To jsou slova Evy Holubové v roli soudružky učitelky ve filmu Pelíšky. Mne ale tato slova napadla při sledování TV přenosu z hezkého zahajovacího koncertu k předsednictví ČR Evropské unii z pražského Rudolfina. Tam totiž po odeznění české hymny zahrál orchestr závěrečnou část Beethovenovy 9. symfonie-Ode an die Freude, Ódu na radost. A všichni přítomní posluchači včetně představitelů naší země stáli v pozoru. Ne že by to nebyla radostná melodie, ale tato hudba se lépe poslouchá třeba 4. června při každoročním zakončení festivalu Pražské jaro, kde se při ní úplně obyčejně sedí. A ne že by to bylo poprvé, kdy při této poslední části 9. symfonie lidé stojí v pozoru.

Óda na radost je prý evropskou hymnou. Nevím, jak k tomu Beethoven přišel, mně by se třeba líbilo Largo z jiné 9. symfonie-Novosvětské. To je ale příliš nostalgické. Tak proč ne třeba některý ze Slovanských tanců. Tak tedy od roku 1972 prý byla Óda hymnou, v roce 1985 přijata Radou Evropy. Později byla zařazena spolu s ostatními symboly do chystané Evropské ústavy. Ústavu se ale nepodařilo ratifikovat a byla nahrazena Lisabonskou smlouvou, která žádné symboly neobsahuje. 16 států sice tyto „symboly“ uznává, ale ČR mezi nimi není. Proč tedy píši o nešvaru? Abychom si mezi sebou rozuměli, měli bychom věci nazývat pravými jmény. A aby si rozumělo 450 mil. lidí, mělo by jejich představitelům sakramentsky záležet na tom, aby ta jména byla opravdu pravá a s jednoznačným významem.

Že se nešvar rozmáhá je vidět i na dalším „symbolu“ EU-na její „vlajce“. Tuto modrou látku s 12 hvězdami 25.10.1955 schválilo Parlamentní shromáždění a 8.12.1955 přijala Rada Evropa jako symbol Evropského hospodářského společenství. Poprvé byla vyvěšena 13.12.1955 (tuším) v Paříži. Symbolem Evropského společenství se stala 26.5.1986. Evropské společenství bylo nahrazeno Maastrichtskou smlouvou. Stala se z něj Evropská unie a ta vlajku přijala také. V později přijaté platné Lisabonské smlouvě už ale není tato vlajka jako symbol EU deklarována. A tak se stalo, že EU vlastně žádnou vlajku nemá. Jak již zmíněno, když si to některé státy uvědomily, prohlásily, že ji také jako symbol uznávají. ČR nikoli. Protože ale je tato „vlajka“ zavěšena na všech vládních budovách a dokonce i na Pražském hradě, měli bychom mít jasno. Pořádek totiž dělá přátele. Zatím ale těch 12 hvězd (čtěte Bibli, v ní to všechno je) zůstává symbolem Panny Marie, protože v Knize Zjevení je psáno: „Žena oděná sluncem s měsícem pod nohama s korunou 12 hvězd kolem hlavy“.

Že dalším nešvarem je zaměňování názvu kontinentu Evropa za uskupení států EU, to bych se už po několikáté opakovala. Toto vše se může jevit jako zbytečné hnidopišství, protože člověk má být velkorysý. Ale velkorysost a nepřesnost, či dokonce protiprávnost není totéž, zvláště když se jedná o 450 mil. lidí. A také proto, že se ten nešvar nenazývat věci pravými jmény opravdu rozmáhá.

Sousloví boj proti dezinformacím je prostě cenzura

Speciální vojenská operace to je prostě válka

Strana se socializujícím programem je strana socialistická a nikoli krajně pravicová

A v poslední době hodně prezentované uskupení pod názvem Starostové nejsou všichni starostové. Těmi starosty jsou představitelé 6250 obcí, nikoli 2500 členů tohoto hnutí s velkým S. Že jsou Starostové dokonce součástí vlády je trochu protimluv, vláda přece není obec. Ale od začátku: kdysi, v době, kdy bylo velmi nerovnoměrně rozděleno rozpočtové určení daní (RUD) mezi malé a velké obce, tehdy se představitelé těch malých nazlobili a založili lobbystické skupinu za spravedlivé určení daní. Název hnutí? Starostové. Lobbování bylo úspěšné, RUD bylo pozměněno. Tehdy se Starostové měli vrátit na své radnice a stát se zase těmi normálními starosty, kteří se starají o své obce (od toho starostové) a kteří by se podle svého přesvědčení stali členy programově profilovaných politických stran. Nestalo se. Politická scéna byla „obohacena“ o další hnutí bez zřetelného programu.

Nenazývat věcí pravými jmény je prostě nešvar. Óda na radost není hymnou EU, modrá látka s hvězdami není vlajkou EU, Evropa není EU, cenzura je cenzura, válka je válka, socialismus není pravice a Starostové nejsou starostové.

Ve všem je důležité, aby slova měla svůj skutečný význam. Jenom tak si mohou lidé porozumět. Jenom tak není řeč pouhým mlácením prázdné slámy.