Dne 14.září 2017 pokračovalo u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, u senátu předsedy Radomíra Koudely, hlavní líčení řízení proti manželům Novotným, obžalovaným kvůli únosu a vydírání poškozeného Pavla Buráně. Referoval jsem o něm v předchozích dílech seriálu, jímž doprovázím tento proces.

Při tomto jednání byly dokončeny výslechy svědků, kteří měli projet v kritickém čase kolem místa přepadení a žalobce od nich očekával, že dosvědčí, že se tam skutečně cosi podezřelého dělo. Jejich výslechy probíhaly postupně již při předchozích jednáních. V tomto díle je okomentuji jako jeden tématický celek, bez ohledu na to, kdy proběhly jednotlivé výslechy.

Podle mého laického úsudku z dokazování vzešel pozoruhodný informační „guláš“.Tak není na jisto dáno, kdy místní policie začala hledat svědky, kteří dle údajů Pavla Buráně v kritické době projeli kolem místa činu. Jeden říká, že to bylo již večer po činu, další umístil příchod pátrajícího policisty až do následujícího večera. Pokud by policie skutečně pátrala již 7.října 2014, bylo by na místě zkoumat, odkud se o přepadení dověděla a jak mohla vědět, že přepadeným byl právě Pavel Buráň. Informace by nemohla pocházet od pana poškozeného, který prostě neměl možnost ten večer komukoli podat zprávu o své situaci. Informovanost následujícího večera by již pochybnosti nevyvolávala, protože zprávu mohl rozšířit sám poškozený.

Osádky dvou projíždějících automobilů shodně uvedly, že na nepřehledném úseku silnice poblíž místa činu narazily na auto, stojící ve vozovce tak nešikovně, že je museli opatrně objet. Každá ale přijela k místu činu z jiného směru a v jinou dobu, takže se jednalo o dvě překážející vozidla. Jedna osádka popisuje červené auto, což by mohlo ukazovat na vozidlo v majetku obviněného Rusa Artura Žilina, jehož přítomnost v Uherském Hradišti v ten den podchytily kamery na čerpací stanici. Druhé auto mělo být bílé barvy a svědci je označili za policejní. Jedna osádka viděla civilisty, druhá policisty.

Svědci se liší také ve výkladu o tom, co viděli na místě činu. Například jestliže jeden tvrdil, že při průjezdu kolem aut, stojících na krajnici, měl zavřené okno, puštěné rádio a viděl pouze, že mu policista pokynul, aby pokračoval v jízdě a při tom nic neříkal, podle druhého bylo okno otevřené a policista na ně česky volal, aby jeli do p….e. Jeden svědek viděl, že policista je nakloněný ve dveřích u řidiče a bije ležícího řidiče, jemuž bylo vidět břicho pod vyhrnutým trikem. Je zvláštní, že policistovo tělo nezakrývalo svědkovi výhled. Svědek také nedokázal vysvětlit, proč tedy nezastavili, aby pomohli napadenému, ani případ neoznámili policii. Svědci se také podstatně lišili v popisu oblečení údajných policistů na místě činu. Někdo mluvil o obvyklé černé uniformě, jiný viděl reflexní vestu a košili s krátkým rukávem.

Pochybnosti vzbuzují také časové údaje, které o svém jednání a jízdách ze dne 7.října 2014 svědci uvedli. Zdá se být pravděpodobné, že kolem místa činu projeli až v době, kdy již pan poškozený měl čekat na svůj osud v garáži domu Novotných. Připadá mi, jako by svědci před soudem odříkali naučené dialogy ze scénáře, který napsal amatér, patrně náruživý čtenář špatných detektivek. Je také možné, že svědci Kůra a Pančocha nejsou zcela nestranní, protože trénují v motocrossovém klubu, který sponzoruje pan poškozený.

V protikladu proti výše zmíněným svědectvím ovšem stojí zcela jednoznačná výpověď svědka-poškozeného Pavla Buráně, kterou nelze pominout. Jsou zde také lehká poranění na jeho těle, o nichž ovšem pan obžalovaný namítá, že si je pan poškozený mohl přivodit pády v opilosti.

V každém případě budu s napětím očekávat, jak se soud v odůvodnění rozsudku vypořádá s uvedenými rozpory a nejasnostmi.

Při jednání dne 14. září 2017 nejvíce práce soudci a stranám řízení dal svědek J.K., někdejší obchodní partner pana poškozeného, který se s ním rozkmotřil a snaží se mu škodit různými cestami. Vyprávěl věci pro Pavla Buráně značně nepříznivé. Mimo jiné tvrdil, že přímo od něj slyšel, že žalovaný trestný čin se nestal, pouze nad jeho zinscenováním přemýšlel. Také vyprávěl o oslavě zahájení trestního stíhání za účasti zkorumpovaného policisty a o vyjdření Buráňovy spokojenosti s postupem policistů. Závažná jsou jeho tvrzení o korumpování policistů panem poškozeným. Jeden z nich měl dostávat pravidelnou měsíční částku a probírat s ním postup trestního stíhání. Kromě toho měl motivovat policisty ke vstřícnosti sliby dobrého zaměstnání po jejich odchodu „do civilu“ a darováním klobás a slivovice. Svědek ale působil nevěrohodně jednak tím, že se snažil ve výpovědích vybočovat z rámce žalovaného příběhu a také svou trestní minulostí. Nicméně se v jeho výpovědi vyskytuje prvek, jejž by nebylo vhodné podcenit: zmínil se o videozáznamu jeho rozhovoru s Pavlem Buráněm, v němž se pan poškozený chlubí korupčním ovlivňováním policistů. Videozáznam považuji jako laik za objektivní důkaz. Je pro pana poškozeného nepříjemný v tom, že na konci své výpovědi před tímto soudem na otázku předsedy senátu odpověděl, že nemá nadstandardní vztahy s policisty. Soudě podle jeho výpovědi na videozáznamu je jeho představa standardních vztahů k policii poněkud zvláštní.

Před soudem dále vypovídali příbuzní údajných únosců. Výpovědi se zdají potvrzovat jejich alibi. Pochybnost vzbuzuje pouze pohotovost, s kterou někteří svědci popisovali, co dělali v konkrétní dny v r.2014. Předseda senátu vedl jejich výslech způsobem, připomínajícím zkoušení žáčků z malé násobilky: data uváděl na přeskáčku. Zkoušení odpovídali převážně bez rozpaků. Zřejmě byli výborně připraveni. Věrohodnost některých výpovědí potvrzuje fotodokumentace stavebních prací a deníkové záznamy, ale jiné „visí ve vzduchu“.

Ani po tomto jednání není obraz přepadení na silnici u Prakšic zcela jednoznačný. Uvidíme, kam se důkazní situace posune po dalším jednání, které se uskuteční 21.září 2017.

Na okraj poznamenávám, že v soudní síni panovala pohoda a došlo i na trochu veselí, když svědek se zmínil o žalobci jako o „panu policajtovi“.