... a právní šaráda v kauze Čapí hnízdo

Ačkoli jsem nezměnil dříve deklarovaný indiferentní postoj k Hnutí Ano a jeho čelným představitelům, vracím se k námětu kriminalizace Babišova projektu Čapí hnízdo.

Nutí mě k tomu veřejnoprávní televize, která se zapojila do předvolební agitace každodenním rozmazáváním informace o žádosti Policie České republiky o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání kvůli získání evropské dotace firmou Farma Čapí hnízdo.

Její počínání má účinky předvolební agitace, jen není jisté, zda Andreji Babišovi a jeho hnutí více škodí, než pomáhá. Proto se nabízí otázka, zda veřejnoprávní televize tímto způsobem nezneužívá peníze koncesionářů. Jednostranné ovlivňování voličů, byť pod záštitou informování o zmíněné policejní akci, zřejmě nemá v „popisu práce“.

Ke kauze se v televizních pořadech postupně vyjadřují stále další a další veřejní činitelé a novináři, kteří houfně rozmělňují prostou informaci o podané žádosti o vydání, byť nic nového nemohou přinést. V době, kdy zasedá parlamentní vyšetřovací komise, která se zabývá úniky z trestních spisů, prostřednictvím televizních obrazovek a některých novin denně po troškách unikají informace z výše zmíněné žádosti. Působí to dojmem, že skutečně žijeme ve Švejkolandu.

Policejní žádost jsem neviděl a nezbývá mi než věřit mediím, že se v ní skutečně pojednává o podezření ze spáchání trestných činů dotačního podvodu a poškozování ekonomických zájmů Evropské unie. Je-li tomu tak, pak připouštím, že laikovi se může jevit odůvodnění žádosti jako matoucí.

Občan smí být trestně stíhán pouze za jednání, které platný trestní zákon uznává za trestný čin. Trestní zákoník, účinný od 1. ledna 2010, skutečně uvedené trestné činy zná, takže policie zdánlivě nepotřebuje nic více, než dokázat, že jednání obou vyžádaných lze „narazit na kopyto“ jejich vymezení. Je ovšem obecně známo, že zákony nemají zpětnou účinnost. A zde je čertovo kopýtko: k manipulací s předmětnou společností a k získání dotace došlo v roce 2008, kdy ještě stále platil trestní zákon z roku 1961 v aktualizované podobě. Nekalosti, přičítané vyžádaným poslancům a jejich blízkým, by tedy měly být stíhány podle něj. Starý zákon má ale malou vadu: neobsahuje ustanovení s označením „dotační podvod“. Opticky tak vzniká dojem, že policie žádá o vydání pánů poslanců kvůli jednání, které by v roce 2008 nebylo trestným činem.

Ve skutečnosti i tehdy by ale stíhání bylo možné, a to podle §250b tr.z. o úvěrovém podvodu, jehož znění je téměř shodné se současným ustanovením o dotačním podvodu. Ovšem použití §250b tr.z. by bylo pro obviněné nepříznivé, protože horní hranice trestní sazby je zde 12 let odnětí svobody. A v trestním právu platí zásada, že se vždy používá právní předpis, který je pro obviněného příznivější.