Před 35 lety (2.2.1989) proběhla na území dnešní ČR poslední poprava. Krátce poté (v květnu 1990) byl trest smrti zrušen. Střelba na FF UK znovu probudila a podnítila věčnou debatu na toto fundamentální téma.

Příkladem budiž druhý únorový den roku 1989, kdy katovi pomocníci utáhli oprátku Vladimíru Lulkovi, jenž se prezentoval skutečně spektakulárním činem, když šestatřiceti ranami nožem zavraždil manželku, její tři děti a svou vlastní dceru! Podle současného práva by za to vyfasoval cca 15-25 let s možností dřívějšího propuštění za dobré chování (pokud by obhájce nevsadil na nepříčetnost svého mandanta) nebo soud nevynesl ortel na doživotí.

Čistě hypoteticky (jiná úroveň ostrahy to neumožňuje) by mohl téměř po celý ten čas sdílet celu společně s člověkem, jenž úspěšně vytuneloval dejme tomu svěřenecký či podílový fond.

Narážím na zoufalou a absurdní disproporci trestných činů hospodářské povahy a podhodnocených trestů za činy brutálního násilí.

Lapidárně řečeno : Jestliže někdo ukradne druhému peníze, je to sice zlé, ale ani zdaleka ne natolik, jako když mu cíleně sáhne na život. Jako bychom si cenili více peněz, než lidského života.

Jaká jsou pro a proti trestu smrti?
Proti hovoří riziko justičního omylu, které zde existuje stále, byť se s příchodem nových technologií, především určováním DNA značně zmenšilo. Proti je rovněž zneužití trestu smrti pro politické účely. Ku příkladu případné vystoupení ČR z EU by v reálu znamenalo menší právní zemětřesení a ideální příležitost pro zastánce trestu smrti. Jasně pro jsou výjimečně brutální trestné činy (naposled masakr na FF UK), kde (pokud by byl pachatel dopaden živý) by majorita společnosti nepochybně dala trestu smrti zelenou.

V Československu bylo od roku 1918 popraveno celkem 1217 pachatelů. Více než polovina (730) z nich v přímé návaznosti na světove války, kdy padly rezultáty za těžké válečné zločiny.

Po roce 1948 se stal trest smrti prostředkem politické vendety a o něco později nabyl i formy odstrašující. Gottvaldova nomenklatura pod tlakem Moskvy uspořádala desítky exemplárních procesů, mimo jiné s Miladou Horákovou, Bohumilem Modrým či Rudolfem Slánským). Z ryze politických důvodů bylo v rozmezí let 1948 až 1989 oběšeno dvě stě třicet jedinců. To sumárně znamená, že pouze 257 odsouzených skutečně spáchalo extrémně závažný trestný čin - tak jako už zmiňovaný Vladimír Lulek. Těm se paradoxně dostalo relativně spravedlivého, řádného soudu.

Trest smrti vládne světem
Navzdory tomu, že trest smrti je „porušením práva na život“, zakotveném ve Všeobecné deklaraci o lidských právech OSN, je zároveň nedílnou součástí legislativ nejpočetnějších národů světa, představujících 90 procent světové populace! V Číně, USA (vybraných státech), Indii, Iráku či Íránu je trest smrti realitou. Vždyť dokonce Vatikán jej zrušil až v roce 1969!

V mnoha státech, jako je například Írán a Súdán, čelní představitelé státu trestají smrtí své politické odpůrce. V Severní Koreji byli veřejně popravováni dokonce i lidé, kteří pouze komunikovali s osobami žijícími za hranicemi Severní Koreje. V KLDR si kat příliš neodpočine,

Státy s nejvyšším počtem poprav na světě jsou Irák, Írán a Čína – přesná čísla a hlavně podrobnosti o tamních soudních procesech (pokud vůbec nějaké probíhají) neznáme kvůli nepropustnému informačnímu embargu. Diskutuje se o tom, do jaké míry je trest smrti účinný ohledně snížení zločinnosti. Neexistuje však žádný přesvědčivý důkaz, že tento paragraf působí jako efektivní odstrašující prostředek proti páchání násilných zločinů.

Sametová gilotina
Samotné vykonání trestu smrti se v jednotlivých zemích liší. Oběšení střídají popravy bičováním, zastřelením, ukamenováním, či setnutím. Jsou tu i sofistikovanější recepty na smrt - elektrické křeslo, plynová komora či smrtící injekce. V mnoha státech se pořádají hromadné veřejné popravy, často k vidění online na darknetu, ale dokonce i v televizi.

A jaký je nejhumánnější způsob popravy? Gilotina! Ne, to není vtip. Zatímco všechny už zmiňované metody dotyčnému způsobí bolest a trvají minimálně několik vteřin, gilotina spolehlivě přetne krk a oddělí hlavu od těla za 0,03 sekundy! Na bolest není kdy. Francouzská revoluce byla evidentně sametová.

Zcela na bázi odplaty fungovalo babylónské trestní právo. Tak byla například lékaři, kterému se nepodařila operace, useknuta ruka, za krádež byl trest smrti a za pomluvu se dotyčnému uřízl jazyk. To by naše Poslanecká Sněmovna zázračně ztichla!

Mezi Čechy byla podpora trestu smrti nejvyšší v 90.letech. Nešťastná porevoluční amnestie, vznik mafií a progres podsvětí měly totiž za následek enormní nárůst trestných činů včetně vražd. Momentálně většina Čechů pro zavedení trestu není.

Jako nevratná biologická likvidace někoho a něčeho, co neumíme vrátit zpět, mně upřímně řečeno rovněž nekonvenuje. Zcela postačí, aby pachatelé násilných trestných činů neodcházeli od soudu s často až groteskně nízkými tresty. To pak jen podrývá autoritu a věrohodnost českých soudců a také víru občanů v účelnost, spravedlnost a praktickou využitelnost trestního práva.