedy senátu by na něm mělo skončit dokazování a na dalším jednání by pak již měly zaznít závěrečné řeči. Obávám se, že vznikne nesoulad mezi neukojenými nároky obhajoby na doplnění dokazování a přáním předsedy senátu dovést věc rychle ke konci. Ale postupy soudů jsou nepředvídatelné a všechno může být nakonec jinak.