24.11.2020 | Svátek má Emílie


OSOBA BLÍZKÁ: Občanská sebeobrana proti dopravákům

20.2.2013

Překročili jste rychlost a vyfotil vás u toho automatický radar? Nebo jste zaparkovali, kde nemáte, a pak na autě našli botičku či za stěračem lístek? Nechytili vás při tom policajti osobně? V obou těchto případech jste až do 19. ledna jako majitelé auta předvolaní k projednání přestupku mohli policajtům říct: "Odvolávám se na své zákonné právo nevypovídat a dále nemám, co bych k věci uvedl." Tím jste míč elegantně kopli na jejich stranu hřiště. Od této chvíle totiž museli policajti složitě dokazovat, kdo vlastně auto řídil nebo s ním parkoval. Dostanete pokutu vy, nebo nějaká neznámá osoba, které jste auto půjčili? Ať si to policajti dohledají sami.

Novináři, kteří milují zkratky, to často označovali jako "výmluvu na osobu blízkou". Nesmysl – jakápak výmluva? Šlo ovyužití základního ústavního práva odepřít výpověď v případě, že by tím člověk způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo někomu ze svých příbuzných. Tohle právo má v západní společnosti tradici už od středověku. Všeobecně je totiž považováno za zrůdné, abyste byli nuceni bonzovat sami sebe, svou manželku, rodiče, děti a další členy rodiny. Dočetli jste se v novinách, že od 19.ledna je ‚osoba blízká‘ zrušena? Tak to psal nějaký můj kolega – blb. Musela by se totiž zrušit ústava, což se, pokud vím, nestalo. Ve skutečnosti jen došlo k tomu, že stát naše základní právo zpoplatnil. V parlamentu to protlačil poslanec Věcí veřejných Stanislav Huml (dnes ČSSD), mimochodem pěkný ptáček. Na řidiče má spadeno od doby, kdy byl před listopadem 1989 esenbákem (respektive ředitelem středočeských dopraváků). A taky byl komunista, samozřejmě. Takže se nedivme, že dnes tak rád totalitně ohýbá zákony…

Humla k tomu vede starost o prachy. Obce si totiž za drahé peníze nakoupily radary a botičky, s jejichž pomocí si na řidičích chtěly mastit kapsu. Pokuty se pro obce staly svéráznou formou ‚mýta‘ nebo ‚daně‘ za to, že si na jejich území dovolujeme jezdit autem. Jenže řidiči se naučili výše popsaným způsobem využívat svoje práva. Zopakujme to – ne zneužívat je a vymlouvat se na ně! Pokud po vás totiž někdo chce pokutu, musí dokázat, že jste přestupek skutečně spáchal vy. Je to asi stejné, jako kdyby vás policie obvinila, že jste ubodal Tomáše Kluse. Když se neprokáže, že jste nesnášel jeho písně, že jste byl na místě činu a že otisky na noži jsou vaše, soud vás prostě neodsoudí.

"Zrušit osobu blízkou je mou prioritou," prohlásil několikrát veřejně Huml. To by tak hrálo, aby řidiči chtěli po policajtech důkazy, že řídili právě oni! Je to asi stejné, jako kdyby Humla napadlo, že soudní řízení je zbytečně složité, a Klusovu vrahovi zakázal obhajobu. "V silničním zákoně je od 19. ledna nově zakotvena odpovědnost provozovatele vozidla," vysvětluje dopravní expert Petr Bakeš, který se zabývá spory řidičů s policií (www.stop-pokutam.cz). Úřady už tedy nebudou zjišťovat, kdo řídil. Majiteli auta přijde za přestupek nabídka pokuty 2500 Kč bez ztráty bodů. Pokud ji zaplatí nebo pokud práskne řidiče, má klid. Když ale odmítne vypovídat, dostane pokutu 10 000 Kč. Přečtete si to ještě jednou – ústavní právo nebonzovat vám samozřejmě nikdo nebere, "to bysme neměli tu demogracii, že, soudruzi". Po Humlově zásahu ale za využití svého ústavního práva zaplatíte.

Majitel auta má od 19. ledna povinnost zajistit, aby s autem nebyly porušovány dopravní předpisy. Což je právní ivěcný nesmysl – objektivně to ohlídat prostě nemůžete, a to ani v případě, že byste seděli na sedadle spolujezdce. Je to stejná pitomost, jako kdyby po vás stát chtěl, abyste zajistili, že se ve vašem bytě nestane znásilnění nebo že vaším nožem někdo někoho neprobodne. Nebo si představte, že kamarádovi půjčíte snowboard, na kterém pak na sjezdovce někoho ‚sestřelí‘. Řekne vám snad policajt: "Kamarád byl sice opilý namol a řítil se po kopci stovkou, ale prkno je tvoje, takže viníkem srážky jsi ty!" Neřekne – byl by za vola.

Na první pohled je vidět, že v celé věci vůbec nejde o zvýšení bezpečnosti jízdy. Jinak by totiž všude nebyly ‚fotopasti‘, ale u silnic by stáli policajti, měřili (což je v pořádku!) a rovnou zastavovali auta. Pak by neměli problém dokázat, kdo řídí. Jenže to by museli své líné zadky zvednout z kancelářských židlí. Státu nejde o potrestání skutečných viníků porušování předpisů. Státu jde jen a pouze o prachy, respektive o to, aby obce s minimálním úsilím policajtů vybraly co nejvíc pokut. "Nová právní úprava vůbec nemotivuje orgány státní moci, aby skutečně korektně učinily vše pro zjištění pachatele přestupku," shrnuje Petr Bakeš. "Jako rukojmí si prostě vezmou majitele auta!" Chtít vnutit občanovi nesplnitelnou povinnost je protiústavní. Právníci si proto už teď brousí zuby, že Humlův legislativní zmetek rozsekají u ústavního soudu. Než se jim to ale podaří, mám jako majitel auta několik možností občanské sebeobrany:

1. osoba vzdálená: "Moje auto řídil Semenoma Nasaku z Tokia, případně Hulmiho Ukolen z Helsinek…" (Ale osobně bych volil hodnověrnější jméno, abych nebyl nařčen z klamání úřadů!). Dopraváci ať si ho dohledají a přísně potrestají.

2. řetězení: Řeknu, že jsem auto půjčil Frantovi, ten řekne, že ho pak půjčil Jirkovi, který ho půjčil Karlovi…

3. tvrzení proti tvrzení: Řeknu, že jsem auto půjčil Frantovi, a ten to popře. Ať policajti dokážou, kdo z nás má pravdu.

4. osoba blízká II.: Řeknu, že jsem auto půjčil Frantovi, který s odkazem na své ústavní právo odmítne vypovídat. Franta už majitelkou auta není, takže pokutu za ‚nespolupráci‘ dostat nemůže.

5. osoba mrtvá: Zjistím si, kdo těsně po spáchání přestupku umřel, a řeknu, že auto řídil on. Ať ho policajti honí v nebi.

Ve všech těchto případech jsem pachatele přestupku formálně oznámil a už nemůžu za to, že ho úřady nenašly. Pokuta 10 000 Kč by na mě proto dopadnout neměla. Upozorňuju ale, že není jisté, jestli to bude fungovat. S novelou zákona a s přístupem úřadů totiž zatím nejsou zkušenosti. Někteří dopravní experti varují, že když se řidič nenajde, úřady z pohodlnosti napaří pokutu majiteli auta. Což ale otevírá prostor pro soudní spor s konečným odvoláním k ústavnímu soudu.

Vymyslel jsem ještě jeden způsob občanské sebeobrany. Stát se nás snaží vydírat a okrádat tím, že nás pod hrozbou pokuty nutí udávat sebe samé a své blízké. Vraťme mu to jeho vlastními zbraněmi – udávejme policajty. ‚Muži zákona‘ si často myslí, že pro ně ten zákon neplatí. Porušují dopravní předpisy, jezdí na červenou, parkují tam, kde nemají. Choďte po ulicích s otevřenýma očima, na pachatele v uniformě volejte jejich kolegy a požadujte jejich pokutování. Buďte důslední a nenechte se odradit! Každý policista, který je svědkem porušení zákona, je ze zákona povinen zasáhnout. Čísla přivolaných policajtů si proto zapisujte. Pokud své kolegy pokutovat odmítnou, oznamujte je Generální inspekci bezpečnostních sborů (www.gibs.cz) s tím, že se dopouštějí zneužití pravomoci veřejného činitele. Dopravní přestupky policajtů dokumentujte a fotky mi posílejte na mail ivan.brezina@seznam.cz. A pamatujte – fotit veřejného činitele při výkonu služby je vaše občanské právo dané zákonem a policajt vám to nesmí zakazovat! Jak taková občanská sebeobrana v praxi vypadá?

1. HLÍDAL SLOUPEK

V sobotu 12. ledna jsem si s dětmi vyšel na procházku na Petřín. Na horním konci ulice Vlašská jsme spatřili vůz policie ČR SPZ 9A5 6841. Parkoval ve veřejném parku za zákazem vjezdu a neměl zapnuto výstražné zařízení, jak mu v případě porušení předpisů ukládá zákon 361/2000 Sb. paragraf 41 odstavec1. Následoval tento rozhovor:

Policajt: "Proč si mě fotíte?!"

Brezina: "Dokumentuji váš dopravní přestupek, policisto se služebním číslem 303329."

Policajt: "Nefoťte mě!"

Brezina: "Nechtít můžete, ale v tuto chvíli jste veřejný činitel při výkonu služby, takže váš souhlas k vašemu focení nepotřebuju. Můžu se zeptat, proč nemáte zapnuté výstražné zařízení, jak vám ukládá paragraf 41 silničního zákona?" (Policajt mlčí…)

Brezina: "A můžu se zeptat, proč tu vůbec stojíte?"

Policajt: "Nařídilo mi to naše vedení. Támhle u vjezdu do parku totiž nejde zvednout takovej ten sloupek, aby sem nemohly jezdit auta…"

Brezina: "Chcete mi snad říct, že policajt ve služebním autě hlídá nefunkční sloupek?! To si děláte srandu?"

Policajt: "Jo, přesně tak. Hlídám tu ten sloupek, co nejde zvednout. A protože si mě fotíte, budu vás legitimovat. Ukažte mi občanku!"

Brezina: "Neukážu. K perlustraci občana musí mít policista zákonný důvod, který teď nemáte. Kdybyste po mně občanku nezákonně vymáhal, dopustil byste se zneužití pravomoci veřejného činitele a stěžoval bych si na vás Generální inspekci ozbrojených sborů."

Policajt: "Vy jste nějakej chytrej…" (Zavírá se v autě.)

2. PARKOVAL NA CHODNÍKU

S dětmi jsme pokračovali v procházce. Následně jsem si před místním oddělením Policie ČR Vlašská 3 všiml policejního auta SPZ 8A6 2649, které parkovalo na chodníku. Ani toto auto nemělo v rozporu s par.41 zapnuto výstražné zařízení. Přestupek jsem zdokumentoval a pak jsem zazvonil na služebnu a policajta se služebním číslem 315332 požádal, aby auto nechal odtáhnout. "To nemůžu," povídá. "Kolega si někam odskočil a já nevím, kam šel…"

Protože policajt odmítal splnit svou povinnost, zavolal jsem hlídku dopravní policie, aby zajistila odtažení auta nebo nasazení botičky a pokutování pachatele.

Autor je redaktor měsíčníku Maxim








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.