The Economist upozorňuje na velmi smutný fakt – dokumenty o kriminálníku Kajínkovi přitahují obrovské množství diváků. Z profesionálního zločince se stal miláček (určité části) veřejnosti, lidé se s ním chtějí fotit, obdivují ho a oslavují. Pokud je jedním z důvodů jeho adorace schopnost utíkat z vězení, měl bych tip na jiného útěkáře, který si užil svoje nejenom v nacistických, ale i komunistických vězeních a lágrech. Jmenoval se Josef Bryks, byl válečným letcem, nezlomným hrdinou a čestným chlapem. S Kajínkem měl společného snad jen právě schopnost a neodolatelnou touhu svým věznitelům utéci.

foto: galerie-ne.cz

Ale vezměme to hezky od začátku. Josef Bryks (prohlédněte si jeho heslo na Wikipedii) byl stíhací letec, který po obsazení Československa nacisty odešel balkánskou cestou (Polsko bylo už poraženo) do zahraničního odboje. Už v Maďarsku byl vězněn a utekl, ve Francii se do bojů už nestihl zapojit, takže bojově létal až ve službách RAF. V létě roku 1941 byl sestřelen nad Francií a stal se válečným zajatcem. Asi pětkrát se pokusil o útěk z vězení, brzy se stal obávaným útěkářem a byl přesunován po mnoha zajateckých táborech na území Říše. Jednou utekl na několik dnů a byl náhodně zadržen cestou do Švýcarska, pokusil se dokonce uletět na německé stíhačce, utíkal i zavřený v bečce na močku. V Polsku se po jenom z útěků připojil k podzemní Zemské armádě a stal se účastníkem odbojových akcí.

Krátce pobyl i v protektorátní Praze, kde ho prý identifikovala manželka, se kteru se oženil ještě před odchodem do ciziny. Mimochodem, před sestřelením se Josef Bryks zamiloval do Britky Trudie, se kterou se po návratu ze zajetí po válce oženil. Svojí českou manželku zavrhl, jelikož ho zradila a stejně po válce zahynula za nevyjasněných okolností, pravděpodobně šlo o sebevraždu ze strachu před odplatou kvůli kolaboraci.

Manželé Bryksovi se po konci války přestěhovali do Československa. Josef sice už nemohl létat (během zajetí kvůli bití při výslechu přišel o podstatnou část sluchu), ale začal učit na leteckém učilišti v Olomouci. Idyla netrvala dlouho a i když se rodině dařilo dobře – Josefovi a Trudie se narodila dcera Sonia – komunistický puč v únoru roku 1948 zničil všechno. Manželku a dceru se Josefu Bryksovi podařilo dostat do Británie včas, sám už tolik štěstí neměl. Byl obviněn z přípravy útěku na západ a ve vykonstruovaném, procesu odsouzen na 10 let vězení. V roce 1950 mu byl připsán podíl na přípravě vzpoury na Borech a dostal dvacet let navíc.

Ani ve vězení se nehodlal přizpůsobit nové rudé době a jeho pověstná vznětlivá povaha mu přinášela problémy. V roce 1955 přestal vzdorovat, protože chtěl peníze, které vydělal při těžké práci v jáchymovském dole, posílat rodině do Británie a starému otci. Zjistil ale, že jeho blízcí peníze nedostávají a vrátil se tedy k odporu proti věznitelům. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, bachaři mu nedávali potřebné léky na srdce, takže v noci z 11. na 12. srpna roku 1957 zemřel na infarkt. Prý mu puklo srdce takovým způsobem, že lékař nic podobného neviděl…

Josef Bryks dostal mnoho vyznamenání, za zmínku stojí zejména Řád britského impéria. Po revoluci v roce 1989 byl postupně rehabilitován a povyšován a manželka Trudie dostala po mnoha desetiletích peníze, které pro rodinu vydělal v jáchymovském dole.

Život Josefa Brykse byl jedno velké a smutné dobrodružství. Rozhodně je hodný obdivu a pozornosti. Pokud se chcete dozvědět víc, doporučuji knihu Trudie Bryksové Naděje a beznaděje, audioknihu Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse autorů Navary a Kasáčka nebo televizní dokument Muž, který přecenil českou duši aneb Útěky Josefa Brykse: