Ve své filosofické stati Mráz přichází z druhé strany se Jiří Weigl opět vyznává ze své celoživotní romantické náklonnosti k Východu. Již jako mladík studoval orientalistiku, čili vědu o Východu, a pak spočinul na léta v náručí tehdy vládnoucí strany spolupracují s východními osvoboditeli. Jeho milovaná arabská kultura měla mnoho společného s jeho milovanou sovětskou kulturou, a dodnes zůstal této filosofii věren.

Ve své výzvě nás autor prosí abychom necivěli hloupě směrem k Západu, ale abychom začala konečně přemýšlet, podobně jako on celý život přemýšlel v lůně Komunistické strany nebo svého Institutu VK. Jasně pochopíme, že spasení nepřijde z demokratického Západu, který se rozpadá, ale z opačné strany. Weigl je samozřejmě dialektik (možná i dislektik?), a tak svoji mladistvou lásku k radikálnímu komunismu a nenávist k demokratickému Západu nyní vyměňuje za nenávist k Západu, protože Západ je prý dnes radikálně levicový – Východ zůstává bez poskvrny.

Autor ve své sofistikované úvaze naznačuje, že Západ se stává levicově-revolučním, zatímco Východ se stává demokratickým. V komplexní situaci, které rozumí jen absolventi komunistických seminářů a komunistické filosofické fakulty, se Weigl jako orientalista zorientoval a zůstává věren stejné světové straně. Americké události připomínají údajně čínskou kulturní revoluci, ale autorovi se přesto nelíbí; asi proto, že míra amerického násilí, jak autor poznamenává, není zatím srovnatelná s tehdejším čínským násilím. Autor má pravdu, že Američané jsou s několika mrtvými černochy žabaři, vždyť komunistická Čína zabila ke stovce miliónů lidí.

Ale Weigl se hlavně bojí „postupné likvidace svobody slova a svobody vědeckého bádání“; svobodu, kterou mu poskytovala KSČ a IVK by mohl v černochy ovládané Americe ztratit, zatímco Číně jeho slova a ani jeho vědecké bádání určitě vadit nebude. Jestliže bude současný vývoj ve světě pokračovat stejným směrem, bude moci arabista Weigl zůstat věren své celoživotní lásce – násilným kulturám a prostým argumentům. Bude moci dále pracovat na svém díle, které rozvíjel s takovými filosofy jakými byli například Miroslav Šlouf a Viktor Kožený (zde a zde).

http://www.hegaion.cz