Jsem nejen čtenář a občasný přispěvatel Neviditelného psa, ale také obyvatel písnického sídliště. Jako nezaujatý občan mohu dát Janu Bejlkovi, autorovi článku Marné volání písnických nájemníků (NP, 4.7.2017), do jisté míry za pravdu, pominu-li ovšem tuto formulaci:

Tehdejší porevoluční zastupitelstva sestávala povětšinou z populárních lékařů a učitelů, kteří sami dostali byty přidělené jako služební, a ochotně tedy hlasovali pro prodej jejich nájemcům za desetitisíce či statisíce, aby ti je pak obratem prodali za cenu o řád vyšší. Stejný byt, který v devadesátých letech nájemník získal od obce za desetitisíce, může tak dnes jeho nájemce podle současné právní úpravy získat jen za cenu určenou znaleckým posudkem, tedy řádově statisíce až miliony. Nelze se proto divit obyvatelům písnického sídliště, že by taky chtěli pronajaté byty výhodně získat do svého vlastnictví, ale neexistuje pro to žádný rozumný důvod.

Toto tvrzení mi zavání mírně řečeno nepochopením současné situace nás, nájemníků, i velmi tendenčním popisem situace tehdejší. Pravda, osobně jsem ten nájem dostal před více než 30 lety od bolševika za hubičku (jako normální apolitický, i když perspektivní pracovník), ale už tehdy mě stál 500 Kčs měsíčně (a byla to trochu jiná pětistovka než ta dnešní) a perspektivně 10 let života, na která jsem se svému novému zaměstnavateli musel upsat, ale byla to tehdy jedna z mála možností, jak bydlet. Za to jsem dostal holobyt s laciným linoleem, se zdmi oblepenými nevkusnými tapetami a s umakartovým jádrem. Uvedení holobytu do obyvatelného stavu mě stálo další peníze i čas, byť v těch už beztak ztracených letech. A to vše pořád s vědomím, že neinvestuji do svého! Ale v holobytě žít nelze, navíc s dětmi... A tak jsem poctivě platil za zvelebený holobyt zvyšující se nájem.

Když tedy budu opatrně počítat, zaplatil jsem za těch 30 let 30 (léta) x 12 (měsíců v roce) x 3000 (střízlivě odhadnutý průměr zvyšujících se nájmů), což dělá 1.080.000 Kč, ze kterých jsem ochoten 300.000 odečíst, protože panelák prošel úpravami, které zvýšily standard bydlení, ale zase těch minimálně 300.000 musím přičíst za úpravy holobytu.

Takže jenom dotaz: Kdybych náhodou ten byt koupil, zhodnotí se mi nějak, ten miliónek, co mě stál? A může se nějak zhodnotit i fakt, že byt, který kupuji, není nový a jeho vybydlení jsem si už zaplatil?