Slavný americký režisér a scénárista Woody Allen, kdysi poměrně trefně glosoval – věci, které jsou zadarmo, za moc nestojí a lidé si jich neváží.

Ústavní stížnosti v České republice nejsou zatíženy žádným poplatkem. Takže jsou lidově řečeno zadarmo. Nikoliv, že by náš soud soudů byl tak velkorysý, ale bezplatnost jasně stanoví příslušný zákon.

Pro zajímavost - když jsem se ptal deseti spoluobčanů – neprávníků, tak jenom jeden z nich správně tipoval, že zmíněný, zcela specifický prostředek k ochraně základních práv a svobod, je zdarma.

Jak tušíte, vyskytují se hlasy, že by měly být ústavní stížnosti také zpoplatněny. Ideovým vodítkem, zde tolik ani není výše citované allenovské přísloví,
ale katastrofální stav našich veřejných financí. Ze kterých je logicky převážně placena i naše justice. Jednoduše každá koruna by tu byla dobrá.

Neoddiskutovatelnou pravdou také je, že ústavní stížnosti byly a jsou v Česku nadužívány. Pro ilustraci, náš Ústavní soud obdržel od doby svého vzniku více než osmdesát tisíc podání. Naprostou majoritu z nich tvořily individuální ústavní stížnosti. Jejich počet se v posledních letech zpravidla pohybuje okolo čtyř tisíc ročně. Když si představíme, že každou z nich nutno kvalifikovaně vyřídit, že ji nemožno jen tak hodit do koše po vzoru herce Ladislava Smoljaka ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, se slovy: …pište nám ty objednávky, zde vlastně stížnosti, pořádně.

Dalším faktem je, že jako důvodné Ústavní soud každoročně vyhodnocuje méně než pět procent podání. Samozřejmě každý rok je číslo trochu jiné. Avšak úspěšnosti dvaceti procent podání, které se vykazuje u kasačních stížností
u Nejvyššího správního soudu (NSS), zdaleka se u ÚS opravdu nedosahuje. Tím se samozřejmě nechce říct, že by ústavní soudci byli méně odborně zdatní, ale
je to důsledek systému, kdy k ÚS zákonitě chodí již několikrát „přesetá“ agenda.

Laskavý čtenář nebo čtenářka nyní čeká, že autor bude plédovat za zamýšlené zpoplatnění ústavních stížností. Naopak, chce se tímto stručně vyjádřit pro zachování jejich bezplatnosti.

Velkým mantinelem, zde je, že stěžovatel musí být vždy povinně zastoupen advokátem. Což je zákonitě spojeno s náklady, advokáti nikde na světě nepracují zadarmo. Obrazně řečeno – pokud někoho od podání konstituční stížnosti neodradí desetitisícové náklady za advokáty, neodradí ho většinou ani zamýšlené tisíce korun za ústavně-soudní poplatek.

A nyní to hlavní: Právní stát, politika, veřejná správa i justice byly a jsou hodně
o signálech. Ostatně premiér Petr Fiala nějaké neustále vysílá. Takže kdyby náš stát poprvé od roku 1993 zpoplatnil citované stížnosti, tak by vyslal opravdu negativní signál, že chce spodním deseti milionům ztížit přístup ke spravedlnosti.

Tím nijak nepopíráme, že se na ÚS často podávají kauzy, které tam nemají reálně, co dělat, bez sebemenší šance na úspěch.

Sečteno - spravedlnost byla a je nákladná, smiřme se s tím!