POLEMIKA: Zatracení stavitelé garáží na nemocenské
V diskusi nad úvodníkem Neviditelného psa (Rozumný senát) mne zaujal „stavitel garáží, marod na nemocenské“. Dotyčný se asi moc koukal na socialistické filmy.
Teď dnešní drsná reálně kapitalistická zkušenost. Zaměstnanec, který jde marodit, přijde během jednoho roku o několik částek ke své výplatě.
Za prvé: V prémiích je částka 500 Kč, za zdraví. Ta není vyplacena, pokud zaměstnanec marodí. Pokud marodí od konce do začátku nového měsíce, přijde o dvakrát tolik.
Většina firem má určitý počet dnů, které zaměstnanec může promarodit, aniž by přišel o třináctý plat. To je třeba 22 dní, bez rozdílu, zda zaměstnanec pracuje v nepřetržitém provozu na lince, nebo jen překládá papíry z jedné strany psacího stolu na druhou. Bez rozdílu věku, bez rozlišení, zda se jedná o pracovní úraz či nemoc z povolání.
Každé snížení mzdy znamená snížení průměru na dovolenou. Čili každý promaroděný den znamená budoucí snížení příjmu.
Při posuzování zaměstnance při jednání o zvýšení platu znamená promaroděný čas nulovou šanci na přidání. I kdyby se zaměstnanec přetrhl v práci vejpůl po dobu 11 měsíců, odpracoval třeba každý měsíc limit přesčasů, což dává dohromady jeden měsíc, a pak měsíc marodil, přijde ho tato legrace o hromadu peněz.
Takže až páni senátoři najdou v trestním zákoníku, že za jeden čin můžou být pachatelé trestáni opakovaně během v podstatě libovolně dlouhé doby, tak to bude fajn. Při představě, že to bude platit i pro poslance a senátory za jejich výkony?
Apropo, není náhodou poslanecká sněmovna a senát nejzdravější částí populace, vzhledem k počtu promaroděných dnů?
Pracoval jsem třicet let jako technik a mistr provozu válcovny, devět let jako dělník v automobilovém průmyslu.
