V polovině srpna Rada České televize udělila generálnímu řediteli této veřejnoprávní instituce Jiřímu Janečkovi odměnu za rok 2007 ve výši půl milionu korun. A rovnou mu nadělila dalších 339 tisíc korun za letošní první pololetí. Minulý týden rada schválila výroční zprávu České televize za loňský rok. Česká televize se pochlubila, že na koncesionářských poplatcích vybrala více než pět miliard korun.

Zatajená informace Jednu podstatnou informaci však Jiří Janeček Radě České televize zatajil: České televizi hrozí, že bude muset zaplatit státu miliardu kvůli daňovým nesrovnalostem. Dle informací týdeníku EURO bude muset uhradit půlmiliardový daňový nedoplatek na dani z příjmu, a navíc zřejmě i penále ve stejné výši. Právě probíhající kontrola finančního úřadu totiž odhalila, že Česká televize neplatila daň z příjmu z inkasovaných koncesionářských poplatků.

Skutečnost, že v České televizi probíhá kontrola, potvrdil i její mluvčí Ladislav Šticha. Její výsledky a hrozbu miliardové platby však odmítl komentovat. „Česká televize nepovažuje za vhodné právě probíhající daňovou kontrolu jakkoli komentovat. Jde o neukončené daňové řízení a jeho výsledek není dosud znám,“ uvedl Šticha. A dodal: „Česká televize si není vědoma žádného pochybení, její účetnictví podléhá každoročnímu účetnímu auditu.“

Vyvedení koncesionářských poplatků Když generální ředitel Jiří Janeček se svým bývalým finančním ředitelem Františkem Lambertem hledali cesty, jak vylepšit hospodaření České televize, pokusili se i o určitou daňovou optimalizaci, která se však nyní spíše jeví jako daňový únik.

Za loňský rok byl hospodářský výsledek České televize čistá nula. Její rozpočet byl vyrovnaný, náklady se účetně rovnaly jejím výnosům. Ve výroční zprávě je o výnosech uvedeno: „Výnosy České televize dosáhly v roce 2007 předběžně 6,1537 miliard korun. Z příjmů z televizních poplatků bylo zapojeno ke krytí nákladů na hlavní činnost 4,2422 miliard korun.“

Dle výroční zprávy tedy Česká televize použila 4,2 miliardy korun z koncesionářských poplatků. Dle její vlastní zprávy však za rok 2007 vybrala od koncesionářů více než pět miliard korun. Kam se podělo zbývajících osm set milionů? Odpověď leží ve Fondu televizních poplatků, o němž však výroční zpráva taktně mlčí.

Vyhýbavá odpověď Česká televize totiž vybírané peníze od vlastníků televizí ukládá na zvláštní účet, nijak je nedaní a do hospodaření je pouští až v okamžiku, kdy proti nim má nějaké náklady. Protože se této veřejnoprávní instituci podařilo nejen zlepšit výběr těchto poplatků, ale i prosadit do zákona jeho zvýšení (mezi lety 2007 a 2008 o patnáct korun na 135 korun měsíčně), ve Fondu televizních poplatků se jí hromadí hotovost. Na tom by nebylo nic špatného, naopak. Jen kdyby tyto peníze Česká televize zdanila.

Reálně tedy za loňský rok měla Česká televize vykázat hrubý zisk osm set milionů korun a ten také zdanit.

Na otázku, proč Česká televize neplatila daň z příjmu z koncesionářský poplatků, její mluvčí Ladislav Šticha neodpověděl. Místo toho týdeníku EURO napsal: „Je dost možné, že byl dotaz formulován nepřesně a spíše vás jen prostě zajímá, jak je možné, že Česká televize po ztrátových letech 2000 až 2005 tak dobře hospodaří, a přitom dokázala rozjet další dva plnohodnotné programy (ČT24 a ČT4). Základní pilíře tohoto úspěchu jsou každoroční růst produktivity práce (za čtyři roky o sto procent), zlepšený (nediskriminační) výběr televizních poplatků a zvýšení vlastní podnikatelské aktivity.“

Nezbývá než Ladislava Štichu ubezpečit, že nás „prostě jen zajímalo“, proč Česká televize neplatila daň z příjmu z vybraných koncesionářských poplatků.

Konečná stanice, vystupovat Je evidentní, že odpovědnost za toto vyhýbání se placení daně z příjmu nese nejen Česká televize, ale i její auditor a případně také daňový poradce, který jí toto schéma poradil. Těžko lze totiž uvěřit tomu, že toto schéma vymyslel Jiří Janeček s Františkem Lambertem a že si jej nenechali posvětit od nějakých daňových poradců.

Hospodaření České televize auditovala v letech 2005 a 2006, které nyní finanční úřad rovněž kontroluje, společnost Nörr Stiefenhofer Lutz CZ Consulting. Dle publikovaných zpráv byl audit vždy „bez výhrad“. Jak je možné, že auditor schválil televizi vyvedení významné části příjmů do zvláštního fondu a jejich nedanění? Ředitel firmy Nörr Stiefenhofer Lutz CZ Consulting Jaroslav Melzer na žádost o objasnění této otázky nereagoval.

Jiří Janeček, který je generálním ředitelem České televize již pět let a přečkal již několik situací, jež hrozily jeho odvoláním, nyní sedí na natolik horkém křesle, že tentokrát to ve zdraví sotva přestojí. Vážný problém však zjevně nehrozí jen jemu. Rovněž auditoři a daňoví poradci České televize by měli sbalit svůj krám, pokud bude miliardový daňový doplatek opravdu vyměřen a potvrzen.

Když se křeslo třáslo

Jiří Janeček přečkal ve funkci generálního ředitele České televize již několik skandálů, které jej mohly stát křeslo. Dosud nejvážnějším byl skandál týkající se bývalého vrchního ředitele České televize Františka Lamberta, který byl Janečkovou pravou rukou. Po 3,5 letech Lambertova ředitelování vyšlo najevo, že je ve funkci v rozporu s lustračním zákonem, neboť byl příslušníkem Lidových milicí.

Kauza Lambert však rozhodně nebyla jedinou. Nešťastnou ruku měl Janeček i při volbě ředitele brněnského studia České televize. Za pět let se dle člena Rady České televize Jiřího Voráče vystřídalo na tomto postu pět ředitelů. Ten poslední, Karel Burian, přitom musel dříve kvůli „vážným profesionálním pochybením“ opustit místo vedoucího redakce zpravodajství brněnského studia. A nyní může být jeho ředitelem.

Za podezřelých okolností byla prodána práva na seriál Třicet případů majora Zemana. Televize je prodala firmě Český film Praga, přestože nabídla méně než její konkurenti. Tento prodej kritizovala i ředitelka obchodního oddělení České televize Vlasta Štrbíková, kterou Janeček následně odvolal.

Stále živý je potom případ s neoprávněným vymáháním koncesionářských poplatků – k zaplacení údajně dlužných poplatků byly vyzvány i firmy, které prokazatelně mezi neplatiče poplatků nepatří. K tomu je třeba ještě přidat i nemorální vymáhání koncesionářských poplatků a pokut za jejich neplacení od subjektů, které televizní přístroj evidentně používají k jinému účelu než ke sledování televizních programů.

Euro 36/2008