Poslední dobou se nemůžu zbavit pocitu, že se "kompetentní místa" snaží obyvatelům zejména Prahy maximálně znepříjemnit život v hlavním městě.

Někdy si kladu otázku, jak je možné, že moji rodiče v devadesátých nebo nultých letech nezešíleli nebo se neudusili. Jak si jinak vysvětlit současné snahy Magistrátu rozzónovat Prahu tak, aby "se nám krásně žilo". Jednak parkovací zóny. Žil jsem léta na Vinohradech a viděl jsem, jak nefungují - vlastně fungovaly, ale jako výdělečné ritto pro odtahovou službu, potažmo pro radnici Prahy 2.

Primátor Hudeček momentálně plánuje zavést zóny placeného stání i do ostatních míst Prahy. Jak milé a pozorné. To by tak bylo, holenkové, abyste si po městě jezdili jen tak a neplatili za to. Utekli jste z centra do jiných čtvrtí před modrými zónami? Tak tumáš, ďáble, kropáč. Za to, že máte auto zaparkované na ulici a že vám ho obden vybere nějaký chmaták, za to si pěkně připlatíte. Že máte nemocné rodiče v jiné čtvrti a potřebujete za nimi jezdit? Tak si zaparkujte na placených žlutých zónách a hezky své předky zaopatřte. Že někdo mimopražský dojíždí za přítelkyní do Prahy? To by tak hrálo, aby platil jenom alimenty bejvalce a nájem někde na Kladně. Pěkně zacvakáš i parkování, frajere, my ti dáme tahat se s Pražandou...

V součinnosti s touto aktivitou probíhá v tichosti zónování jiné. Náměstek primátora Nouza představil grandiózní plán snížení emisí v Praze o pět procent zavedením nízkoemisních zón.

Celých pět procent! Pokud budu vážit sto kilo a zhubnu o pět procent, budu mít úžasně štíhlých 95 kilogramů. Výrobek, co stojí 50 korun, bude po pětiprocentním snížení stát fantastických 47, 50 Kč. Kdyby existovala banka s pětiprocentním úrokem, dostanu od ní koncem měsíce ke každé tisícikoruně páďo. Pětiprocentní snížení emisí je změna, která se skutečně zásadně podepíše na zdraví Pražanů.

V praxi to bude znamenat, že pokud nebudu rezident, nedostanu se do určité části města autem. Stejně jako v předchozím případě radnici nezajímá, že lidé po Praze jezdit musí. Úplně vidím pana Hudečka, jak se v úřednickém křesle chechtá, až mu rachtá primátorský řetěz. Jó, ovčane, chceš odvézt svou ženu po porodu z nemocnice? Smůla (smích). Jezdíš s autem do vyzkoušeného servisu v centru? Smůla (smích). Máš velké auto a kamarád chce pomoct něco odvézt domů? Smůla (smích a plácání se do kolen).

Ale teď vážně. Lze samozřejmě namítnout, že po Praze jezdí MHD, kterou se dá po městě přepravovat. Je to pravda, ale na druhou stranu, dojezdové časy jsou často dvojnásobné. Týdenní nákup pro čtyřčlennou rodinu se tramvají taky netahá zrovna dobře, stejně tak si nedovedu představit, jak vezu třeba z Hornbachu pytel cementu a šest třímetrových prken autobusem. Řekněme, že jezdit po městě autem se prostě občas musí.

Vzpomínám si na povodně v roce 2002. Tehdy byly (z pochopitelných důvodů) uzavřené pro "individuální automobilovou dopravu" oblasti, které byly zaplaveny. Tenkrát jsem učinil zajímavý objev. Všichni pražští taxikáři žili v Karlíně nebo na Kampě. Jak jinak si totiž vysvětlit, že týden po povodních člověk nepotkal taxík bez žluté karty na předním skle, která ke vjezdu do těchto oblastí opravňoval a kterou, jak se tehdy dušovala radnice, mohou dostat pouze rezidenti.

Listina základních práv a svobod mimo jiné zaručuje občanům volnost pohybu bez omezení. Toto právo je momentálně ohýbáno ke kritické mezi, protože po Praze se pohybovat můžu, ale je mi určováno jakým způsobem. A je podle mě jisté, že se udělování různých "výjimek", jak o nich hovořil náměstek Nouza, stane dalším obrovským semeništěm korupce. Na "snižování emisí" tak nakonec dojedou jen ti slušní, co systém neumí obcházet.

Skoro čekám, kdy budu potřebovat pro překročení hranice jednotlivých pražským obvodů nějaký zvláštní pas se speciálním vízem...