Odbojáře Mašína, Balabána a Morávka alias Tři krále (skoro) všichni znají. Dalibor Vácha je ve svém novém románu M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek představil nejenom jako neohrožené hrdiny, kteří pro republiku neváhali položit život, protože se nesmířili s tím, že na našem území vzniklo něco, čemu se říkalo protektorát.

Dalibor Vácha zpracoval příběh Tří králů velmi poutavě. Nemusel si toho ani tolik vymýšlet, protože skutečné osudy slavné trojky jsou natolik dramatické a úžasné, že by je lépe ani ten nejlepší spisovatel nevymyslel. Autor knihy M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek psal o skutečných událostech a osobách, domyslel si jen několik postav.

Děj románu byl tedy jaksi předem daný, i jeho konec. Nesluší se ho prozrazovat, i když každý fanda historie ho asi dokáže odhadnout. Každopádně to, co mě na knize nejvíc zaujalo, bylo vykreslení jednotlivých postav, hlavně ústřední trojice. O Třech králích (kteří si podle Dalibora Váchy říkali Tři mušketýři a na “krále” je překřtili gestapáci) se čtenář dozví opravdu dost. Nejen o tom, co všechno dokázali provést, koneckonců o jejich akcích je napsáno dost literatury faktu. Dalibor Vácha udělal ve své knize z Mašína, Balabána a Morávka normální chlapy, co se koukají po ženských, mluví, jak jim zobák narost, a přemýšlejí o tom, jak se jim podaří vydržet mučení Gestapa, až je jednou dostanou.

Autor románu nemusel tedy vymýšlet zápletku, tu napsala historie. O to víc práce si dal s postavami, které charakterizoval velmi detailně a čtenáře nechal nahlédnout do jejich myšlenek. To je nejzajímavější z celého románu – jaké byly pohnutky Tří králů, čeho se báli a čeho naopak ne.

Knihu samozřejmě ocení i ti, kteří o legendární odbojové skupině nikdy neslyšeli. Ti budou mít výhodu, že nebudou mít tušení o tom, jak to celé skončí. My ostatní, kteří jsme si knihu přečetli proto, abychom Tři krále poznali jinak než z článků či literatury faktu, jsme sice byli ochuzeni o napětí z toho, jak tři frajeři prokličkují obdobím protektorátu, ale stejně si to užijeme. Musím říct, že já osobně mám i po přečtení románu Dalibora Váchy pořád nejradši Václava Morávka. Hrdinu, který se dokázal mnohokrát dostat z bezvýchodných situací díky přesné střelbě a neuvěřitelné odvaze pustit se do souboje s přesilou nepříteli čelem.

Díky za poskytnutí knihy k recenzi patří Nakladatelství Argo.