KNIHA: Konec výmluv!
Doba to byla jaksi dávná, když nám na fakultě nezapomenutelná pedagožka, docent Maršálková, kladla při přednášce o výchově mládeže k správným mravům a zájmu o vyšší cíle řečnickou otázku: "Kolegové, znáte dílo Makarenka?" (Kdysi známý bolševický pedagog zajímající se o výchovu bezprizorných dětí.) Na vyděšený pohled studentů, zda se nezbláznila, když nám doporučuje Makarenka, se docent jakoby zarazila a pak významně dodala: "Neznáte? No to byste měli." (další dramatická pauza) "Ten psal takhle tlustý bichle! A když toho rošťáka s ní majznete do hlavy, do smrti si to bude pamatovat!!!"
Soudruzi pak ovšem rozhodli, že jsem pro vyučování mládeže politicky nevhodný, když veřejně hanobím "internacionální pomoc vojsk Varšavské smlouvy". (Bojím se, že dneska bych asi byl zase politicky nevhodný, i když z jiných důvodů.)
.
A zrovna o téhle době, době nadějí, rozletu a pak prověrek a morálních pádů zrovna vyšla zajímavá knížka. Jmenuje se Události pravdy, zrady a nadějí 1967-1971, autor Miroslav Sígl vydalo nakl. Akcent 2009.
V knize najdete mimořádné množství přesných údajů z té doby, zaznamenaných přesně po dnech. Autor omezil "vyprávěnky" na minimum, takže ty jen vhodně usměrňují čtenáře v obrovském toku dat a informací. Čímž odpadá vydáním této knihy ona oblíbená výmluva učitelů od obecných po vysoké školy, že nemají "z čeho učit". Už je z čeho učit. Ovšem musí se to nejdřív naučit pedagogičtí pracovníci a to přátelé, jak známo "bolí".
Aby tak studenti/tky politologie a vůbec mladé aktivní humanistky na "fildě", co tak zuřivě omílají poučky o hnusobě kolonialismu, ale o dějinách své vlastní vlasti a vůbec celé střední Evropy ví, jak jsem zjistil, většinou naprostý p.d. Aby všichni přišli o výmluvu. Že se to není z čeho učit a že jsou materiály "roztříštěné" a tak vůbec… [Jistě lehce rozluštíte, milí čtenáři, co slovo "p. d" znamená. Pro milé kolegyně učitelky mám sdělení, že takhle se dneska píší v internetových diskuzích sprostá slova a nadávky. Třeba "ty h. v. d." (což připomíná způsob psaní u starých Egypťanů nebo původní hebrejštinu), anebo oslovení ty "fíčusi", což diskutéři vynalezli proto, aby jim to automatický cenzor nesmazal. A pak že jsou internetové diskuze z hlediska rozvoje a modernizace jazyka na nic!]
Učitelstvo, ale i žactvo se vymlouvá, že z moderních dějin prostě nic nevědí - a často skutečně nevědí. Reálný socialismus se studentům často přetransformoval na dobu, kdy nebyly banány a džínsy. Nic víc nevědí.
Milé kolegyně i kolegové přečtěte si tu knížku. Ti dříve narození si připomenou dobu mládí, kdy nám nevrzalo v kloubech, dokázali jsme vypít za večer osm piv a ráno jít do práce či školy a na lavičce v parku nám nebyla zima ani v půl druhé ráno. To byla doba!
Mladší učitelstvo si pak může v knize přečíst fakta, která jim doma neříkali anebo co jim v deseti byly ale "úplně volný"
V knížce nenajdete vysněná líčení bývalých dějů, která tak často slyšíme z úst pamětníků, kterým jsme my coby mládež říkávali "kecy starejch zbrojnošů¨" .A v co se pomalu a jistě mění vše s tím, jak pamětníci stárnou a jejich vzpomínky báchorkovatí. Což se netýká jen roku 1968.
Krok za krokem se dozvíte vše významné, co se dělo před "Pražským jarem" a co po "vstupu vojsk". Jak vypadal "reálný socialismus" studentům nejlépe vysvětlí učitelé při objasňování výrazů jako: "Závodní výbor KSČ", "výjezdní doložka" nebo co to byla Národní fronta a VUML a kdo je to vlastně ten RSDr. Co si dneska píše na vizitku jen Dr. Aby to blbě nevypadalo.
A ještě jedna důležitá věc je tam uvedena. Že je obrovskou lží, že se Čechoslováci ihned sklonili před okupační mocí, jak dneska vykládá kdejaký hejhula v novinách. Můžete jim na konkrétních příkladech ukázat, jak probíhal Palachův pohřeb a co následovalo. Budete jim moci ukázat, jak dlouho se mnoho a mnoho lidí nechtělo dát "znormalizovat". Jak silné čistky museli kolaboranti udělat třeba v armádě. Podle hlášení z 23. 9. 1970 bylo vyhozeno z armády 25% generálů a nomenklaturních důstojníků na ministerstvu obrany.Odstraněno bylo 66% velitelů vojenských okruhů, 50 % velitelů divizí a dokonce 62% tzv. "politických zástupců". Což měli být vlastně původně komunističtí dohlížitelé v armádě. A načuchli příliš svobodou, a přestali být věrnými sluhy KSČ a SSSR. Všichni tito vojáci byli vyhozeni z armády, protože nevyhověli pověrkám. To znamená, že nechtěli uznat, že okupace je vlastně "internacionální pomoc". Byli degradováni, nesměli pracovat na odpovědných místech a většinou skončili jako dělníci či jiné málo placené síly. Čistky pod sovětským dozorem probíhaly všude. V Československé televizi, Studiu Praha, bylo vyloučeno - a tím zbaveno práce a vystaveno dalším represím - 56,1 % členů KSČ. Vyhozené nestraníky snad nikdo ani neregistroval.
Ve většině případů by bývalo stačilo, aby dotyčný opřed "prověrkovou komisí" řekl, že souhlasí "se vstupem vojsk", a zachránil by si místo, postavení i budoucnost pro sebe své děti. Neprojití u "prověrek" - a ty se dělaly i u nestraníků od mistra ve fabrice a učitele na základní škole výš - znamenalo totiž naprostou společenskou degradaci. Ale nejen osobní. Celé rodiny. Manželského partnera a hlavně dětí. Pro děti to většinou - a mimo velká města prakticky vždy - znamenalo znemožnění studií. A jiné školy než státní nebyly. To mnoho "-náctiletých" neví. Ani neví nic o "doporučeních" ze školy a místa bydliště, což byly často "rozsudky" nad nepohodlnými a dětmi nepohodlných. Ovšemže to znamenalo i zákaz pro všechny členy rodiny vycestovat do "západního zahraničí" a Jugoslávie, ale často i do SSSR. To byly jasné důsledky. A nebyla ani zbytečná obava, že bude následovat, jako v Maďarsku v roce 1956 u "kontrarevolucionářů", věznění a u zvláště nebezpečných odvoz do sovětských lágrů.
Zkuste se zeptat, kolik z nich by mělo tu odvahu? Stát si za svým a říci tváří v tvář "neomylné" likvidační komisi: "Ne. Nebyla to bratrská pomoc, ale okupace. Věřím, že jsem měli právo něco změnit." A riskovat těmi slovy vše. I vlastní budoucnost a budoucnost svých nejbližších.
Fakta v knize hovoří. Máte z čeho učit a z čeho si ověřit vlastní paměť. Tuhle knížku by měli mít na každé škole. Na každé fakultě a co se týče všech těch stovek nově vzniklých "humanitních" fakult, tam bych ji zavedl jako povinné studium pro všechny. I pro profesory. Pak by možná, aspoň někteří, nemohli vykládat takové nesmysly, jaké od nich stále častěji slyšíme.
Takže, vážené kolegyně a kolegové. Už máte z čeho učit. No a vy ostatní byste tuhle knížku měli doma mít pro osvěžení paměti.
.
