Komemorace se česky řekne připomínání a podle sociologů každé připomínání událostí při důkladnějším pohledu vypovídá více o společenství, které tak činí, než o připomínaných událostech. V tomto textu se proto pokusím připomenutím krize České televize ze zlomu let 2000 a 2001 a současné situace kolem ČT, upozornit na to, co tyto krize vypovídají o nás.

Připomeňme si nejprve, o co šlo před dvaceti lety. Tehdy vzbouření redaktoři se odmítli podřídit vedení, které po odvolání generálního ředitele a jmenování Jiřího Hodače angažovalo jako ředitelku zpravodajství Janu Bobošíkovou, která před tím působila jako poradkyně v kanceláři Václava Klause z ODS. Tak vzniklo kromě profesionálního zpravodajství ČT od 24. prosince do 9. února 2001 ještě druhé, improvizované zpravodajství, kterému se říkalo Bobovize. Před budovou zpravodajství ČT v Praze na Kavčích horách se denně mohutně protestovalo a na stranu vzbouřenců se přiklonily obě parlamentní komory. Petiční výbor České televize – věc veřejná ve svém prohlášení uvedl: „Při volbě či spíše jmenování poslední Rady ČT na jaře 2000 došlo k porušení zákona o ČT. Současná Rada ČT vznikla tak, že do ní poslaly své zástupce politické strany dle výsledků voleb v roce 1998 a ve shodě s opoziční smlouvou ČSSD a ODS. „ Dne 3. ledna 2001 se konala na Václavském náměstí na podporu vzpoury demonstrace za účasti více než 100 tisíce lidí. Senát v téže době přijal usnesení, v němž konstatoval, že za současnou situaci nese odpovědnost Rada ČT, vyzval Hodače k rezignaci a Sněmovnu k odvolání rady ČT, k čemuž posléze došlo.

V květnu 2021 půjde o to, aby po obměně dalších čtyř míst v Radě ČT měli převahu tvrdí kritici zpravodajství ČT z řad ANO, SPD a komunistů. Na to ukazuje i rozhodnutí Sněmovního volebního výboru, který z 56 uchazečů vybral do užšího kola 12 lidí, přednost dostali tvrdí kritici. Mezi nimi je i Daniel Váňa, bývalý mediální expert ANO, který vytkl ČT, že zpravodajství je nevyvážené v neprospěch SPD. Ač Váňa svůj závěr opřel o chybnou interpretaci dvou grafů, ve výroční správě Rady ČT tato výtka zůstala, i když většina radních byla proti. A to se vše děje za situace, kdy se poslanci nedobrali k projednání čtyř výročních zpráv za roky 2018 a 2019. Pokud by Sněmovna odmítla dva takové dokumenty po sobě, mohla by být Rada ČT odvolána. V opačném případě síla rady ČT se zvýší a tlaky na odvolání ředitele budou větší.

Závěr, který vypovídá o stavu naší společnosti, je tedy zřejmý: Ani po třiceti letech se všichni naši politici nesmířili s tím, že demokratické státy jsou postaveny na dělbě moci, kam patří moc ústavodárná, moc výkonná, moc soudní a i moc mediální, jejíž páteří jsou právě nezávislá veřejnoprávní média. A obě krize mají navíc stejnou hlavní hybatelku Janu Bobošíkovou, kterou tentokrát jen zastupuje v Radě ČT její spolupracovnice Hana Lipovská. A i jako před dvaceti lety se situací v ČT zabývala ve středu Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která vyzvala ministra kultury, aby prosadil respektování vládního prohlášení o garanci nezávislosti médií. V usnesení pak vyzvala Sněmovnu, aby dovolbu radních odložila do doby vyjasnění legitimity některých navrhujících organizací. Z toho je zřejmé, pokud nezměníme způsob volby radních, podobné krize se mohou opakovat.