Sousedi se topí v široké řece a volají o pomoc .
Je to o to složitější, že je do vody vehnal soused co zabral i kus jejich břehu a brání jim vylézt, zachránit se , vrátit se na rodný břeh.
Nabízí jen utopení nebo vyhnanství.

Jedná se o očividnou , neospravedlnitelnou násilnost, kdy se útočník ani moc nenamáhá se zdůvodněním útoku, stačí mu , když totálně zblbne vlastní obyvatelstvo.

Je silnější – to je jeho právo.

My ostatní , co se jich to zatím jakoby netýká máme několik možností ,jak se k události postavit.
Nejjednodušší je nevidět , neslyšet.
Nebo aspoň trochu slyšet a volat : „ Vydržte , zachraňte se , plavte , potrestejte útočníky , my vám fandíme .
Pak je možné pomáhat napadeným.

Házet do vody kolem nich klacíky, záchranné pásy , lahve s posilujícím čajem a kameny vhodné k házení na agresora . To bude sice trochu zasahovat do našeho rozpočtu, ale pokud to nepřesáhne trochu......

Kdybychom dělali víc kdo ví, zda by se nepřišlo topit i k nám.

Možnost namočit se , vlézt do vody ,pomáhat útočníka zahnat zpátky nepřichází v úvahu. Nějak to nemáme v povaze a útočník to ví.

Nejhorší je , že napadení se brání nevkusně dlouho a nás už unavuje se na to dívat i když se denně vracíme ke spokojenému životu , sportu , zábavě a svým vlastním žabomyším šarvátkám.

Někteří se už utopili a ten zbytek se křečovitě drží.
Už aby byl klid, dejme agresorovi co si vzal a on už bude hodný .

Nebude !!!!

Jako nikdy nebudou hodní ti, co přepadli lidi jiné víry a ve jménu své víry masakrovali děti , ženy , matky , dospělce , staré, každého koho chytili.
A všechno natočili, neboť jejich hlavní zbraní je strach.
Zdá se , že nová celosvětová lavina se dává do pohybu, tak ještě tančeme na palubě Titanicu, kra už je blízko.
Nebo se už potápíme ?

Petr Nedělník