Co musí udělat člověk, aby se dnes stal extremistou? Nemusí dělat vůbec nic. Dokud chodí stejně jako ostatní normálně po nohou, nikomu na něm nepřipadá není nic divného.

Jenže když se ale kolem všichni lidi postaví na hlavu, začne být člověk chodící po nohou nějaký divný. Jako když všechny labutě až na jednu zčernají, stane se výstřední zrovna jen ta jediná labuť, která neudělá vůbec nic.

Podobné je to i v soudobé politice. Díváte se na svět podle zásad, ve kterých jste byli vychováni a které jste se učili na škole? Pak jste byli až dosud po celý život nudní a splývali jste s davem. Ale když v posledních letech přišel uragán pokrokářských ulítlostí, a vy si dál budete vést svou, dostanete se na okraj. Nebo dokonce za okraj. Přestanete patřit do „slušné společnosti“. Budou si vás držet od těla a v aktivistických médiích budete líčeni jako podivíni, kazisvěti a snad i potenciální teroristé.

Ano, je kolem nás pár veřejně působících lidí (i v politice), kteří nedělají nic jiného, než že hájí staré dobré ctnosti, které byly uznávány ještě před dvaceti lety jako opora. Jenže nedělat žádné ideové kotrmelce a stát si za svým, to už dnes vyžaduje kus občanské odvahy.

Nenaskakujete na všechny módní výstřelky, na explozi sexuálních bizarností, na boj s podnebím, ať to stojí, co to stojí, na podporu umělé masové imigrace z civilizačně nekompatibilních prostředí nebo dokonce považujete suverenitu svého státu za oporu svobody jednotlivce? Pak zasloužíte zavřít někam do karantény.

Chodíte každý den někam do práce? Někam, kde se produkuje něco užitečného? Stavíte se cestou z práce z práce na dvě piva a na zahrádce si dáte dvě cigarety? Přijdete pak domů ke své rodině, společně povečeříte a kouknete se na nějakou obyčejnou zábavu v televizi? Sednete o víkendu do benzínového auta a uděláte si rodinný výlet? Pak jste dnes pravicovými extremisty.

Zato žít z grantů, přilepovat se k vozovce, strkat si paví péra do zadku a jít polonazí exhibovat na náměstí, opovrhovat rodinou, mateřstvím a rodičovstvím, navrhovat zákaz svobody slova pro zpátečníky, na jevišti divadla si vytahovat z vagíny státní vlajku, polévat červenou barvou obrazy v galeriích a výlohy řeznictví, demonstrovat své světáčkovství a neznat svůj kraj, s nasliněným prstem chytat každou nejnovější vylomeninu, to jsou dnes atributy náležitosti k hlavnímu proudu společenského dění.

Splašit se s dobou, to dnes znamená být společensky přijatelný. Skepticky odolávat všeobecnému blbnutí, to je cesta k vyloučení. Chvíli zaváháte, nechytnete včas nový vítr, a je z vás extremista. Snadno a rychle.

psáno pro Zobrazeno.com