Téměř šest desetiletí jsem se mylně domníval, že jsem trvale žijícím obyvatelem Lipenska, teď mám ale díky příspěvku Jana Zieglera „ZVŮLE: Samozvaní aktivisté v Praze a na Lipně škodí“ z 2. 6. 2022 konečně jasno: jsem chatař, ekologický aktivista, alarmista a patrně i „bolševik…“

Kdyby nebylo v textu tolik nepravd a osočení, nestálo by za to zabývat se jím. Škoda že autor se jako na informační zdroj spolehl pouze na Budějckou drbnu, která už ve svém názvu naznačuje, jakou hodnotu mají informace v ní nabízené, a zjevně se nenamáhal navštívit ani webové stránky spolku, který tak horlivě kritizuje (www.lipenskoprozivot.cz), tím méně promluvit s lidmi na Lipensku reálně žijícími.

Kdyby to učinil, dozvěděl by se, že Lipensko pro život není spolkem chatařů, kteří něco nařizují. Petici podpořili svým podpisem kromě oněch zmiňovaných chatařů také stovky trvale žijících obyvatel, kteří se s jejími body ztotožňují, a další tisíce turistů, kteří se obávají, že na Lipensko už brzy nebudou mít proč jezdit, protože to, co zde dosud nacházeli (volná krajina, příroda, čistá voda), se rychle vytrácí.

Není pravda, že všechny chaty na Lipensku vznikly „za bolševika.“ Ano, postavilo se jich tehdy hodně, ale jejich výstavba s koncem roku 1989 rozhodně neskončila, jak mnozí místní doufali. Pokud tedy starostové lipenských obcí, většinou zastávající své funkce nepřetržitě od 90. let 20. století, obviňují chataře ze znečišťování vody, měli by zároveň říci, že jsou to právě oni, kteří ve svých katastrech nové chaty přímo na břehu jezera po desítky let povolují, a v některých případech je dokonce sami kupují či stavějí zbrusu nové za účelem rekreačního pronájmu. Druhým paradoxem je, že tvrzení o znečišťování jezera fosforem unikajícím z nevyvážených jímek chat, jejichž kontrolování je mimochodem v kompetenci obcí, se nezakládá na žádných tvrdých datech, pouze na dojmech: podle odborníků dlouhodobě monitorujících kvalitu vody v jezeře neexistuje žádná relevantní studie, která by vliv chatové zástavby potvrzovala či vyvracela. Naopak nárůst znečištění sinicemi nápadně koreluje se vznikem velkoplošných rekreačních rezortů na zelené louce, v podstatě nových sídelních útvarů, které jsou v oblasti relativně novým jevem. Každoroční sezónní nárůst sinic je ovšem naprostou realitou, a věřte, že o tom více vědí ti, kteří sledují jezerní hladinu každý den, než příležitostní návštěvníci či obyvatelé Budějovic.

Souhlasím plně s autorem, že základním nástrojem regulace nové zástavby jsou územní plány obcí. Jejich vznik a úpravy ovšem popisuje poněkud idealisticky. V praxi to vypadá tak, že investor nakoupí pozemky, zpravidla zemědělskou půdu a pokud možno co nejblíže břehu, a posléze vyvíjí tlak na zastupitele obce, aby při nejbližší aktualizaci územního plánu jejich pozemky překlasifikovali na zastavitelná území, čímž je mnohonásobně zhodnotí. A poté začne vyhrožovat, že pokud na nich nebude moci postavit vše, co uzná za vhodné, bude se s obcí soudit o zmařené investice a náhradu škody na majetku, jehož cenu mu obec sama pomohla navýšit. Veřejnost sice má právo zúčastnit se projednávání územního plánu, ale jedná se o natolik složitý dokument i proces schvalování, že se v něm běžný občan, a nezřídka i běžný zastupitel, neorientuje. Navíc pokud občan nesleduje pravidelně úřední desku ve své obci, mnohdy se o projednávání územního plánu ani nedozví. Pokud jde o posouzení vlivu nové zástavby na životní prostředí a posudky EIA, zkuste se zeptat příslušných úředníků, kdy naposledy byl nějaký projekt zastaven či omezen v důsledku nepříznivého posudku. Já to zkusil - nevzpomenou si. Připomíná to tak situaci, kdy by za 30 let policisté při silniční kontrole nezachytili ani jednoho opilého řidiče – logicky z toho plyne, že v této zemi se před jízdou nepije! Nebo že by nefungoval testovací přístroj?

A nakonec poznámka k nezákonnosti počínání spolku: Právo na petici je zakotveno v Zákoně o právu petičním č. 85/1990 Sb. Jde tedy o součást legislativy této země, a pokud je na jeho využití něco „bolševického,“ jsou tedy „bolševické“ české zákony. Ti, kdo petici podpořili svým podpisem, nejsou ani sobci ani extrémisté, tím méně bolševici. Jsou to pouze lidé, kteří, bez ohledu na aktuální politickou situaci v zemi, rozlišují mezi cenou a hodnotou, a snaží se hodnotu krajiny kolem Lipna a tím i perspektivu jejího turistického využití uchovat i pro budoucí generace. Krajina sama je apolitická a zacházení s ní nemůže být posuzováno jako pravicové či levicové, pouze jako prozíravé či naopak nemoudré. První přístup se v budoucnu bohatě zúročí, ten druhý ošklivě vymstí.

Za spolky ŠumavaNeNaProdej a Lipensko pro život

Vladislav Smolka