29.3.2024 | Svátek má Taťána


KNIHA: Jen jednou dostat šanci

26.4.2021

Psychologové tvrdí, že co zažijeme v dětství, to si neseme s sebou do konce svých dnů.

A co s tím uděláme, to záleží na nás. Můžeme kvůli vštípené nám neznalosti nadělat spousty chyb. Můžeme se v tom babrat do konce svých dnů.

Na druhé straně se také můžeme poučit. Jak z neblahého dětství, tak z těch chyb, které jsme nadělali my sami, i když v důsledku nám vštípené neznalosti.

Prvním krokem je, že si ty chyby musíme přiznat. Jak ty, které napáchali jiní na nás, tak ty, které jsme pak napáchali my sami.

Když jsme poctiví, dokážeme si přiznat i to, kdy jsme ty chyby napáchali vlastní vinou, abychom nesvalovali všechno, jak se říká, na poměry. A budeme-li dost silní, abychom si to všechno nejen přiznali, ale abychom se také pokusili o nápravu, může se nám stát, že se jednoho krásného dne budeme moci podívat do svých vlastních tváří v zrcadle, aniž bychom se měli nebo museli za něco stydět.

A o tom je vlastní životopis Ladislava Vostárka, Jen jednou dostat šanci.

Vostárek

Ač dnes známý komerční právník, je Ladislav Vostárek znám (a hodně) co textař (párkrát také spoluzakladatel) tak proslavených českých rockových kapel, jako jsou Katapult, Turbo či OK Band.

Známe se od dob, kdy jsme utráceli čas na základní škole v pražské Botičské ulici. Vostárek je ale o tři roky mladší, takže byl ve stejném ročníku jako můj prostřední bratr Michal, ale v jiné třídě (oni to tenkrát měli rozdělené na A, B, C, a někdy dokonce i D).

Trochu lépe (ale ne moc) jsme se poznali, když se Vostárek činil v (a kolem) rocku, zatímco já plnil stránky kulturní rubriky tehdy prý dobrého časopisu Mladý svět.

A teprve po přečtení jeho knížky začínám mít pocit, že ho znám.

Mezi jeho rodiči to neklapalo, takže Vostárek byl najednou bez táty, podle mámy neslušného darebáka, lumpa a grázla.

Vostárek se s otcem setkal mnohem později, leccos si sice asi řekli, ale to hlavní, totiž vztah syna s tátou, už mezi nimi nebyl, a také už neměl čas vzniknout.

A Vostárek popisuje, že něco podobného se stalo i jemu. První žena s ním moc neužila, a jak sám přiznává, hodně jeho vlastní vinou, a když s Vostárkem vyrazila dveře její matka, jeho tchyně, řekla mu do očí, že si její dcera najde někoho lepšího a on aby se nenamáhal nějakými setkáními se svou dcerou.

Vostárek se se svou dcerou sešel až po desítkách let a, jak píše velice otevřeně, dodnes ho pronásleduje pocit viny.

Podobně dopadlo jeho druhé manželství: po rozvodu mu v tu chvíli už bývalá žena sdělila, aby se o jejich společného syna nestaral.

Opět: k setkání otce se synem došlo až o pár desetiletí později, a Ladislav Vostárek se dodnes stydí a omlouvá.

Jistě, teoreticky tu byla v obou případech možnost právní cesty, jak se domoci povolení ke styku otce s dětmi, ale to je už celé dávno pryč. Kromě toho tady čtenář přijímá jedno podání příběhu, tedy Vostárkovo, a může se právem ptát, zda to autor napsal přesně podle pravdy. Avšak, soudě podle ostatních částí knihy, autor je vůči sobě samému hodně neúprosný a přísný. Takže jeho podání lze docela dobře uvěřit.

Vostárek nepíše Červenou knihovnu, ale přece jen: jakkoliv opožděně, nakonec složil maturitu a pak dálkově vystudoval práva a získal doktorát.

A hlavně: přece jen dospěl tak, že se nakonec seznámil se ženou, kterou si troufl požádat o ruku až po dvanáctileté známosti.

O tom, jak přece jen konečně dospěl svědčí například i to, že když mu láska jeho života po 44 letech společné cesty zemřela, rozhodl se řešit smutek prací. Tato kniha je toho důkazem.

Kniha Jen jednou dostat šanci vznikla původně z nakladatelského nápadu zveřejnit sbírku Vostárkových písňových textů (a že je z čeho vybírat). Pak se do toho nějak zamíchaly kresby a rytiny Vostárkových kamarádů Jiřího Slívy, Petra Síse a Josefa Blechy, a vzpomínky, jak, kde a proč ten který text vznikl, až došlo k podrobnějšímu vyprávění o životě kolem kapel a s kapelami, a nakonec k autorově životopisu, který to spojuje všechno v jeden celek.

Vostárek se dohadoval se dvěma (zde nejmenovanými) nakladateli, až nakonec vydal knihu sám, v grafické úpravě Roberta Kristoforiho.

Jen jednou dostat šanci se výborně čte. Zaujme jak milovníky rocku, tak lidí, kteří věří, že život není peříčko, a chtěli by rádi vědět, co s tím.

Chcete-li, můžete si ji koupit zde.



I. Štípek 5:52 26.4.2021