MÉDIA: Co je a co není důležité?
Během minulého týdne se stalo několik událostí, které jsou skutečně důležité a budou mít zásadní dopad na další život celé ČR. Je zajímavé, že o těchto věcech česká média téměř úplně mlčí. Je to normální? Určitě nikoliv. Co jsou ty podstatné události posledního týdne?
Podle MFD a následně velké části českých médií je hlavní událostí tohoto týdne tzv. causa Drobil a následně vyvolané přestřelky na české politické scéně. Podle mne ale toto hlavní událostí tohoto týdne prostě a jednoduše není. Nejdůležitější událostí je zcela jistě schválení státního rozpočtu pro rok 2011. Další důležitou událostí jsou výsledky summitu Evropské rady a schválení evropského rozpočtu pro rok 2011. O těchto věcech se ale v českých médiích nedozví čtenář téměř nic. Většinu mediálního prostoru zabrala causa Drobil a o téměř ničem jiném se nedozvíte téměř nic.
Smysl pro proporce důležitosti událostí a objektivní hodnocení jejich dopadu se v médiích zcela vytrácí a místo toho jsme svědky vyplňování veřejné diskuse náhražkovými tématy, které jsou navíc založeny na velmi pochybných základech. Toto je dle mého soudu zcela nepřijatelné a je nutné proti tomu protestovat, protože se tak zcela vytrácí veřejné povědomí o tom, co je a co není ve veřejné diskusi důležité.
Aby bylo jasno, tak nemám nic proti svobodě slova a ani proti tomu, aby média tzv. tepala zlořády a odhalovala lumpárny. I to se ale musí dít korektně a na základě seriozních důkazů a nemůže to nahrazovat a vytlačovat jiná důležitá témata. Čeho jsme ale svědky? Úplného opaku. Veřejný prostor je dominantně obsazen tématem, které ani řadový občan a konec konců ani politik nemůže nijak rozsoudit a ani ovlivnit a ani si na něj není schopen udělat vlastní názor.
V MFD byly zveřejněny odposlechy rozhovorů dvou státních úředníků a následně rezignoval ministr životního prostředí. Opozice se tématu chytla a vyvolala hlasování o důvěře vládě a koaliční strany na sebe začaly útočit a jedna dokonce vyzvala premiéra, aby se urychleně vrátil z Evropské rady z Bruselu domů. Je to normální? Určitě nikoliv. Velmi to připomíná scénář tzv. sarajevského atentátu.
Opět se zde rozehrává hra na padoucha a strůjce korupce a celému národu je vtloukána do hlavy myšlenka, že jsme jeden z nejzkorumpovanějších států na zeměkouli. Rád bych zde jasně a nedvojsmyslně řekl, že to NENÍ PRAVDA. Korupce postihuje všechny státy na světě a my v tom nejsme žádnou výjimkou. Řekl bych dokonce, že jsme nyní v této "disciplíně" na evropském "standardu". Není pravda, jak tvrdí řada novinářů, že "toto by se na Západě stát nemohlo" nebo, že "za toto by ministr okamžitě odstoupil". Mohu všechny ubezpečit, že takové causy se na Západě dějí zcela běžně a že náš ministr okamžitě odstoupil na rozdíl od mnoha jiných kolegů na Západě, kteří čelí podobným nebo daleko horším obviněním a neodstupují.
Zkrátka nenechme si vnutit, že jsme nejzkorumpovanější stát světa. Nenechme si vnutit, že pravdu o veřejném životě odhalíme prostřednictvím odposlechů. Věřme už konečně normálním zákonným procedurám. Věřme už konečně na presumpci neviny a nechme konat ty, kteří ze zákona konat mají. Ti, kdož mají jakékoliv informace o korupci včetně novinářů nechť s nimi nehrají své obchodní a politické hry, ale okamžitě je předají tam kam patří t.j. na policii nebo na státní zastupitelství. A začněme už konečně rozlišovat mezi tím, co je a co není důležité.
Autor je historik a politik, poslanec Evropského parlamentu za ODS
Převzato z Fajmon.blog.idnes.cz se souhlasem autora
