Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Pane Moci, nádhera. Po večerech jsem za poslední měsíc znovu přečetl všechny vaše články. Děkuji.
Nevzdával bych to. I zázraky se dějí a občas i v podobě spontánní remise.
Milý Stanislave,
vždycky jsem rád četl Vaše články, díky za ně.
Budete nám moc chybět ...
Hrozně smutné, dojemné...
Díky, pane autore, přeji Vám ten nejkrásnější obláček.. Brečím..
Jen na chvili nebudu cist vase slanky pane Moci, ale pak se potkame a budeme si vypravet a budeme sedet Panu Bohu u nohou a on nas bude navzdy milovat. Uz se na to tesim.
Co dodat, díky moc za všechno, Vaše články byly vždy pohlazením po duši, jsem si jist, že i ten nahoře to ví.
Do pr.ele, a zase brečím. Moc smutné, a tak vzkazuji do Austrálie, ke které mám vztah, protože tam žije stejně dlouho jako pan Moc, můj bratranec, myslím na Vás
I mně zvlhly oči při čtení článku autora, jež vždy patřil a bude patřit mezi dobré autory, jejímž odchodem ubude o jednoho dobrého člověka na tomto světě.
Všichni víme, že musíme jednou odejít, a než odejdeme, měli bychom kolem sebe šířit dobro, což se vám, pane Moci, zdařilo. Patří vám za to velký dík.
Odešel člověk, který si dokázal v každé situaci poradit, takových lidí je stále méně. Dokázal o svém životě zajímavě psát, většinou s nadhledem a humorem, bude mi chybět.
Lidé slušní, vlídní, radostní vytrácejí se nenápadně z našeho světa. Zhasíná jeden majáček za druhým, nové nevidět. Kdo je nahradí?
Vážený pane Moci, Vaším příspěvkem jsem na Psu vždy začínal čtení u ranní kávy. Bylo to vždy zajímavé, chytré a poučné a vtipné.... no ale asi v nebi nutně potřebují nějakého schopného autora, co naděláme. Díky za vše a pište i tam nahoře! Kdo to umí - ten to dělá.... Váš J.L. end
Velmi dojemné, veřejné a přitom skromné rozloučení se životem... "LEHKÉ VĚČNÉ SPOČINUTÍ, VÁŽENÉMU PANU STANISLAVU MOCOVI!"
Ach jo, další samorost odešel. Díky pane Moci, moc rád jsem Vás četl a jak jste správně popsal budete žít nadále - ve svých dětech a vnucích, ale nejen to - i my Vaši čteńaři si kousek Vašeho života poneseme v srdci.
Vážený pane teď jsem blbec vymazal asi hodinové snažení napsat vám bez sentimentu jak moc. sic.jsem se vždy těšil na vaše články tak trochu z jiného světa. Budou mne chybět jako váš nezdolny přístup k životu.na cestu upřímně a s láskou vás oddaný ctitel ivan hermanek ps povětšinou jsem chladný technokrat takže ještě jednou dekuji