Jsou články, při jejichž čtení souhlasně pokyvujete hlavou. Pak jsou články, při nichž nevěřícně vrtíte hlavou. A nakonec jsou i články, které vám zvednou tlak. Jedním z těch posledně jmenovaných je i článek pana Františka Janoucha Krieglova čest proti malosti radních, publikovaný na NP 12. srpna.

Je nesporné, že František Kriegel oplýval osobní odvahou a statečností, jak ostatně prokázal už před rokem 1945. Není také sporu o tom, že jeho postoj v srpnu 1968 v Moskvě, stejně jako jeho postoj ke smlouvě o dočasném pobytu vojsk, byl tím postojem, který zřejmě Češi a Slováci od svých reprezentantů (byť jejich mandát byl s ohledem na režim sebepochybnější) chtěli vidět a slyšet. S tím nepolemizuji.

Co ale tvrdím je, že se František Kriegel aktivně a zásadním způsobem podílel na nastolení komunistické diktatury, která ho nakonec po roce 1948 sama semlela. Nebyl nebohou obětí komunistického režimu, byl jen soudruhem, co se jiným soudruhům z důvodů absurdních a podlých znelíbil, tak už to mezi soudruhy chodilo a vlastně chodí dodnes, jen ne u nás. Stejně tak tvrdím, aniž bych se chtěl pouštět do rozsáhlých debat o sovětské sféře vlivu, hrozbě okupace Sovětskou armádou a nástupu komunistů v jiných zemích, že nebýt toho, že se František Kriegel aktivně podílel na vzniku a budování totality, nemusel by pak projevovat svou občanskou a politickou statečnost v Moskvě roku 1968, stejně by pak nemusela být potřeba žádná Charta 77 ani její nadace. Ano, jistě nebyl prvním ani posledním, kdo prozřel a snažil se zachránit, co se dalo, ale tím chyby nezmizí.

Samozřejmě, výše uvedené ještě ze židle nezvedá. To nejvýživnější teprve následuje. Pan Janouch zakončuje svůj příspěvek kádrováctvím tak nechutného ražení, že by se za to nemusela stydět ani KSČ: „Pochybuji, že některý z radních, kteří hlasovali proti udělení čestného občanství, má mezi svými rodiči či prarodiči někoho, kdo by se mohl, co se týče zásluh o vybudování demokratického a svobodného Československa, alespoň trochu srovnat s Františkem Krieglem.“ Co s tím má proboha co dělat rodina hlasujících radních? Budeme po bolševicku odsuzovat rodinu o tři generace dál? Kdo neměl dědečka s podpisem pod Chartou 77, nemá nárok? A mimochodem, jaké jsou ty zásluhy o vybudování demokratického a svobodného Československa u člověka, který v únoru 1948 svobodu a demokracii mordoval a pak se nestačil divit?

Ano, v roce 1968 skutečně musel zachraňovat čest politiky chudý chlapec z Haliče, jak píše pan Janouch. Ale zvítězila nyní malost? Zřejmě ano. Ale jen pokud malostí míníme schopnost nepodlehnout nekritickému uctívání a schopnost vidět věc komplexně. Pokud malostí máme na mysli toto, tak klidně malým budu.