Už dost dlouhou dobu čtu různé nepříliš dobré zprávy o potížích místních obyvatel s lázeňskými hosty arabského původu ve městě Teplicích a přiznám se, že jsem tomu zprvu nevěnoval žádnou větší pozornost.

Jenže ouha, zmíněný úkaz se začal podezřele opakovat. Přišly zprávy, že v Piešťanech se náhle děje něco podobného. Je to sice Slovensko, řeknete si, ale pak si uvědomíte, že Čechy, Morava a Slovensko jsou stále kulturně i historicky něco jako spojené nádoby. Problémy s muslimskými „hosty“ jsou u sousedů stejné jako u nás. Tito turisté, či návštěvníci, ve své většině ignorují naše vžitá pravidla chování na veřejnosti, nechávají po sobě odpadky v lázeňských parcích i na ulicích, jsou arogantní, panovační, a chovají se k domácím lidem, jako by to bylo jejich služebnictvo. Žena je u nich podřadné stvoření. Navíc se ani v nejmenším nesnaží krotit své primitivní hygienické návyky a někteří z nich dokonce vykonávají svou potřebu na veřejných prostranstvích. Pěkné kulturní obohacení našeho života.

Korunu všemu nasadil článek dvou českých výletníků o jejich zastávce v Lázních Bělohrad v Podkrkonoší. Jejich dojmy se příliš nelišily od popisu situace v Teplicích či Piešťanech, nové snad bylo jen jejich překvapení, že už máme takové „hosty“ i v tomto malebném a poměrně odlehlém kraji. Tohle je už příliš, řekl jsem si, a protože jezdím na chalupu, která je od Lázní Bělohrad vzdálená jen několik málo kilometrů, požádal jsem jednoho místního kamaráda, aby mi ověřil pravdivost textu, který atmosféru v lázních popisoval. Za dva dny mi nevesele řekl, že je to všechno pravda. A navíc, že se o tom lázeňský personál bojí s kýmkoli bavit. Tohle nám ještě scházelo, pomyslel jsem si. Co asi museli ti nešťastníci svým zaměstnavatelům slíbit nebo podepsat, aby nepřišli o svou práci?

A pak jsem si začal dávat střípky té mozaiky dohromady. Zprávy o ubytovávání muslimských „uprchlíků“ v západočeských příhraničních penzionech vlastněných německými majiteli. Oficiální média mlčí. Zpráva o tom, jak si v obci nedaleko německých hranic mladí Arabové za hlasitého zvuku reprodukovaných písní velebících Alláha nacvičují střelbu z kalašnikovů. Zpráva, která nebyla po dotazech na odpovědných místech ani potvrzena, ale také ani vyvrácena. Opět neprůstřelná bariéra vyhýbavého mlčení. A konečně úvodník reportéra Václava Janouše v MF Dnes z 31. října „U Teplic vznikají čistě arabské vesnice“ a následující článek téhož autora „S Araby za humny“. O co jde? Bohatí Kuvajťané nakoupili v obci Modlany a blízkém Kvítkově dohromady téměř 12 hektarů polí, na kterých má vyrůst až 250 domů. Cituji z úvodníku: „Lidé založili spolek Periferní vidění a proti skupování pozemků Araby už roky bojují. Sepsali petici, napsali hejtmanovi, odvolávali se na krajský úřad, psali na ministerstva. Marně.“ Pěkný obrázek státní správy, která má v demokratickém zřízení sloužit svým občanům. A výsledek? Prvních deset domů se už staví. Zodpovědný je stavební úřad Teplice. Jeden obyvatel Kvítkova, který se staveništěm sousedí, reportérovi řekl: „Máme obavy. Jejich svět a jejich kultura je úplně jiná, než naše. Z Teplic máme dost zkušeností, jak nerespektují naše pravidla.“

K mé téměř každodenní rutině patří rychlé prolistování novin. Tu a tam mi něco utkví v paměti, aniž bych si okamžitě vybavoval všechny souvislosti. Před několika dny padl můj zrak v článku, jehož autora ani titul si už nepamatuji, na větu zmiňující nový bruselský návrh „Kvóty na 1000 způsobů“. Ve čtvrtečních LN z 3. listopadu jsem si se zájmem prošel výběr tweetů presidentova tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka uveřejněný pod titulem „Vzkazy hradního mluvčího nejen pražské kavárně“. Tweet ze dne 27. 7. zní doslova: „Premiér Sobotka a jeho tým začíná metodou „jezinky“ naplňovat bruselské kvóty na migranty.“ A náhle do sebe souvislosti zapadají. Další kamínky do mozaiky.

Ze všeho, co jsem se snažil popsat, je vidět úporná snaha zvětšit na našem území menšinu vyznávající islám do takového počtu, aby si mohla klást stále větší a větší politické požadavky. Budou chtít uzákonit své zvyky a pravidla, která nás, původně jejich hostitele, budou stále více a více omezovat, až skončíme jako nerovnoprávní občané podřadné kategorie. Přesně podle jejich „kolonizačních“ pravidel, o kterých jsme už také alespoň jednou hovořili.

I když u nás naštěstí dosud nevznikla divoká ghetta a „no go“ zóny jako v mnoha západoevropských zemích, jedná se v zásadě o stejnou taktiku. Tentokrát financovanou kuvajtskými a saúdskými petrodolary. Cílem není nic menšího než likvidace naší demokracie a nastolení jejich středověkého nábožensko-politického systému zvaného šaría, který jsme už také nejednou popsali a rozebrali. Islamizátoři si u nás zvolili, zřejmě po opakujících se nesouhlasných výsledcích průzkumů veřejného mínění, tichou a plíživou cestu. A navíc pracují tzv. salámovou metodou. Muslimové se k nám dostávají pod různými záminkami pokud možno nepozorovaně a v nevelkých počtech. Zato však s požehnáním některých našich odpovědných míst a hlavně nepřetržitě. Vytvoření uzavřených islámských komunit tak zůstává jen otázkou času. Proto se ptám: A tohle všechno si podle některých našich a také některých evropských politiků máme skutečně nechat líbit?