Dvě dobré zprávy: jedna z domova a druhá z Itálie.

Tak začněme doma…

Není pravda, že kultura z úsporných důvodů bude mít na České televizi k dispozici poloviční vysílací čas, ani se nebude nikdo propouštět, jak se psalo tento týden v novinách a na internetu. Sdělil mi to nový vedoucí kulturní rubriky ČT Petr Fischer. Jen z pondělního pořadu Události v kultuře zmizí kapela, která pondělní pořad doprovázela a která zabírala dvanáct minut z osmadvaceti. Kapela tam byla jen kvůli tomu, že rubrika v osmi lidech nebyla schopná zaplnit celý vysílací čas. Vysílací profil pořadu se tím vyčistí, pořad nebude moc být podezírán z pouhé reklamy, kterou tímto dělal kapelám. Naopak by se třikrát v týdnu měla kultura více a hlouběji objevovat v Událostech a komentářích a připravuje se na sobotu shrnutí nejdůležitějších kulturních událostí týdne. To je typický formát pro veřejnoprávní instituci, protože takový pořad komerční televize nikdy vysílat nebude.

A co vás zaujalo v zahraničí?

Start nového deníku v Itálii s názvem Il fatto quotidiano, což česky doslova znamená každodenní fakt, ale zároveň v přeneseném slova smyslu také to, že se občané starají o své věci, že je berou do svých rukou. Deník vychází něco přes měsíc, stojí jedno euro, jako všechny italské noviny, prodává se ho již něco přes 100 000, ale co je ještě důležitější: má již přes 30 000 předplatitelů. Čte se samozřejmě převážně, nebo dokonce výlučně jen v severní Itálii.

Jinde, zvláště ve Spojených státech, v Anglii atd. noviny krachují a v Itálii naopak v době krize startuje nový prestižní list. Jak je to možné?

Je to opravdu trochu překvapivé, protože v Itálii vychází asi sedmdesát deníků. Zdůvodňuji si to fenoménem Berlusconi, který se v posledních letech snažil masivně ovlivnit nejprve všechny televize, a to i veřejnoprávní, kam si najmenoval své lidi, a pak i některé noviny. Kvůli těmto jeho tlakům – přes inzerci, kterou jeho firmy nedávaly opozičním novinám – začal de facto tlačit i na nezávislé noviny a to vytvořilo na trhu díru, kterou tyto noviny využily a lidé to hned pochopili. Il fatto, jak se novinám zkráceně říká, také způsobem financování představují úplně nový model: nemají totiž skoro žádnou inzerci, nikdo je nemůže vydírat, platí si je sami čtenáři předplatným a tím, že je kupují. V čele těchto novin stojí pětačtyřicetiletý investigativní novinář Marco Travaglio, rodák z Turina, který ve svém rodném městě vystudoval historii. Po univerzitě pracoval v Il Giornale, později v La Republica a v televizi měl mimo jiné pořad s názvem Il fatto, který připomíná i název jeho dnešních novin. Proslavil se investigativními reportážemi o mafii a Berlusconim. Německý svaz novinářů DJV mu letos udělil Cenu tiskové svobody, což je nejvyšší německé novinářské ocenění.

Zdá se, že už jeho životopis potvrzuje vaší domněnku, proč se noviny Il fatto quatidiano na trhu uchytily…

Ano, noviny si získávají jméno právě ostrou kritikou italských politických poměrů. Šéfredaktor Travaglio soustavně jak v novinách, tak ve veřejnoprávní televizi kritizuje snahu Berlusconiho a jemu podobných obcházet zákony a napadá jeho pokusy trivializovat výklad fungování demokracie. Berlusconi soustavně vykřikuje: Byl jsem zvolen lidem a soudci se snaží zabránit tomu, abych vládl. Marco Travaglio naopak poukazuje na to, že vládnout má pouze zákon, který mohou vykládat jen soudci, a musí se mu podřídit každý, ať je prezidentem, ministrem či podnikatelem.

Autor je novinář a spisovatel