Již za mého dětství v osmdesátých letech minulého století se říkal vtip – Máte doma televizi? Ne? Tak na co nadáváte?

Zaměříme se nyní na tu naši Českou - veřejnoprávní. Dějí se tu změny.

Novým generálním ředitelem České televize byl nečekaně zvolen Jan Souček, který porazil favorizovaného, dle některých nesesaditelného, dlouholetého ředitele Petra Dvořáka. Dodejme sarkasticky, že J. Souček vyhrál i přes svůj handicap, že doposud vedl brněnské (!) televizní studio. Jak říká klasik, televizi dělíme na dobrou, špatnou a tu brněnskou.

Chtějme po novém řediteli televizi slušnou, rozumnou, férovou a hospodárnou!

Dále pak vypadá to, že brzy budeme muset platit televizní koncesionářské poplatky nejen za vlastnictví televizního a rozhlasového přijímače, ale i mobilního telefonu. Navrhuje to vláda, která chce prý takto zalátat mega-díry v rozpočtu Kavčích hor.

Princip - díváš se, nedíváš se, zaplatíš, tedy bude brzy rozšířen z televizorů i na telefony. Takže reálně vlastně na všechny zdejší Čechy, Slezany, Romy, Ukrajince a Moravany.

Na druhou stranu k navýšení vlastního poplatku se zatím nikdo z politiků a političek nemá. I když předmětný poplatek nebyl měněn více než patnáct let. A inflace, zde udělala své dílo finanční zkázy.

Ekonomové spočetli, že reálná hodnota televizního poplatku tak dnes není sto třicet pět, ale pouhopouhých osmdesát šest korun. Pro pět ran do pokladnice , za to dnes nejsou ani dvě plzeňská piva v brněnské nebo dokonce pražské restauraci.

Nicméně zdá se mi, že pro jednotlivé koruny stromy nevidíme celý korunový les.

K jádru věci. Řadím se mezi principiální odpůrce zmíněných poplatků. Tedy mezi rozumné zastánce levnějšího a efektivnějšího modelu, aby veřejnoprávní TV (a rovněž rozhlas) byli placeni přímo z našich daní! A nikoliv tedy za pomoci speciálního, procesně nákladného, koncesionářského poplatku. Tak jak k tomu například již v roce 2010 přistoupilo sousední Polsko anebo nedávno bratrské Slovensko a řada dalších demokratických zemí.

Mladším čtenářům a čtenářkám připomeňme, že i moudrý český zákonodárce před lety neúspěšně projednával návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků z dílny tehdejšího brněnského senátora a nynějšího kastelána populárního valtického zámku Richarda Svobody. A aby se Česká televize a Český rozhlas platili bezprostředně ze státního rozpočtu.

Dlouhodobě mne mrzí argumentace různých „respektujících“ zastánců televizních poplatků, kteří neustále mravokárně namítají, že zrušením by prý by došlo k výraznému zásahu do takzvané nezávislosti ČT.

Ohrožení veřejnoprávní nepodrobenosti se ale netřeba obávat. Je snad relevantně atakována nezávislost soudů, policie, státních zastupitelství, veřejného ochránce práv či veřejných vysokých škol, tím že jsou tyto významné instituce financovány bezprostředně ze státního rozpočtu? Proč bychom pak nezavedli zvláštní poplatek na správu soudů, ombudsmana či na činnost armády nebo zpravodajských služeb?

Čím je televize tak výjimečná, že si zaslouží zvláštní a velice drahý systém financování? Dodejme, že náklady na vybírání peněz rozhlasových a televizních poplatků jsou například ve srovnání s náklady na správu daní až trojnásobně vyšší.

Zkrácená verze byla publikována 12. 6. v MFD