Václav Klaus se ve dvou svých nedávných televizních interview jednoznačně vyjádřil k vlně imigrantů putujících Evropou. Označil je, nikoli se zdůrazněním, verbis expressis jako hordy. Je nejspíš prvním z vysokých politiků této země (ne-li EU), který se takto bez obalu k problému vyjádřil. A je to tak dobře.

Znovu a znovu je třeba opakovat, že současná masa imigrantů valící se Evropou není nic jiného než jiná forma přírodní katastrofy. Živly jsou nahrazeny lidmi a je to proces nekontrolovaný. Náruč mu otvírají jak špičky EU a lidé kolem Angely Merkelové, tak lidé, kteří dělají rovnítko mezi těmito masami a povinností pomáhat potřebným. Bohužel, ty je třeba nazývat otevřeně pomatenci. Prezident správně říká, že není právo na to usadit se, kde si vzpomenu. Existuje sice ze Všeobecné charty lidských práv vyplývají právo na volný pohyb, ale je tu velké ale: musí se tak dít v souladu s právem té které země. V našem případě s mixem práva EU a práv jednotlivých členských států, upravujících právo na mezinárodní ochranu a azylové právo.

Kdy to konečně pochopí třeba Magda Vašáryová, která nedávno poskytla při novinovém interview nečekaný vhled do svého světa neuvěřitelné naivity? Projevem malosti není varování před imigrační vlnou kohokoli, kdo si vzpomene vstoupit na území EU, a odmítání této katastrofy. Obava z toho, jaký je vývoj imigrační vlny, je naopak projevem pudu sebezáchovy a zdravého rozumu. Proto i zakončení projevu prezidenta Zemana není „úletem“ a projevem xenofobie. Je to naopak to nejlepší, co ve svém projevu uvedl. Ten jinak sám o sobě nestál za moc.

S velkou pozorností sledujme kroky naší vlády a všemi dostupnými prostředky mírného pokroku v mezích zákona po ní vyžadujme, aby laskavě brala na vědomí postoj občanů. Jejich většina si nepřeje takový vývoj, jaký je nyní v Rakousku, Německu či ve Skandinávii. Ve Skandinávii se sice šlape mohutně na brzdu, omezuje se vstup, začíná se s vracením, Angela Merklová naopak odmítá jakoukoli horní hranici (die Obergrenze) a vědomě tak koná v rozporu s odmítavým postojem již téměř poloviny populace. A teď trochu čísel ze statistik LKA (Zemský kriminální úřad) v Drážďanech za r. 2015 k 17. 12. 2015:

- do Saska přišlo cirka 47 000 imigrantů, tj. zhruba 1,3 % populace této spolkové země

- toto malé procento spáchalo téměř třetinu všech deliktů spáchaných v Sasku (čítaje v to přestupky), tedy 10 397 deliktů

- z toho necelá polovina jsou krádeže v obchodech

- 18 % tvoří černí pasažéři ve vlacích, S-Bahnech a jiných veřejných dopravních prostředcích

- 10 % jsou jiné majetkové delikty (zejména krádeže a vloupání)

- 11 % ublížení na zdraví

- 5 % pak drogové delikty.

To jsou výmluvná čísla o „efektivitě“ nově přišedších, od kterých si špičky SRN slibují vylepšení demografického vývoje německé populace (Theo Sarazzin se musí smát, pokud mu je do smíchu). K tomu malá perlička: z 1803 Tunisanů jich již v r. 2015 spáchalo 1121 v nějaké formě trestní delikt (celých 70 %). BKA (Spolkový kriminální úřad) pak již jen otevřeně uvádí, že největším problémem jsou Tunisané a další imigranti ze zemí severní Afriky, ať jsou, odkud jsou. Navíc se kvůli přetížené německé policii upevňuje pozice organizovaného zločinu a noví příchozí se velmi rychle zapojují do sítí kriminálního systému a začínají zvyšovat svůj podíl a roli, když v této skupině dominují nejvíce Turci a osoby z Blízkého východu (a dále Litevci, abychom byli spravedliví). Lidé v Sasku to vnímají a dávají to stále častěji a s větší odvahou najevo - a dnes již tvoří většinu.

Co vyplývá z čísel nám demograficky i geograficky blízkého, poměrně malého Saska: že ti, kteří chtějí azyl, nemají zájem o respektování pravidel v nové zemi. Žádá-li kdo o azyl a přitom je pachatelem deliktů, pak od počátku dává najevo svůj poměr v „nové vlasti“. Dále z toho vyplývá, že bude-li premiér Sobotka dále snít o přijímání kvót, čeká nás totéž. Bez výjimky.

Mějme to na mysli a nebojme se to dávat najevo. Chtějme a požadujme řádné azylové procedury, provedené důsledně a obezřetně. Vyžadujme procedury dbající na bezpečnostní zájmy této země a nebojme se dát najevo obavy. Jde o životy mladých lidí této země, našich dětí a vnoučat. Chtějme od politiků vládnoucích této zemi, aby nepodlehli tlaku těch, kterým buď nevadí, nebo se jim dokonce líbí, že se postupně ničí malebná tvář Evropy, nejhezčího kontinentu. A totéž se může stát naší zemi. O nic menšího tu nejde.