Koncesionářské poplatky jsou dlouhodobé a zajímavé téma. Které má hodně barev a argumentačních rovin.

Jedním z argumentů pro zvýšení poplatků za Českou televizi (nebo i Český rozhlas) je, pakliže finančně posílíme ČT, tak tím prý nepřímo přimějeme soukromé televize (popř. rádia) zvedat kvalitu jejich programu. A vyděláme na tom údajně všichni, i ti kteří „Českou“ vůbec nesledují. To zní opravdu vznešeně.

Myšlenka jistě interesantní, nicméně zcela opomíjí fakt, pakliže chceme zvedat jakost pořadů, tak to stojí prostě peníze.

Příkladem – kdo chce lepší seriály a filmy, tak si musí holt připlatit. Stranou ponechme nyní diskuzi, že co je lepší-horší televizní pořad je opravdu hodně subjektivní. Docentce z pražské filozofické fakulty se pravděpodobně líbí něco jiného než farmáři z Olšan nebo osmdesátileté seniorce (bývalé prodavačce)
z Pardubic.

Totéž žádáme-li kvalitnější zpravodajství či sportovní přenosy, tak potřebujeme více profesionálů, cesťáků, techniky – a to vše logicky stojí peníze.

Žádná hvězda ani hvězdička Vám zprávy zdarma nepřečte ani nezahraje v seriálu, zdarma nepracují ani kvalitnější dramaturgové, kostymérky, osvětlovači a desítky dalších televizních profesí, to platí všude na světě, takže i v naší české televizní kotlině.

Zásadní věc- jak by soukromé televizní stanice mohly docílit lepší kvality pořadové skladby, a hlavně kde by na ni vzaly dlouhodobě peníze?

Řešení - musely by zvednout cenu reklamy na nich vysílané. Je to jejich hlavní zdroj příjmu. A co by pak logicky následovalo, inzerenti by zvednutou cenu reklamy, museli zákonitě promítnout do ceny svých výrobků a služeb.

Tedy by je bez zbytečného sentimentu propsali do cen jogurtů, notebooků, sekaček na trávu, střešních oken či automobilů. I zde platí okřídlené Friedmanovské - No such thing as a free lunch (není obědů zdarma).

Obyčejný občan – divák by tak finančně „dostal po pomyslné papuli de facto dvakrát“. Za prvé by musel platit zvýšené koncesionářské poplatky, a dále pak by hradil zvednuté ceny za tovar a služby, který se inzeruje na soukromých televizních a rozhlasových stanicích. Od čokolád, limonád a těstovin po zájezdy k moři.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a to platí i zde.

(publikováno v modifikované podobě , v deníku Právo)