Úmrtí nejznámějšího propagátora pomoci k dobrovolnému odchodu ze života Jacka Kevorkiana 3. června 2011 je příležitostí k dalšímu kolu podstatné, hodnotové, veřejné diskuze nejen o otázkách úzce vázaných na samotnou eutanázii. Nejde jen o promýšlení významu, které naše společnost dává otázkám umírání, smrti, bolesti, samoty. Diskuze je cenná i pro otázky související s právy jednotlivce na sebeurčení a respektu k jeho (ne)výsostnému rozhodování o životě jeho i jeho blízkých.

Ondřej Neff v článku Nechte smrt na pokoji (LN, 6.6.2011) velmi plasticky popsal současnou pokryteckou praxi. Při jejím hájení se však sám několikrát popřel a názorně ukázal logickou neudržitelnost paternalistického postoje nerespektující člověka jako suveréna. Neff nabízí umírajícím a jejich příbuzným bolest, utrpení a zbytečné prodlužování života. Z jeho textu je patrný především strach, strach ze svobodného rozhodování, strach ze státu, kterému nevěří do té míry, že by mu nesvěřil, aby „strkal svoje zlodějské pracky i do nejintimnějšího hájemství smrti“. Argumentační perlou je, že je „absolutně proti pravidly definované eutanázii“ proto, že se tak dnes děje.

Neff nabídl osobní zkušenost s umíráním svého otce, ten se při umírání „rval o každou minutu navíc“. Dávno předtím, několikrát a v klidu žádal syna o pomoc při umírání, kdyby měl trpět. Neff si není jist, jaké bylo jeho přání doopravdy. Respektoval poslední přání, přání učiněné pod tlakem umírání, a otci bolest neulehčil. Co kdyby to však bylo naopak, jeho otec by dopředu, jako zdravý, eutanázi odmítal, ale při umírání o ni opakovaně žádal? Také by respektoval jeho poslední přání a pomohl mu s ukončením bolestného umírání nebo by mudroval, že neexistuje žádné „doopravdy chci“.

Neff má v řadě tvrzení pravdu. Kdo je pevně rozhodnutý odejít ze života a je aspoň trochu pohyblivý, může ukončit svůj život sám. Např. MUDr. Pavel Klener doporučuje umírajícím, aby si přetáhli přes hlavu igelitový sáček, CO2 se o vše postará. RNDr. Helena Haškovcová spoléhá u lékařů na „situační“ etiku v protikladu proti předem definovaným pravidlům.

V České republice jsou již dnes některé typy eutanázií beztrestné, např. Neffem zmíněné podávání vysokých dávek morfia na mírnění bolestí je tzv. nepřímou eutanázií, kdy cílem je zmírnit bolest, případně potlačit chorobu, ale nepřímým důsledkem je zkrácení života umírajícího. Stejně tak je legální i tzv. pasivní eutanázie, kdy pacient odmítne pokračovat v léčbě, ať již úplně vysadí léky nebo bere jen prostředky na mírnění bolestí.

To, co je jádrem diskuzí o povolení eutanázie v ČR, je uzákonění tzv. asistované eutanázie, jak ji známe např. ze Švýcarska, a jejího logického doplňku, tzv. aktivní eutanázie pro ty, kteří již nejsou schopni ani s pomocí sami ukončit svůj život, např. jsou v kómatu.

Jack Kevorkian zkrátil utrpení více než 130 lidem. Byl to milosrdný muž, který bez pokrytectví a strachu sloužil lidem. Pokud se nezbavíme pokrytectví a neuzákoníme brzy pravidla pro asistovanou a aktivní eutanázii, budeme pro zmírnění utpení potřebovat Kevorkianovi nástupce.

Autor je právník, spoluautor zákona o důstojné smrti
portál k tématu: www.eutanazie-dobrasmrt.cz

kráceno vyšlo v LN, 23.6.2011