2.3.2024 | Svátek má Anežka


KOMENTÁŘ: Karel Hvížďala pro Radiožurnál

19.12.2009

Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo tento týden v médiích?

To, co tam chybí a na co se mě lidé na besedách, na univerzitách, ale i novináři stále ptají, jinými slovy soustavná reflexe médií, které ve staré Evropě, zůstaneme-li u tiskovin, všechny prestižní noviny věnují denně alespoň jednu tiskovou stranu. Třeba New York Times v této rubrice i v krizi zaměstnává dvanáct lidí. U nás se o to pokoušel nejprve deník MF Dnes, tam ale tuto stránku, která se tam objevovala jednou týdně, zrušil po příchodu Pavel Šafr a po instalaci Daniela Balšínka do vedení redakce ji zrušily i Lidové noviny a redaktor Ondřej Aust, který se této tematice už jako jediný v denících soustavně věnoval, před pár týdny z redakce odešel, jeho informace o médiích je možné číst na webu www.aust.cz. Z gratis novin se médiím věnuje jednou týdně jen E 15, a to ještě převážně s důrazem na technologie a internet. Podobně jsou orientované i internetové weby, proto i tam zájemce většinou nenajde to, o co se lidé i novináři skutečně zajímají a co by mohlo kultivovat naši mediální negramotnost. V poslední době často slyším třeba otázku: Jaká jsou pravidla spolupráce jednoho novináře s více médii?

A jak na tuto otázku odpovídáte a jak je tomu v zahraničí?

Ta odpověď může znít všude trošku jinak, ale zůstaňme v Evropě, která je nám kulturně nejbližší a kam díky Evropské unii patříme. Nejpřísněji tato pravidla bývají vymezena pro novináře z veřejnoprávních médií a prestižních novin a newsmagazínů, kde platí tři zásady: redaktor nesmí současně pracovat pro druhé médium, které je v přímé konkurenci s domovskou redakcí, o čemž rozhoduje vedení instituce, jeho výstupy musí mít stejně vysokou úroveň jako ty, co odevzdává v domovské redakci, jinými slovy nemůže pracovat třeba v BBC a psát zároveň pro The Sun, tedy bulvár. Na tomto místě bych připomenul, že většinou taky proto není možné, aby nějaký šéfredaktor přešel z bulvárních novin, jako je Aha, do zpravodajského magazínu Týden, což u nás učinil František Nachtigal. Pracovní návyky a pravidla jsou v obou typech médií zcela odlišná. Dále platí zásada, že takový novinář nikdy nesmí zpracovávat stejné téma pro dvě média. Ke každé spolupráci musí dostat povolení od svého nadřízeného, většinou písemné či dnes e-mailové. Nejtvrdší pravidla platí pro moderátory televizí, neboť tam obličeje špičkových moderátorů jsou i ikonami příslušných stanic, proto tito moderátoři nesmí nikdy vystupovat v žádné jiné televizi: jejich tvář se musí objevovat pouze na mateřské stanici. Někde mají tito moderátoři i zákaz vystupovat na komerčních akcích, pokud nejsou charitativního zaměření, o tom se vedla nedávno debata v sousedním Německu.

V této souvislosti bych se optal na to, co říkáte tomu, že moderátorská hvězda naší veřejnoprávní České televize Václav Moravec moderuje vše důležité na své stanici a ještě denně má pořad na rádiu Impuls?

V tomto případě platí, že rádio nepředstavuje přímou konkurenci televize a naopak šéfové obou stanic v této symbióze mohou vidět vzájemnou neplacenou reklamu. Lze rovněž předpokládat, že pan Moravec má tuto věc dobře ošetřenou v pracovní smlouvě. Jiná věc je, že se může takto vysokou frekvencí Václav Moravec rychleji okoukat a marketingová média, zjistí-li, že diváci žádají změnu, jim vyjdou vstříc. To je ale čistě osobní věc pana Moravce, jestli o této variantě uvažuje a jestli mu to stojí za to.

Otázky, které v této souvislosti ale dostávám, se většinou týkají obyčejných, tedy řadových redaktorů, kteří v jedné redakci dělají třeba zprávy a v druhé referují o kultuře či tam působí jako sportovní reportéři. Tato otázka je složitější, ale ve staré Evropě bývá zvykem, že za exkluzivní monopol se musí dotyčný exkluzivně platit, což rozhodně nebývá v našich podmínkách pravidlem. Pokud tedy takovýto redaktor pracuje pro druhou redakci či stanici se souhlasem svého nadřízeného, odvádí tam jinou práci, ale na stejně dobré úrovni jako v mateřské redakci, tedy obsahem nekonkuruje své mateřské redakci, neměl by být důvod takovému novináři jeho spolupráci zakazovat. Zvlášť když víme, že naši novináři nejsou na počátku své kariéry nijak exkluzivně placení, potřebují splácet byt a chtějí si zakládat rodinu. Zakazovat jim možnost spolupráce s jinými redakcemi by mohlo vést i k odchodu mladých nadaných lidí, což není v zájmu žádného média.

Autor je novinář a spisovatel