Představte si, že by pekař prodával bledé a nechutné rohlíky, ba co víc – vlastně by to ani rohlíky nebyly. Pomatený pekař by tak jenom nazval odbyté, nesolené a nedopečené slejšky. Předpokládáte asi, že by je takovému podvodníkovi hodili zákazníci na hlavu a kolegové by s ním nechtěli mít nic společného. A co kdyby to bylo úplně naopak? Nejen, že by nebyl takový ničema vypráskán z cechu pekařského, on by ještě dostal cenu za nejlepší rohlíčky roku!

Pravda, porotci je ani neochutnali, věří totiž pekařovi, který je sám vychvaluje. V našem českém Kocourkově se to skutečně stalo. Nešlo ale o pekaře, ale novináře. A místo nepoživatelných rohlíčků si dosaďte zfušované televizní reportáže.

Novinářskou cenu 2010 udělovanou Nadací Open Society Fund Praha získali redaktoři České televize za tři reportáže o kauze Diag Human. Podle mého přesvědčení by ale zasloužili spíše anticenu, třeba Popletové roku. Připomínám, že v téměř 20 let se táhnoucí kauze Diag Human jde o 9 miliard korun, o které mohou zcela zbytečně přijít daňoví poplatníci. Až v posledních několika letech je stát zastupován konečně profesionálně a chytře. To zřejmě poněkud znervóznilo firmu, která si peníze nárokuje. Rozjela tudíž mediální kampaň, která diskredituje nové rozhodce arbitrážního soudu i zástupce státu.

Tři dlouhé reportáže redaktorů České televize omílají stále dokola totéž a jednoznačně straní Diag Human. Zástupcům a fandům této firmy poskytují několikanásobně větší prostor než zástupcům státu. Například z dvouhodinového rozhovoru s právním poradcem ministerstva zdravotnictví Tomášem Sokolem použili tak tři věty. Čechošvýcarovi Josefu Šťávovi, majiteli Diag Human, přitom veřejnoprávní novináři pro jistotu nepoložili ani jednu nepříjemnou otázku, jenom si štáb udělal výlet do Švýcarska, aby jim hodný pan majitel potvrdil, co už stejně věděli. Jeho advokát Jan Kalvoda na kameru jenom přitvrzoval muziku, jeho výroky byly předkládány jako výňatky ze svaté knihy, o které se nepochybuje. Přitom by se daly snadno rozporovat i vyvrátit. Lehkost, s jakou to pánové Šťáva a Kalvoda skouleli s naivními redaktory ČT, jednou vejde do učebnic žurnalistiky. Na rozhodce arbitrážního tribunálu ovšem odvážní hoši vzali jiný metr. Pronásledovali je s mikrofonem a kamerou jako zločince, i když jim muselo být známo, že ze zákona tito mají uloženu povinnost mlčenlivosti. Sami báječní investigativci z Kavčích hor vlastně nezjistili nic, co by za řeč stálo.

Základní informaci, bez níž by reportáže byly zcela jalové, jim musel podstrčit Jan Urban, renomovaný publicista s jednou drobnou vadou na kráse, že je totiž na výplatní pásce Josefa Šťávy. Více na tak malém prostoru vysvětlit nelze, všechny zájemce o detaily proto odkazuji na web České televize, kde si mohou prohlédnout ony skvosty moderní české televizní žurnalistiky, současně si však dovolím doporučit i kritický rozbor těchto reportáži, dokonce s podrobným komentářem scénáře, a to na mém webu www.anikorunu.cz. Ostatně je celý věnován kauze Diag Human.

Ale zpátky k Novinářské ceně 2010. Porotci její udělení Reportérům ČT zdůvodnili mj. takto: „Tato série reportáží ušetřila českému státu více než 3 miliardy korun – nejen tím dokazuje sílu investigativní žurnalistiky.“ Toto zdůvodnění je nesmyslné. Reportáže neušetřily českému státu ani korunu, tedy ani více než 3 miliardy korun, jak se redaktorům ČT podařilo namluvit nejen divákům, ale i slovutným porotcům novinářské ceny. Nemohly je ušetřit, je to právně nemožné. Stát totiž vede spor pouze s Diag Human. Pokud někdo požaduje po státu miliardy korun – pak je to jenom Diag Human a Josef Šťáva. Pokud pan Šťáva má s někým nevyřízené účty a ten někdo (jeho bývalý právník Oršula) se přes offshorové firmy dožaduje svého údajného podílu – pak je to problém Diag Human. Stát zastává stanovisko, že Diag Human už nemá získat ani korunu, z toho také plyne, že ani korunu nemůže získat nikdo jiný. Není možné uspokojit „věřitele“ a samotou firmu Diag nikoliv. Z nuly pro Diag bude zase jenom nula pro kohokoliv jiného.

A tak se veřejně ptám: porotců, představitelů Nadace Open Society Fund Praha, ostatních novinářů: Je správné udělit cenu na základě nepravdivých skutečností? Je lež přijatelnou metodou novinářské práce jenom proto, že se hodí k honu na „zlé“ státní úředníky a politiky? A pak by mě také zajímalo, zda má být cílem investigativní žurnalistiky zasahovat do „děje“. Může se totiž stát, jako se v případě Diag Human zřejmě i stalo, že v něm novináři nadělají větší paseku, než kdyby si zachovali profesionální odstup. Jestliže namísto domněle ušetřených 3 miliard reportéři naopak zkomplikovali situaci státu ve sporu a zvýšili šance Diag Human na zisk 9 miliard korun – kdo to zaplatí? Reportéři ze svého? Česká televize? Virus bohorovnosti se šíří… Reportéři ČT zajistili hodobóžové píár firmě Diag Human za peníze koncesionářů veřejnoprávní televize. Nadace Open Society Fund tuto nehoráznost posvětila svou novinářskou cenou. Jak známo, na Kavčích horách chybí jakákoliv zpětná vazba. Nemyslím zvnějšku, ale zevnitř. Zřejmě se tam nenajde jediný zkušený novinář, který by nezralým jelimanům poradil, jak se dělá skutečná investigativní reportáž, co je to vyváženost a jak nenaletět manipulaci protřelého byznysmena. Virus bohorovnosti, která nepotřebuje zrcadlo, ale napadl další oběť. Snažil jsem se jí varovat. Obrátil jsem se na Open Society Fund, zdvořile mě poslali do háje. Nákazy si nejsou vědomi. Bude se tedy šířit dál.

LN, 16.5.2011

Autor je nezávislý publicista