K příhodě došlo v čínském městě Čcheng-tu na mezinárodních univerzitních závodech v lehké atletice. Běžela se stovka žen – doufám, že se tomu tak odborně říká. Konal se závod na sto metrů a soupeřily ženy, jak řečeno., delegované různými státy. Videozáznam obletěl svět. Už na začátku, když ženy kráčely k blokům a zaklekávaly do nich, jedna z nich byla nápadná svou rozšafnou, takřka tetkovskou chůzí. Šla jakoby se s košíkem ubírala na trh s úmyslem nakoupit vejce a tvaroh. Pak startér vystřelil, sportovkyně vyrazily a s nimi též tato teta. Klusala stejně rozvážně jak k blokům přicházela. Z komentáře vyplývalo, že dorazila k cíli deset vteřin za poslední, které doběhly před ní.

Je úplně jedno, kterou zemi reprezentovala. Mám pro ni pochopení. Běžela asi tak, jako bych na lehkoatletických závodech běžel stovku já. Pravda, je to jedna z mnoha věcí, které jsou téměř vyloučené. Když jsem na ni hleděl, vzpomněl jsem si, jak jsem před mnoha a mnoha lety byl coby branec na jakémsi vojenském přezkumu fyzické zdatnosti a měl jsem na hrazdě dělat shyb. To se musíte pověsit za hrazdu a přitáhnout se k ní, abyste se jí dotkli bradou. Ne že bych to nedokázal, my to ve škole cvičili na záchodě na rámu dveří do kabinek. Prostě jsem nechtěl. A ten instruktor stál vedle mě a ječel na mě:

„Dáš to. Musíš to dát. Je to v tobě. Dokážeš to!‟

Já visel a visel a odpadl jsem, až když se instruktor znechuceně odvrátil. Asi jako ta dobrá žena běžela a běžela, než oběhla k dávno přetržené cílové pásce.

Jasně, nejde o sám její výkon jako o to, jak se tam dostala. Někdo v její zemi ji poslal do reprezentace, možná strejda, možná kdoví co, musel to být někdo vybavený pravomocí sestavit reprezentační tým pro univerziádu v městě Čcheng-tu – mimochodem, já tam byl, v tom Čcheng-tu, a proti němu je Praha tichá víska pod Petřínem. Takže je z toho rozčilení, v té vzdálené zemi, a divení všude jinde.

Na případu mě zajímají dvě věci, jedna málo, druhá víc. Ta málo: že ta dobračka neřekla strejdovi nebo kdoví komu, hele, neblbni, já fakt nejsem sprintér, vždyť si ze mě budou dělat psinu! Což tak skutečně dopadlo.

Co mě zajímá víc: šlo o vzácný případ, kdy je naprostá nekompetence vidět. Je natočená na video. Prostě vidíte, že se někdo dostal na pozici na kterou absolutně nemá, díky strejdovi nebo někomu.

Jenže to je naprosto běžný jev, že se někdo dostane na pozici, na kterou nemá, díky strejdovi nebo častěji díky partaji. Jenomže se to nedá nafilmovat, jako nafilmovali tu nešťastnici. Kolikrát se stalo, že třeba někdo totálně vyhořel jako ministr a poslali ho dělat velvyslance. Určitě nadělal ostudy fůru. Na videu to vidět není, takže se nemůžeme smát. Plakat je dovoleno.