„Ze zkušenosti nemůže mít zkušenost ten, kdo nemá zkušenost s vlastní zkušeností. Bez kontaktu s vlastní zkušeností člověk totiž nemůže zkušenosti rozumět, byť by o zkušenosti přečetl stovky knih.“

To jsou slova z poslední zveřejněné práce Ivana M. Havla Zápisky introspektora, přičemž introspekce je způsob získávání informací z perspektivy vlastní osoby a introspektor je zase podle autora člověk, který se o to pokouší sám na sobě.

Ivan M. Havel

Cituji tuto úvahu Ivana Havla, bratra Václava Havla, proto, aby bylo zřejmé, o jakého myslitele šlo, co ho zajímalo, jak přemýšlel a jak byl hnán touhou pochopit, kdo je a v jakém světě žije.

Byl to taky právě on, kdo vymyslel pro Václava Havla název umělého jazyka jedné nejmenované organizace ve hře Vyrozumění, která měla premiéru v roce 1965. Ten jazyk nazval ptydepe a měl v prostředí děje hry zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti. Ptydepe bylo vyvinuto ryze vědecky, tak, aby eliminovalo dvojznačnosti a možné omyly z přeslechnutí stejně nebo podobně znějících slov. Podle hry se každé slovo ptydepe od těch ostatních musí lišit minimálně o 60 procent a tak dále.

K těmto úvahám se dostal Ivan Havel díky tomu, že po mnoha překážkách kvůli takzvanému buržoaznímu původu nakonec vystudoval v Praze na ČVUT obor automatizace a počítače. Doktorát získal ve Spojených státech na univerzitě v Berkeley, kam mohl odjet díky uvolnění kolem roku 1968.

V 80. letech organizoval neoficiální filozofické bytové semináře, vydával samizdatovou literaturu a v době, kdy byl Václav Havel ve vězení, se podílel na vydávání edice Expedice, kde vyšel v půli 80. let i Dálkový výslech, můj rozhovor s Václavem Havlem.

Kromě čistě filozofických knih vydal Ivan Havel i tři knihy rozhovorů se spisovatelem Michalem Ajvazem Snování, rok dopisů o snech, Sinbádův dům a Pokoje u moře. Sny a mikrosny ho velice zajímaly, protože pomocí nich se snažil přiblížit přesněji ke svému já: testoval v nich možnosti myšlení. Proto měl rád citát z Franze Kafky: „Neumím Tobě a nikomu vysvětlit, jak to ve mně vypadá. Jak bych pak uměl vysvětlit, proč to tam tak vypadá, to neumím vysvětlit ani sobě.“

V roce 1989 se Ivan Havel podílel na založení Občanského fóra a brzy na to začal přednášet na Karlově univerzitě o přirozeném a umělém myšlení, pracoval v Centru pro teoretická studia při Karlově univerzitě a Akademii věd a byl šéfredaktorem časopisu Vesmír.

Ale hlavně měl rád lidi, byl laskavý, mírný a jednou ročně zval své přátele do Mramorového sálu Lucerny a každou středu do salonku v Lucerně, kde se diskutovalo nejen o filozofii.

Kromě toho se angažoval ve správních radách různých občanských organizací, jako je Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Nadace Občanského fóra, Libri prohibiti a podobně.

Ivan M. Havel zemřel na rodinné farmě Košík 25. dubna 2021 ve věku 82 let.

Autor je publicista

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus