Každá změna komunikace ve veřejném prostoru způsobila záhy i změnu politiky. Johannes Gutenberg vynálezem knihtisku sebral monopol církevní kazatelně, rozhlas vytvořil masovou demokracii a televize umožnila vítězství Johna F. Kennedyho nad Richardem Nixonem.

Obraz zvítězil nad slovem, jak později ukázaly průzkumy. Kdyby neexistovala televize a duel by probíhal jen v rozhlase, vyhrál by Nixon. Proto se musíme ptát: Jakou změnu, nebo dokonce obrat přinesl internet?

Odpověď zní: Masové politické diskuse se přesunuly z novin, rozhlasu a televize na weby a sociální sítě, kde se nedodržují žádná pravidla. Tam si může každý napsat cokoliv. V důsledku to znamená, že nabývá na významu to, čemu sociologové říkají charismatická legitimita, to jest schopnost upoutat něčím výjimečným, co ostatní nemají.

Místo tyranie aktuality a manipulace s fakty, kde se pracovalo ještě s nějakým, i když malým odstupem, dnes jsou všichni online a vyžaduje se okamžitý názor, čas se scvrknul. Vzbuzuje se dojem, že všichni všechno vědí, že na všechno mají názor a nikomu se nic neodpustí. Nejdůležitější je konflikt, jak vidíme i u nás třeba na výrocích Pirátů a ODS: jedni nazývají druhé podvodníky a druzí mluví o Pirátech jako o svazácích, i když se respektují a měli by spolu po volbách koalovat.

Obsah je vyplněn jen vynucenými konflikty, kde se zúčastnění přebíjejí stále vyššími urážkami nebo obviněními, a tím se politické diskuse přiblížily úrovni bulváru a z politiků se staly celebrity. Potvrzuje to i prezident, který raději dává rozhovory bulvárnímu Blesku než České televizi a Českému rozhlasu.

V online světě jsme neustále na síti, ztrácíme koncentraci a odstup, který byl vždy důležitý k tomu, aby si člověk mohl udělat vlastní názor. Místo toho v nekonečné přehršli sdělení, ve kterých se většina lidí nemá čas a neumí orientovat, se přikláníme často jen k tomu, co podporuje náš názor – to společnost rozděluje místo toho, aby ji vzájemná komunikace sjednocovala, jak kdysi napsal Émile Durkheim. Ten definoval morálku jako potřebu sociální soudržnosti. A s rozdělenou veřejností se pak snadno manipuluje, to ovšem některým politikům vždy vyhovuje. Místo racionálních argumentů jim stačí, když přilévají olej do ohně.

A tady se již dotýkáme jednoho ze základních znaků hypermoderní společnosti, který znamená opravdový obrat: internetová komunikace zrušila ve veřejném prostoru snadnou schopnost rozlišování mezi tím, co je legitimní a nelegitimní nebo vědecky správné a vadné řešení.

Tím se otevírá velký prostor pro hlupáky, kteří způsobují s rozkoší škody jiným, aniž by z toho měli sami užitek. Za této situace morálku vytvářejí představitelé masové zábavy, mezi které se zařadili i politici – to ale nepředstavuje žádnou výhodu ani pro ně. V dnešním mediálním provozu stačí jeden nešikovný výrok politika a jeho dlouholetá profesionální kariéra se zhroutí.